Dead Hopes

#2

,,Tati, jsem nervózní," špitla dívka, oblečená ve svatebních šatech svému otci, který ji měl za chvíli vést k oltáři. Na rtech se mu objevil uklidňující úsměv a dal své dceři ruce na ramena. ,,Proč jsi nervózní? Miluješ ho?" zeptal se klidným hlasem.

,,Ano.. miluji," odpověděla tiše dívka ale stále měla srdce až v žaludku ze strachu, že se něco pokazí. ,,Když ho miluješ, není co řešit. Vím, že se událo spoustu věcí, ale to vám přeci nezabrání, aby jste se vzali a byli šťastní. S tvojí mamkou jsme toho prožili spoustu a stále se milujeme. Sice jsme neměli svatbu, ale i tak nás nikdy nic nedokázalo rozdělit," usmál se a dal ji malou pusu na čelo.

Dívka se dokázala natolik uklidnit, že už nepřemýšlela nad katastrofickými scénáři, které doteď tížily její mysl. Zhluboka se nadechla, aby nabrala chybějící vzduch do plic a na rtech se jí objevil šťastný úsměv.
,,Děkuji ti tati,"

Chlapec, který byl nad dnešní svatbě ženichem se nervózně díval okolo. Pak se jeho zrak upnul k zemi s malým povzdechem. ,,Co se děje?" zaslechl známý hlas své sestry. Vzhlédl a zkusil se malinko pousmát.

,,Nepřišel," řekl jen a zase sklopil zrak k zemi. Jeho sestra si povzdechla. ,,Tak to ho nakopu do zadku, až se vezmete," řekla s úšklebkem na tváři. Její mladší bratr se uchechtl a koukl na ní.

Jeho sestra se změnila. Dříve to byla naivní dívka, která mnohokrát naletěla. Ale teď je to sebevědomá žena. Natáhl ruku a dal ji modrý pramen vlasů za ucho. ,,Když ti jsou vidět obě oči, sluší ti to víc," řekl jí už s úsměvem. Jen se usmála. ,,Tak teda děkuji,"

Pak se na něj podívala s povzbudivým odleskem v očích. ,,Nic si z toho nedělej, máš tu mě, mámu, babičku s dědou a celou svoji rodinu. On ti to překazit nemůže, ne?" Chlapec přikývl a rozhodně mu bylo teď o dost lépe. Jeho sestra má pravdu. Přece si nenechá zkazit dnešní den.
Jenže to ani jeden ze zúčastněných neměl ani zdaleka tušení, jak se to zvrtne.

Bylo tak půl hodiny do obřadu, kdy se měli stát novomanželi. Všichni se bavili a usmívali se. Panovala klidná atmosféra a nikoho netrápilo, že jeden host chybí.

Postarší žena sledovala dění před sebou a v duchu si říkala, že to bylo od nich hezké, že ji pozvali na svou svatbu. Ve svém srdci si ale stále vyčítala všechny chyby, které za svůj promarněný život udělala a nedokázala dojít za svou dcerou a omluvit se jí. Už dávno nebyla její matka. Je jen ženou, která ji devět měsíců nosila ve svém lůně a pak ji přivedla na svět.

Z úst se ji vydral tichý povzdech a slza, která ji stála v koutku oka si malém našla cestu ven. Podívala se po přítomných a chtěla se potichu vytratit ven, aniž by si toho někdo všiml. Když vzhlédla, aby se vyhnula nově příchozímu, ale když si všimla, do koho málem vrazila, ztuhla na místě.

,,Aaaaaaa... To jsi ty," zamumlal opilecky a opřel se rukou o zárubně dveří. Nezmohla se ani na jediné slovo a než stihla zareagovat, její duše byla chycena do silné modré magie.

Se strachem v očích se na něj podívala a neviděla v jeho očích ani náznak nějaké nejistoty. ,,N-Ne.. P-prosim...," Špitla potichu ale jakoby ji neslyšel.

,,Zaplatíš za všechno," zavrčel a najednou letěla proti zdi. S menším výkřikem narazila zády o zeď za sebou a ztratil se ji dech z plic.

