Sunflower among weeds | Larry

Thirty-second chapter

Sooo, s předešlou kapitolou jsem nebyla spokojená a špatně si ji promyslela, takže přidávám znovu přepsanou, s menšími úpravami.

"Maliku," zasyčel, zamračeně pokládajíc nízkou skleničku skotské zpět na černou desku baru, pootáčejíc se na levou stranu, směrem, kde muž s havraními vlasy seděl.

  "Náhoda, že se potkáváme, nemyslíš?" ušklíbl se a zopakoval pohyb muže vedle něj. Mávl na barmana, který před něj za okamžik postavil sklenku zlatavé tekutiny, totožná jako ve vedlejší skleničce.

  "Tenhle bar vlastním, co bys řekl," zavrčel a napil se, jako po několikáté za tenhle večer. Uvolňujíc se, když mu hořká chuť zlatavé tekutiny projela krkem.

  Harry se otočil, opírajíc se zády o bar, pokládajíc pravý kotník na levé koleno. Rozhlížel se po luxusu svého klubu, sledujíc spoustu lidí, které mu zvedaly tržby a vydělávali peníze.

"Vyklop, co chceš, nebo vypadni," zabodl pohled do černovlasého, který jeho pohyby následoval, otáčejíc hlavu aby mu hleděl do očí.

"Všiml jsem si, že sis našel novou děvku," ušklíbl se, pohybem zápěstí promíchávajíc tekutinu v nízké skleničce, sledujíc muže před sebou.

Kudrnatý ze rtů vypustil tiché zavrčení. Nelíbilo se mu oslovení, kterým jeho chlapce nazýval, už vůbec se mu nelíbil směr, kterým se konverzace ubírala.

Přiblížil se k snědému, na tváři triumfální úšklebek.

"Závidíš snad? Nemysli si, že nevidím, jak se kolem něj motáš, jak se na něj díváš? Ale mám pro tebe novinku, nikdy tě nebude milovat, nikdy ti nebude patřit," ušklíbl se, vyrovnávajíc se v zádech.

Černovlasý šokovaně hleděl na kudrnatého, zatínajíc čelist, Harry měl pravdu, nikdy mu chlapec nebude patřit, rozhodně ne, dokud si ho to monstrum drží u těla.

"Neudržíš si ho navěky," odpověděl.

"Uvěř tomu," povýšenecký pohled a nová sklenka skotské přistávajíc v jeho ruce.

"Bastarde."

"Opravdu?" zasmál se.

Hlasitá rána byla v plném, mnohem hlasitějším klubu sotva postřehnutelná, když Harrymu vyklouzla sklenka, která se na podlaze roztříštila na množství malých kousků.

Sklouzávajíc ze stoličky, i přes množství alkoholu chytajíc rovnováhu, cítíc krev valící se z jeho nosu přes rty a bradu, kapajíc na jeho černou košili.

Zabodl pohled do Zayna, kterému se na tváři usadil úsměv, sledujíc potůček krve.

Úsměv mu z tváře rychle zmizel, nahrazujíc ho bolest z rány, která mu přistála v obličeji. Neváhal ani minutu, než Harryho udeřil znovu.

Harry zatínajíc ruku v pěst, uštědřujíc černovlasému ránu do břicha, následujíc kopancem, který ho se zaúpěním poslal na kolena. Zalapal po vzduchu, když ho kudrnatý chytl pod krkem.

Právě teď děkoval za to, čím se živí, vrážejíc Harrymu pěst do čelisti, zvedajíc se zpět na nohy, sahajíc za opasek pro černou, lesklou, především nabitou zbraň.

Kudrnatý zbystřil, vytahujíc i svou zbraň.

Několik lidí v klubu jim začalo věnovat pozornost, se zatajenými dechy sledujíc scénu před sebou.

Hřbetem ruky si otřel kapající krev, zatímco druhou měl nataženou před sebou, ležérně mezi prsty svírajíc zbraň.

"Ale notak, vážně si myslíš, že mě můžeš zabít? A že ti potom Louis vběhne do náruče?" zasmál se.

Zayn nesnášel to sebevědomí, které z něj doslova sršelo.

"Oh jo, ještě pro mě sám a s radostí roztáhne nohy," vyštěkl na obranu. Co řekl nemyslel vážně, ovšem už teď bylo špatné, že Harry věděl, že o Louise stojí, kdyby se dozvěděl, že ho nechce jenom jako hračku, ale přítele, mohl by to použít proti němu.

"Sssss, KURVA!" upustil zbraň, chytajíc si krvácející rameno. Byl na bolest zvyklý, to neznamenalo, že ji necítí.

Harry se temně zasmál, uspokojení rozlévající se v jeho těle.

Přistoupil blíž, šlapajíc na Zaynovu zbraň.

"Myslím, že jsme se pochopili, je to tak?" zašeptal.

"Mrcho," zavrčel druhý, snažíc se zastavit krvácení.

Na Harryho tváři velký úšklebek, když se otáčel, ukazujíc černovlasému záda, ignorujíc všechny pohledy od lidí, kteří mu ustrašeně ustupovali z cesty. Dostávajíc se k východu, vycházejíc z klubu.

Dýchajíc čerstvý vzduch, který mu dělal lépe. Díky adrenalinu velká část alkoholu vyprchala, naneštěstí se cítil stále značně opilí, né natolik a nebylo to pro něj nic nového, když s alkoholem v krvi nastupoval do svého Cadillacu, zabouchávajíc dveře, z kapsy vytahujíc klíčky, které se mu na podruhé podařily umístit do zapalování.

Jediné na co teď myslel, byl jeho rozkošný chlapec. Chtěl cítit jeho vůni, poslouchat jeho vzdechy, líbat jeho sladké rty.

Ignorujíc předpisy cestou páchajíc hned několik přestupků konečně zaparkoval před bytem jeho chlapce.

Zamykajíc auto kráčel ke vchodu, sníh mu křupal pod nohama, které se mu lehce motaly. Tiše odemkl brunetův byt, vcházejíc dovnitř.

Skopl boty a na to shodil z ramen černý kabát, směřujíc do ložnice. Bylo něco kolem 23. hodiny, což znamenalo, že jeho chlapec spí, kromě toho bylo v bytě ticho a tma.

"Lou?" zašeptal, otvírajíc dveře ložnice, setkávajíc se s prázdnou, studenou postelí.

Zmateně se rozhlížejíc po pokoji, hledajíc náznak Louisovi přítomnosti. Hlavou mu proudily desítky myšlenek a srdce začínalo tlouct rychleji s narůstajícím vztekem.

S rozšířenýma očima procházel byt. Chybějící elektronika, oblečení a věci z koupelny.

"Fuck!" zakřičel, udeřujíc pěstí do zdi, opírajíc se o ni hlavou, nechávajíc slzy stékat po tvářích.

"Opustil mě. Slíbil, že to nikdy neudělá," nevěřícně šeptajíc do ticha si stíral slzy.

Věděl, kde jeho chlapec je a bylo jen na něm, co s ním udělá.

Jednou věcí si však byl jistý, a to tím, že ho potrestá jako ještě nikdy předtím.

Trash2, ale snad je to lepší, něž první pokus. Omlouvám se, že tu není nový díl, ale pokusím se přidat co nejrychleji. Posílám spoustu lásky. Stay safe! -Æ