Kurz pozitivní filozofie (nebo taky ne)

Motivace a jak ji získat

Tak tedy.

První, čím bych chtěla začít, je právě ona otázka motivačních předmětů - od deníků, přes diáře až po ozdobné štětky do záchoda hlásající "Tvá hovna voní lépe než hovna jiných".

Všechny tyto předměty jsou prodávány za jediným účelem, a sice své vlastníky pozitivně motivovat a dodat jim neochvějný pocit, že jsou výjimečnými jedinci.

Nemohu si pomoct, ale neodvratně si musím položit tuto otázku - Vážně má někdo zapotřebí utrácet své vlastní peníze za věci, které mají za úkol uměle nahonit jejich majiteli ego?

Nevím jak vám, ale mně osobně celá tahle věc připadá naprosto absurdní. Zdá se mi, jako by v jednadvacátém století lidé neovládali věci, ale věci lidi.

Jestli je na tom někdo vážně tak špatně, že potřebuje, aby mu neživé předměty sdělovaly, jak je úžasný, jak dneska ráno skvěle vypadá a jak vede báječně úspěšný život, tak je mi z něj upřímně do breku.

I kdyby - o čemž já osobně silně pochybuji - nějakým zázrakem, nějakou neuvěřitelnou shodou okolností těmhle kecům (předem cíleně natištěným z velkovýroby) někdo uvěřil (a já pevně věřím, že ne), pak by ho doopravdy pozitivně vůbec nemotivovaly.

Naopak, tahle společenská masáž by měla po delší době za následek to, že by se člověk (nehledě na své skutečné výsledky a kvality) cítil být nadřazený nad ostatními, cítil by neustálou potřebu dokazovat všem kolem sebe, o kolik úspěšnější ve skutečnosti je, a svým chováním by spíše než zdravě sebevědomě působil arogantně a namyšleně.

Jen se zkuste zamyslet, jak by asi vypadal ten nešťastník, o jehož schopnostech a ambicích by rozhodovaly prachobyčejné reklamní předměty, jejichž jediným pravým cílem je vydělat co nejvíce peněz, a ne jeho poctivě dosažené cíle a důležité životní milníky.
Znám spousta lidí, kteří dodnes žijí v iluzi o vlastní výjimečnosti a můžete mi věřit, že jejich charakteru to zrovna dvakrát nepřidalo.

Takže v této otázce moje odpověď zní jednomyslně - motivační předměty nám nepřinášejí žádný fyzický pocit vítězství ani pozitivní emoce úzce spjaty s našimi skutečnými hodnotami, a celkově s námi samými toho mají jen pramálo společného, vezmeme-li v úvahu, že o nás neví vůbec nic, a reálný základ, podle nějž by nás tak mohli soudit, nemají.

Zbývá nám logicky tedy ještě jedna otázka.

Jak mám správné, zdravé motivace dosáhnout?

Pravdou totiž je, že zkrátka ne každý dokáže sám sebe vidět v jasném světle, bez příkras a takového, jaký doopravdy je. Někteří lidé opravdu motivaci potřebují. Jenže jak ji nabýt bez falešných motivačních předmětů?

I na tuto otázku si dovolím odpovědět lehce - vy jste sami sobě motivací.

Ačkoliv se vám to ne vždy může zdát pravděpodobné, jediný, kdo má právo rozhodovat o tom, jak a čím budete namotivováni, jste vy.
To vy si určujete, co chcete každý den dělat, čeho chcete dosáhnout v práci nebo ve škole i jakým způsobem chcete působit na vaše okolí. To vy si plánujete vaši budoucnost nezávisle na ostatních, a proto jste to zase jenom vy, kdo může určovat velikost vaší motivace. Nemusíte se cítit motivovaní vůbec, jestli vám to nevadí.
Každý z nás má na věci vlastní způsob nahlížení a každý z nás chce také od života různé věci, pro které je ochotný svou motivaci neustále posunovat. A někomu stačí být prostě takový, jaký je. Nepotřebuje žádnou motivaci k tomu, aby se měnil.

Vyplývá z toho tedy, že nemít žádnou motivaci musí být nutně špatné? Vůbec ne. Je jen na vás, jak a nebo jestli vůbec s ní naložíte.

___