Go away! Please

♥9♥

„Ano, uhodil jsem jí.“ Polknul a setnul zuby k sobě, čímž mu vynikly jeho řezané tváře.

„Proč?! Kurva!“ Do ruky jsem si vzal svoje cigáro a začal z něho tahat co nejvíce nikotinu, potřebuju se uklidnit, abych nepředvedl nějakou scénu, což se mi poslední dobou stávalo pořád.

„Nikdy si se nenalil a neudělal chybu?“ nakloní hlavu a upije ze svého čaje, co si objednal. Celá restaurace je docela potichu a v pozadí hraje nějaká uklidňující hudba, která vůbec není uklidňující. Pevně sevřu víčka a protřu si je.

„Kurva, nikdy bych neuhodil holku!“ zvednu hlas, ale hned uberu, jelikož se na mě pár lidí, co je blízko u nás, podívá. Típnu cigáro, které jsem z půlky vykouřil a založil si ruce za hlavou. Jak může být takovej… bastard?! Nikdy bych neuhodil Christinu, nikdy bych neuhodil Tessu! Nikdy bych neuhodil nic tak… slabého a jemného, jako jsou holky. No dobře, některého jsou o dost silnější než já, ale pořád je to jemné stvoření, oproti nám. Stylesi, tohle ti jen tak neprominu. Počkej, až Tess bude jinde...

Tessa

Bylo mi divné, to ticho a napnutá atmosféra, když jsem se vrátila ke stolu, ale nevšímala jsem si toho. Nechtěla jsem si toho všímat. Netušila jsem, co se mezi nimi stalo, ale vím, že si stihli něco říct a víc to naštvalo Zayna. Kouřil, což dělal jen málokdy a to, když byl nervózní, což pochybuju, nebo když byl naštvaný, hodně naštvaný. Jeho založené ruce za hlavou mi utvrzovali druhou možnost. Harry vypadal klidně, i když od rána ho něco užíralo. No raději jsem to nechala být, a když jsme všechno dojedli a dopili, konečně jsme odešli z té restaurace, kde byl zbytek večeře nepříjemné ticho. Všimla jsem si, že se Zayn zrovna mile netváří na Harryho, ale Harry mu pohled neoplácel. Snažil se dívat někam jinam, než na něj. A když už se na něj podíval, na tváři měl neutrální výraz. Byla jsem ráda aspoň za to, jelikož jsem nechtěla, abych se musela zase stavit mezi ně.

„Děkuju za dnešek, zítra ti ještě napíšu, jestli budu moct.“ Zasměju se a obejmu Zayna okolo jeho pasu. Oba dva se zhoupneme na nohou, čímž trochu zakolísáme. Harry nás pořád pozoruje a já se znovu otočím k Zaynovi, který se už trochu uvolnil.

„Vůbec nemáš zač. Mrzí mě, že jsem s tebou neměl ten kontakt, ale to se změní. Pořád jsme se stěhovali, já pořád ztrácel telefony, dostával nové.“ Zamračil se, snad nad tou vzpomínkou. Jen jsem mávla rukou a věnovala mu jeden polibek na tvář a on mě na nos, jako jsme to dělali vždycky.

„Chápu jen… Zkus si tohle číslo hlídat.“ Povzdychnu si a trochu couvnu, abych s ním tady nestrávila další hodiny. Už jsem chtěla jít domů, lehnout si a jen tak si třeba číst.

„Jasně, tak ahoj. Jdu za Christinou. Nechci jí tam nechávat ještě déle, doufám, že bude v pořádku.“ Usměje se na mě a naposledy se na mě podívá. Jen mu pobaveně zamávám a podívám se na Harryho. Založím si ruce na hrudi a vražedně se na něj podívám.

„Co se stalo v té restauraci?“ zeptala jsem se trochu hlasitěji, abych dala důraz na svou naštvanost. Pomalu jsme přešli až k mrakodrapu, do kterého jsme po chvíli vstoupili.

„Ptal se, jestli jsem tě uhodil.“ Rychle jsem se na něj otočila. Že mě to nenapadlo hned! Věděla jsem, že to jen tak nenechá.

„Co si řekl?“ zamračím se. Prosím! Neudělal si žádnou blbost, že ne? Je schopný ho zabít!

„Že jsem tě uhodil.“ Řekl jednoduše a já rozhodím ruce. Jasně, vybral sis správně, ale já ty kousky z tebe hledat nebudu. Naštvaně jsem se rozešla k výtahu a otočila se na něj, mezitím, co jsem šla dál.