Ereri | oneshots

Škola čar a kouzel [AU]

Čekal mě šestý rok na Falghradské Škole Čar a Kouzel. Příští rok mne a mé přátele čekali zkoušky kouzelníka, přičemž jsme se na ně připravovali už teď.

Spousta mých spolužáků se potýkalo s problémy ve vztazích, zamilovávali se a řešili první sex. No, a já byl ten druhý typ.

Zamiloval jsem se do chlapce z vyššího ročníku. Problém nebyl v tom, že je muž. Nýbrž v tom, že je to ten nejchladnější a nejnedostupnější kluk v historii snad celé školy.

Když jsme se propletli davy studentů až do jídelního sálu, hodně lidí už sedělo u stolů a vesele si povídalo. My jsme se brzy stali jednimi z nich.

S Mikasou a Arminem po boku jsem se usadil na dlouhou lavici a mlsně se natáhl po višňových vdolkách. Každé druhé sousto jsem zapíjel rybízovou šťávou. To jídlo tady naprosto miluju!

Chystal jsem se na další vdolek, když se dveře jídelního sálu otevřeli a dovnitř vešel Levi, ve společnosti jeho dvou nejlepších přátel Hange a Erwina. Elegantním krokem kráčel uličkou až k jejich obvyklým místům.

Povzdechl jsem si. Nejspíš to moje zamilované zírání cítil, jelikož se na mě ledovýma očima podíval. Možná to bylo světlem, možná ne, ale zdálo mi, že se jeho oči zaleskly.

Usadili se a můj objekt zájmu se ke mně otočil zády.

Mikasa vedle mě unaveně vydechla. Zkoumavě jsem na ni koukl, než se znuděným výrazem řekla. „Víš, že ti nezbývá moc času, že?" Zatrnulo ve mně. Jistě, že to vím.

Armin se k ní přidal. „Mikasa má pravdu, Erene. Levi tenhle rok skládá zkoušky a jestli nepropadne, což je v jeho případě nemožné, už ho nikdy nemusíš vidět." Skousl jsem si ret a přemýšlel nad jejich slovy.

Tenhle rok to musím udělat. Musím se mu vyznat. Ale jak? Co bude nejvhodnější?

Přesunuli jsme se do pokojů. Mikasa nás opustila a odebrala se do věže, kde byla dívčí kolej. Chlapecká byla ve sklepení, jak nespravedlivé.

V každém pokoji spali čtyři lidi. Mými spolubydlícími byli Armin, Jean a Connie. Byli to mí dobří přátelé, ale ten koňský ksicht byl někdy fakt otravný.

Posadili jsme se na mou postel, jen já a Armin, a zamyšleně na sebe zírali. Připadalo mi, že mezi sebou vedeme telepatickou konverzaci.

Najednou se Armin rozzářil. Vyskočil z postele a vítězoslavně se zazubil.

„Pošli mu draka!"

Zhrozil jsem se. Kroutil jsem hlavou v nesouhlasu, kdežto Armin jen kýval a šťastně se na mě culil.

Abyste byli v obraze, na téhle škole funguje několik kouzel. Jedno z nich je pro nás pro studenty velice usnadňující. Tím je takzvaný 'Pocitový Drak'. Toto kouzlo bylo vytvořeno na základě usnadnění komunikace na školních pozemcích. S jejich rozlohou nebylo snadné kontaktovat jiného studenta, museli byste prohledat školu křížem krážem a stejně byste ho nenašli.

Ředitel proto vynalezl jednoduché kouzlo Pocitového Draka. Pokud chcete někomu sdělit něco, co může přečíst jenom on, musíte postupovat podle těchto jednoduchých kroků.

Vzal jsem si papír a rozklepanou rukou na něj napsal všechna slova, co jsem neměl odvahu vyslovit nahlas. Armin mi napjatě nahlížel přes rameno.

Odložil jsem tužku, dopis schoval do kapsy kalhot a svého blonďatého trapiče táhl za Mikasou. Jistě u toho bude chtít být.

Ve dveřích jejího pokoje jsme se minuli s jejími spolubydlícími. Díky bohu zrovna odcházeli.