Nemohla popadnout dech a v očích se ji hromadily velké slzy, které ji začaly téct po tvářích. Svezla se po zdi a z koutku úst ji vytekl malý pramínek krve. Rozmazal se ji pohled a čekala na další bolest.

,,Co do hajzlu děláš?!" vykřikla Alex a pribehla ke své babičce aby ji zkontrolovala. ,,Co bych dělal? Akorát ji dávám to, co si zasloužila," zamumlal její otec.

Alex si stoupla a sevřela pěst. Neudržela se a vrazila mu pořádnou pěstí, až mu udělala na tváři velkou prasklinu. ,,Říkala jsem ti, že pokud budeš ožralý a přijdeš sem tak tě vyhodim!" vykřikla na něj se vztekem v hlase. ,,A ještě tu napadneš Margaret?! To si trochu přehnal ne?!" klepala se vzteky.

,,A víš co? Je mi u prdele co si myslíš.. Ty si nezažila to, co já.. Neviděla si ji umírat!" zavrčel a pak odkráčel, jako by se nic nestalo.

Margaret rozmazaný pohled upřela na svou vnučku. Nedokázala uvěřit, že se ji Alex zastala, i když nemusela.
Pak ji někdo pomalu zvedl, jemně a opatrně. Když dokázala na pár vteřin zaostřit, uviděla tchána své dcery.. Gastera.

,,Odnesu tě k sobě do ordinace a podívám se ti na ta zranění, teď buď v klidu..," řekl ji klidným hlasem, až ji to trochu zarazilo.
Stekly ji po tvářích slzy a nevěděla, co si myslet.

Thomas tomu jen nečinně přihlížel společně se svou snoubenkou, která kvůli hluku hned přiběhla.
,,O-Omlouvám se.. A-Ale budeme muset tu svatbu odložit..," šeptl a zaháněl slzy, které se mu draly do očí.
Hope se na něj podívala a viděla v jeho očích odlesky smutku a zklamání. Chvíli mlčela, než násl svůj ztracený hlas.
,,N-Nic se neděje..," špitla jen a sundala si růži z vlasů. Tohle měl být jejich nejšťastnější den v životě. Sklopila pohled k zemi a pak se omluvila a utekla někam, kde se bude moct vyplakat.

Cítila se teď strašně. Měla strach o Margaret a byla rozzlobená na Sanse, který ji napadl. A tušila že i Thom měl vztek, ale nedával ho najevo.
Srdcerivně se rozplakala, přičemž si dala obličej do dlaní. Myslela si, že to bude v pořádku!

Thomas stál na místě a klepal se vzteky. Tohle nečekal.. Ani od něj ne! Vztekle praštil pěstí do zdi, až mu popraskaly klouby. Kdyby věděl, že se tohle stane, ani ho nepozve a neřekne mu že se žení! Stekly mu slzy po tvářích a odkáply na zem. Jak on ho teď nenávidí!

Podívala se na své děti a nevěděla, co si teď počít. Normálně by se za nimi vydala, ale akorát by se rozplakala.
Pohled ji sjel na roztřesené ruce, na které odkáply slzy. Pak se opřela o zeď a dala si ruku ke své duši, která ji zsse zabolela. Má pocit, že každým dnem její duše slábne a slábne. Její Odhodlání se vytrácí každým dnem.
I její oči nejsou již krásně čokoládově hnědé, ale pobledlé a postrádají životní jiskru, kterou kdysi mívaly.
Sedla si na zem a dala si obličej do dlaní, přičemž začala potichu plakat. Milovala svého manžela celým svým srdcem, ale už pochybovala, zda miluje on ji.

Svatba, na kterou se všichni tak těšili se rozpadla jako domeček z karet. Panovalo kolem napětí a tíživá atmosféra, která tlačila na duše všech přítomných. Někteří z nich byli zděšení, jiní otřesení, ale nejvíce to zasáhlo svatebčany, kteří chtěli dnes spojit své životy a stát se manželským párem.

Nikdo nevěděl, co pro ně budoucnost chystá.

Omlouvám se za trochu větší zpoždění, ale ve škole bylo hodně písemek ^^"
Snad se vám kapitola líbí a určitě chci slyšet váš názor na ni ^^
Alex🖤