Nový život | hp ff ✓ KOREKCE

I.

Ráno mě vzbudily otravné sluneční paprsky, které proudily skrz ne zrovna pečlivě zatažené závěsy.

S povzdechem jsem se vyhrabala z postele a moje kroky vedly rovnou do koupelny.

Provedla jsem běžnou ranní hygienu, přičemž jsem se sama sebe v zrcadle úspěšně lekla a sešla do kuchyně.

Na tváři se mi rýsoval spokojený úsměv - mám ráda neuspěchaná klišoidní rána, jako je zrovna tohle.

Potom, co jsem dosnídala, jsem si s mým mladším bráchou šla pustit Harryho Pottera.

Tenhle příběh miluju. Protože... Harry Potter je část mě samotné a koneckonců můj život už docela ovlivnil, ale o tom jindy.

Z jednoho dílu se staly dva, rodiče by nám to už dávno zakázali, ale jeli nakoupit, takže jsme byli doma sami.

Jak příhodné.

Právě končila Tajemná komnata, když něco zaklepalo na okno. Lekla jsem se a trhla sebou.

Na parapetu seděla bílá sova.

Jako... Ehm cože? Sova? Teď? Tady? To nedává smysl. Ledaže by... Ne! To je nesmysl.

Ale co když...

Chvíli jsem tam seděla s vykulenýma očima neschopná slova, ale nakonec jsem se odhodlala a sově otevřela okno.

Kdybych tam pořád jen tak seděla, moc bych si nepomohla. Protože co když je to doopravdy ta sova?

I když to vůbec nedává smysl.

Vlétla do mého pokoje, posadila se na stůl a zobákem mi podávala dopis.

Já - nemůžu tomu uvěřit! Co se právě teď děje?! K Olivii Whiteové přilétla sova sněžná (teda myslím, že to byla sova sněžná) a donesla jí dopis!

Myslím, že tohle mi neuvěří ani moje nejlepší kamarádka...

Ohlédla jsem se na bráchu, ten tam jenom seděl a zíral.

Roztřesenýma rukama jsem si od sovy dopis vzala a radši se rychle vzdálila zpátky k bráchovi.

Sova nejspíš už dokončila svůj úkol a proto vylétla otevřeným oknem ven, neznámo kam.

První myšlenka, která mi proběhla hlavou, byla jestli si ze mě někdo nedělá srandu, ale kdo by si kvůli tomu kupoval sovu?

"Co to-o já..." Koktala jsem, tohle absolutně nedává smysl! Sova? Dopis? Pro mě?

Míhaly se mi v hlavě nesrozumitelné útržky vět, střídající se se silnou záplavou štěstí a příjemného mravenčení v břiše.

Může to být pravda? Může to opravdu být ten dopis?

"To vypadá jako ten dopis z Bradavic, co dostal Harry!" Nadšeně vykřikl brácha.

"Já myslel, že je to jenom v knížkách vždyť to říkají i rodiče." Podrbal se na zátylku a rozčarovaně ke mě vzhlédl.

"To já si doteď myslela taky." Zamumlala jsem. Pomalu jsem začala dopis otevírat, když vtom zazvonil domovní zvonek.

"Už přišli rodiče!" Zavolal brácha a spěchal jim otevřít. Spěšně jsem dopis strčila pod polštář a vydala se za ním, myšlenkami úplně mimo.

•••

Obědvali jsme.

"Tak co jste dělali, když jsme tu nebyli?" Zeptala se nás s úsměvem mamka.

"Koukali jsme na Harryho Pottera." Odpověděla jsem. Ani nevím proč, ale o dopise jsem se zmiňovat nechtěla, bylo to tak zvláštní, že jsem tomu pořád ještě nemohla uvěřit.

No, představte si, že by se vám stalo něco podobného.

"A víte co se stalo?!" Docela hlasitě se zeptal Tomík. "Livvy dostala dopis!"

No do háje.

"Od koho?" Zajímalo tátu. "Máš nějakého tajného ctitele?" Zrudla jsem, bohužel tomu nešlo zabránit.

"Ne tati." Zamračila jsem se na něj, opravdu mi někdy tyhle rodičovské kecy lezou na nervy.

"A od koho teda?" Chtěla vědět máma. Chtěla jsem jí odpovědět, ale Tomík byl rychlejší.

"Dostala dopis z Bradavic!" Rodiče se na sebe podívali. "Jsi si tím jistý Tome?" Zeptala se opatrně máma.

"Jo!" vykřikl Tomík. "Má ho u sebe v pokoji. No ták Livvy, dojdi pro něj!" Nasadil psí kukuč.

Máma s tátou se na mě podívali. Skvěle Liv, teď si o tobě myslí, že jsi blázen! I když, možná mají pravdu.

Každý je svým způsobem blázen.

"Ehm, no tak asi vám ho ukážu." Řekla jsem opatrně. Vstala jsem od stolu a vyběhla do svého pokoje, kde jsem pod polštářem vyhrabala dopis.

První kapitola! Snad se vám zatím příběh líbí❤️
Any🌻