Dead Hopes

#5

Welp, okey... 

myslím že za tuhle část mě budete chtít všichni okamžitě zabít jelikož je opravdu ode mě hnusné, co provádím hlavním hrdinům příběhu. 
Ale berte to tak, že po každé bouřce přijde duha!
*Alex hides behind the tree*

Sedla si na postel v ložnici a podívala se na své ruce, které se nekontrolovatelně třásly. Už nevěděla, jak dál. Její manžel se jí straní a chodí domu věčně opilý. Ale tuhle noc se to mělo změnit.

Už ležela schoulená pod peřinou v noční košili a spala tvrdým spánkem, za který byla vděčná. Měsíční paprsky ji ozařovaly tvář a vytvářely jemné stíny v jejích rysech. Hrudník se ji poklidu zvedal mírným dechem a na tvářích měla ještě zaschlé cestičky od slaných slz, které před spánkem prolila.

Náhle jí někdo položil prudce ruku na ústa. Vylekala se a prudce se vzbudila. Chtěla s sebou začít škubat, ale to viděla oči své lásky. Ale hned si všimla, že je opilý a ona se začala trochu bát. Její tělo zachvátil třes a naskočila jí husí kůže z toho, jak se olízl. Strhl z ní peřinu a instinktivně dala nohy k sobě, protože měla strach, co s ní chce děla. I když měla dost dobré tušení, co to je, ale ona nechtěla! Ne, když je opilý a není při smyslech.

Ruku sundal z jejích úst a chytil obě její zápěstí, načež ji je dal nad hlavu. Držel hodně pevně, až to bolelo. Do jejích očí se draly slzy, hrdlo měla stažené strachem. ,,N-Nedělěj to.. P-Prosím," vzlykla potichu, když ucítila druhou jeho ruku pod noční košilí.

,,Drž hubu, jsi moje manželka, tak se tak chovej!" zavrčel na ní a ona se vyděsila ještě víc. Co mu udělala, že se takhle drasticky změnil? Nikdy ho nepodvedla. Nehádala se s ním, vařila mu jeho oblíbená jídla. Dala mu dvě krásné děti! ,,L-Lásko..P-Prosím..," její hlas byl hodně tichý a pevně zatnula čelist, když ji násilně roztáhl nohy od sebe. Proč se nebráním? Pomyslela si nechápavě. Je to můj manžel.. Miluji ho... I její myšlenky ji zradili. Zůstali jen slzy a vzlyky, které se v sobě snažila udržet.

Nahlas zakřičela, když do ni násilně vstoupil. Vyhrkly ji nové přívaly slz a začala se vzpírat. Ucítila štiplavou bolest na tváři, jak jeho ruka prudce dopadla na její obličej. Stekly ji slzy a přestala se vzpírat. Jeho oči byli prázdné, jakoby bez emocí. Něco jsem určitě provedla, když se chová takhle, řekla si náhle v duchu. Určitě si zasloužím trest, hlavou ji proběhla další myšlenka na to, že je špatná manželka a nedává svému muži vše, co chce.

Znovu vykřikla, když začal drsně a hrubě přirážet. V podbřišku kvůli tomu cítila bolest. Nelíbilo se jí to, ale nevzpírala se. Zaslouží si trest za to, co provedla. I když neví, co to bylo. Pevně semkla víčka k sobě a snažila se bolest v podbřišku ignorovat nebo vytěsnit, ale jeho přírazy byli vážně tvrdé a hrubé. Bolest ji vystřelovala až do břicha. Na tváři ucítila další přistání facky.

,,D-Dost.. prosím..!" vzlykla ale byla umlčena hrubým polibkem z jeho strany. Se slzami v očích se poddala a vyděšeně mu polibky oplácela. Na rtech ucítila krev, když se ji náhle začala hromadit v ústech. Zahlédla v jeho očích to, co u něj nikdy nezažila. Znechucení. Najednou ji pustil a vystoupil z ní. Stočila se do klubíčka a objala si břicho.

,,Už nejsi k ničemu dobrá..," zaslechla. Kroky se začaly vzdalovat a zavření dveří od ložnice bylo poslední, co slyšela, než se nahlas rozplakala. Duše ji začala praskat a blednout ještě víc. Její odhodlaní zmizelo už dávno. Z koutku úst ji vytekla krev.

,,Co jsem ti udělala?" vzlykla potichu a schovala si uplakanou tvář do kolen, která si k sobě přitáhla. Nedokázala už usnout. Ne po téhle noci, kdy ji zneužil vlastní manžel.

Když se nad ránem rozhodla vstát, nebylo ji vůbec dobře. V odrazu v zrcadle koupelny viděla sebe, ale vůbec se nepoznávala. Její oči jsou teď šedé a bez žádné barvy. Pleť měla pobledlou a na levé tváři se rýsovala tmavě fialová modřina. Na jejích zápěstích se taky začaly objevovat modřiny od drsného stisku. Bolelo ji břicho a hlavně v podbřišku ji cukalo. Když čurala, vymočila i trochu krve, ale k lékaři nešla.

Jen si sedla v kuchyni s hrnkem kávy a přemýšlela nad tím, co Sansovi provedla, že ji takhle nenávidí. Necítila se dobře. Bylo jí lehce na omdlení, motala se jí hlava. Zaslechla zaklepání na hlavní dveře, takže se zvedla a šla otevřít. Ale těsně u dveří se jí zatmělo před očima a poslední co vnímala, byla bolest z toho, jak dopadla na tvrdou podlahu.

,,Mami!!"

Jo a kdo si myslíte, že naší ambasadorku navštívil, co? 

Uvidíte v další kapitole. 

*Still hiding*