Kurz pozitivní filozofie (nebo taky ne)

Mrcha jménem burn-out syndrom

Víte, věc se má tak.

V životě každého člověka jednou přijde chvíle, kdy si přejete, abyste nikdy neexistovali.

Říkejte tomu například Krize lidské podstaty, chcete-li. Avšak za nejjednodušší podobnost se zřejmě dá zcela jednomyslně označit Syndrom vyhoření, anglicky tzv. burn-out.

Že nevíte, oč jde? Tak já se vám to pokusím malinko přiblížit.

Představte si, že jste student. Úspěšně dosahujete svých vytčených studijních výsledků, každý den se svědomitě vzděláváte v příslušném ústavu a po příchodu domů zasedáte za pracovní stůl a začínáte se studijní přípravou na další den.

Ale je to na úkor vašeho volného času. Vaší rodiny. Přátel. Vašich koníčků. Vašeho osobního rozvoje. Pomalu ale jistě si uvědomujete, že kromě školy se váš život netočí kolem ničeho jiného a že v nic jiného už ani nejste schopni věřit.

A teď si představte, že se vám k tomu všemu ve škole najednou přestává dařit. Testy se zdají být příliš obtížné nato, abyste z nich dosahovali požadovaných výsledků. Učitelé vám v jednom kuse šlapou na paty. Spolužáci se od vás odvracejí zády.

Vaše okolí si natolik zvyklo na vaši genialitu, že pojem "nedokážu" neberou vůbec v potaz, ba co hůř, takové pojmy jsou pro ně ve spojení s vámi naprosto nemyslitelné. V tuto chvíli se váš jediný koníček - škola - stává vaším jednoznačným nepřítelem. A jelikož je to jediná věc, ve které jste vynikali, pocit méněcennosti na sebe nenechá dlouho čekat.
Máte dojem, že nic nesvedete, nevěříte si ve věcech, které pro vás bývali dříve samozřejmé, máte mizivé sebevědomí. Začínáte se postupně uzavírat do sebe a pochybovat o tom, kde je vlastně vaše místo na Zemi, jestliže to jediné, ve které jste byli schopni uvěřit, selhalo.

Tomu říkám burn-out syndrom jak noha.

Co z toho však plyne za ponaučení?

Neupínejte se jen na jednu věc. Ať už se jedná o věc či o člověka, je bláhové vkládat všechny své karty do rukou jediné proměnné. Štěstí je vrtkavý, pomíjivý a především relativní pojem.

___