Go away! Please

♥1♥

Na nohy jsem si nasadila svoje šedé, spíše až černé obyčejné tenisky a uhladila si svoje černé džíny. Naposledy jsem se rozloučila s Tylerem, který semnou pracuje v knihkupectví a rozešla se směrem, jako každý jiný den –domů. V práci s Tylerem to bylo skvělé. Vždy s ním zapomenu na to, co budu muset řešit doma. Peníze, dluhy, šetření-no však to znáte.

Je to strašně pohodový člověk a strašně sympatický. Má dokonce i přítele, o kterém pořád básní, ještě jsem ho nikdy neviděla, ale můžu posoudit, že je určitě skvělý, jako Tyler sám - Ano, je to homosexuál, což mi ale vůbec nevadí, je to lepší, než mít kamarádky. Víte, že on nic nikomu neřekne a nepomluví vás tolik, jako holka. Sice s váma probírá různé kolekce, laky na nehty nebo účesy, ale nikdy by nebyl schopen pomluvit člověka tolik, jako my holky.

Nenávidím, když musím chodit prázdnými, tmavými uličky, abych se dostala do našeho skromného bytu. Není příliš velký, ale v pohodě se tam vejdeme a nemáme žádné problémy. Teda, když nebudu počítat koupelnu, proto se raději chodím umývat večer, jelikož ráno tam zabírají místo táta s mámou. Brácha od nás odešel před pěti lety, když mu bylo osmnáct a mě patnáct. Docela mě to mrzí, že se moc neozývá a mě jen někdy pošle nějaký malý balíček, nebo SMS. Bohužel, když mu chci odepsat, tak mi to hlásí, že to číslo neexistuje. Nevím, jestli jsem mu něco udělala, nebo ne, ale tohle mě strašně mrzí. Vždy jsme totiž měli strašně dobrý vztah a nikdy by mě nenapadlo, že by mě opustil. Byli jsme spolu od rána do večera, i když on na škole patřil mezi oblíbené. Zůstával semnou mnohokrát v pokoji, jelikož jsem se bála, když rodiče nebyli doma. Určitě ale nepatřil mezi ty uchylný brášky! To vůbec ne. Měl přítelkyni od střední. Nevím, jestli spolu ještě jsou, ale když odcházel, tak jí pořád měl. Byla velmi sympatická a hlavně to nebyla žádná egoistická coura. Pomáhala mi, co se týče ženských věcí víc, než mamka samotná, ale to jí nemám za zlé, protože vím, že má mamka víc starostí, než je normální.

Koukla jsem se přes rameno, když jsem uslyšela něčí kroky za mnou. Raději jsem zrychlila a ruce strčila do kapes od mého svetříku. Znovu jsem uslyšela ty kroky, ale o hodně hlasitější. Otočila jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Jen jsem zakroutila hlavou a raději si z kabelky vytáhl pepřový sprej, který poslední dobou nosím pořád. Zrychlila jsem v kroku a konečně dorazila ke vchodu naší bytovky. Po schodech jsem vyběhla do posledního patra a otevřela dveře. S úlevou jsem si zula boty a sundala si svůj svetřík.

„Ahoj, zlatíčko.“ Řekla vyplašeně mamka, když mě uviděla. „Už jsem se lekla, kdo sem přišel.“ Nechápavě jsem se na ní koukla a přešla jsem za ní, abych jí mohla obejmnout.

„Kdo by to byl?“ zasmála jsem se a odtáhla jsem se od ní. Do nosu mi udeřila její voňavka a to mě donutilo se víc usmát.

„No, j-jen jsem se koukala na detektivky.“ Zakoktala se mamka a já nedůvěřivě přikývla. „Udělala jsem ti kuřecí plátek, dáš si?“ změnila rychle téma a já jen přikývla.

„Dobře, ale několikrát jsem ti říkala, že mi nic dělat nemusíš! Víš, že si s Tylerem objednáváme jídlo.“ Usmála jsem se a ona mávla rukou.

„A jak se vůbec má?“ rozešla se do kuchyně a já za ní.

„Tyler?“ zasměju se. „Prý se má super, dneska šel se svým přítelem někam na večeři.“ Usmála jsem se a mamka jen radostně zatleskala.

„Takže jsou spolu?“ začala mi na talíř nandávat kuřecí plátek a nějakou zeleninu.

„Mami, už jsou spolu dlouho.“ Zakroutila jsem hlavou. „Říkala jsem ti to.“ Zamračím se a kabelku položím na zem vedle sebe. Několikrát jsem mamce říkala o Tylerovi a jeho příteli, ale asi to jedním uchem brala dovnitř a druhým ven.