Nový život | hp ff ✓ KOREKCE

III.

Měsíc uběhl jako voda. Dneska je večer
31. srpna.

Nastavila jsem si budík na 8:00 a zalezla jsem do postele, bez budíku bych byla schopná spát až do oběda, ne li dýl.

Jsem tak strašně rozrušená, že nemůžu usnout. Dneska jsem se rozloučila se svojí nejlepší kamarádkou...

Bude mi chybět. Ale život se mění a já se měním s ním, od zítra mě čeká velké dobrodružství!

Dobře teď zním na mě až moc hyperaktivně, ale zvláštní chvíle si žádají zvláštní opatření. Eh - opatření.

•••

Nevím jak, ale někdy jsem musela usnout, protože když jsem se vzbudila na zvonění budíku, bylo už ráno.

Měla bych být ráda, že jsem se vůbec vzbudila, přes prázdniny se mi můj spací režim jaksi vymknul kontrole.

Vstala jsem, sice s velkými potížemi, ale povedlo se, udělala si ranní hygienu a oblékla se. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle.

Rudé vlasy po ramena (jo opravdu jsem rudovláska a můžete mě také znát pod přezdívkou 'ohnivák, nebo rudá hlava', občas je to fakt k nevydržení) jsem měla rozpuštěné a na sobě jsem měla tmavě modré letní šaty, které dokonale seděli k mým modrým očím.

Docela mi to sluší, pomyslela jsem si. No co, zvýšení ega nikdy nikomu neuškodilo. Hlavně před prvním dnem v nové škole.

Seběhla jsem na snídani, kde už seděla celá moje rodina. Zívla jsem a úspěšně si namočila vlasy do marmelády. Sakra!

Po snídani, když už jsem měla všechny věci, včetně přepravky s Lily sbalené, jsme vyjeli na nádraží King's cross.

Bylo tam docela dost lidí s podobnými kufry, jako mám já, překvapivě. Nenápadně jsme prošli přepážkou mezi čísly 9 a 10, kdyby nás viděl nějaký mudla, nejspíš by to chudák už nerozdýchal.

Ocitli jsme se na nástupišti devět a třičtvrtě.

"Wau!" Pohled mi padl na velkou červenou lokomotivu, která z komínu vypouštěla malé obláčky šedavé páry.

Pár dlouhých chvil jsem zase jen čuměla a obdivovala všechno kolem. Poslední dobou se mi tohle stává docela často.

"Liv? Myslíš že taky někdy pojedu do Bradavic?" Zeptal se najednou Tomík. "To nevím, Tome, ale doufám že jo!" Odpověděla jsem mu a upřímně se na něj usmála. Moc bych mu to přála.

Na nástupišti byl pořádný ruch, všude pobíhaly děti a houkaly sovy. "Běž si zabrat místo ve vlaku." Řekl táta a naposledy jsem se se všemi objala.

"Tak se všichni mějte, budu vám psát!" Teda doufám, že si na to někdy vzpomenu. V Bradavicích.

Rozešla jsem se k vlaku. Prošla jsem úzkou uličkou a obešla několik plných kupéček.

Konečně jsem našla jedno skoro prázdné. Seděla tam jenom jedna holka s dlouhými hnědými vlasy.

"Ahoj, je tu volno?" Mile jsem se usmála.
"Jo, klidně si přisedni!" Řekla a úsměv mi oplatila.

Vlak se začal pomalu rozjíždět, naposledy jsem zamávala rodičům z okýnka a potom už mi úplně zmizeli z dohledu.

"Já jsem Grace Priceová a ty?" Koukla na mě ta holka. "Olivia Whiteová, klidně mi říkej Liv."

"To je pěkný jméno." Kamarádsky se na mě zašklebila a začala něco hledat ve svém batohu.

Pořádně jsem si jí prohlédla. Měla světle hnědé oči, tmavě hnědé vlasy do půlky zad a byla docela vysoká.

"Taky jsi tu poprvé?" Zeptala jsem se. Jsem hodně společenská, bez přátel bych nepřežila, takže si je musím co nejdříve vybudovat.

Vybudovat. Divný slovo. Přátele si musím najít, ne vybudovat. Ach, zase si povídám sama se sebou!

"Jo, nemohla jsem se tohohle dne dočkat, rodiče mi toho tolik o Bradavicích vyprávěli!" Zasněně se podívala z okna.

"Já doteď nevěděla že Bradavice existují, jsem z mudlovské rodiny, četla jsi Harryho Pottera?" Zkusit jsem to musela, i když pochybuji, že kouzelníci mudlovské knihy čtou.

"Ne, ale viděla jsem ho. Můj táta s ním pracuje na Ministerstvu kouzel." Řekla brunetka a konečně z batohu vyhrabala, co hledala.

"Tvůj táta je bystrozor?" Obdivně jsem na ní koukla. "Jo, jeden z nejlepších." Zasmála se Grace.

"Takže ty Harryho Pottera neznáš? Teda, myslím ty knížky." Musím to z ní vypáčit.

"Jsem z čistokrevné kouzelnické rodiny, bohužel žádné mudlovské knížky neznám." Řekla Grace smutně.

Najednou se dveře kupé otevřely a dovnitř strčila hlavu malá blondýnka.

"Máte tu ještě volno? Všude je obsazeno."
"Jasně máme, pojď k nám!" Zvolala jí Grace.

Celý zbytek cesty jsme si povídaly a staly se z nás skvělé kamarádky. Blondýnka se jmenuje Hazel Hardwarová a taky je z mudlovské rodiny.

Myslím, že si budeme rozumět, hlavně proto, že Harryho zná a Grace celý jeho příběh taky, přece jen, žije s kouzelníky celý život.

Když jsme dorazili k Bradavicím, byl už večer. Bohužel pršelo, takže když nás Hagrid převezl loďkami přes Černé jezero byli jsme celí mokří.

Potom jsem Bradavice poprvé uviděla zblízka. Velký hrad v celé své slávě se tyčil nad Černým jezerem.

Věděla jsem, že to tu budu milovat.

Liv si našla nové kamarádky a už jsou konečně v Bradavicích 🥰 Teď ještě rozřazení! Btw. tyhle moje kecy určitě všechny neskutečně zajímaj😂
Any🌻