Accio příběh! (HP pisatelská soutěž)

Severus (Wertscha)

„Ehm," odkašlal si Harry a sklopil zrak k podlaze, „ne, nečtu. A nemluvím. S nikým. Nesnáším ty obdivné pohledy. A nedokážu poslouchat, jak jsem úžasný, že jsem ho zabil. Jsem vrah. Stejně jako byl on. Stejně jako ti, co zabili Freda, Remuse, Tonksovou..." Harryho hlas zeslábl, až nebyl téměř slyšet. Jeho ramena se začala třást.

Severus se zarazil. Vypadalo to, že mladík má vážné problémy. A zase zůstalo na něm, aby ho zachránil. Jak jinak.

„Pane Pottere," zkusil opatrně, „jsem si jistý, že si uvědomujete, že nebyla jiná možnost. Ale chápu, že pobyt v Británii nebude v současné době úplně příjemný. Zkuste tuhle misi brát jako šanci vypadnout."

„Kam?" vyhrkl mladík a upřel na profesora pohled plný naděje.

„Víte vy vůbec něco o medúsách?" promnul si Severus spánky.

„Eeee, mají na hlavě hady?" zkusil Harry opatrně a málem se rozesmál při pohledu na Snapeův zoufalý výraz.

„Takhle to dopadá, když Obranu proti černé magii učí nekompetentní idioti," zabrblal si Severus spíš pro sebe a protočil oči. „Převlečte se, zabalte si nejnutnější věci na pár dní a za patnáct minut přijďte do kuchyně, Pottere. Vysvětlím vám před odchodem to nejdůležitější. Zbytek probereme na místě," zavelel Severus a otočil se k odchodu. Byl si jistý, že mladík jeho rozkaz splní.

Harry ani nevěděl jak, ale najednou stál v Siriusově staré ložnici, na sobě měl džíny a mikinu a do batohu cpal věci, které by mohl potřebovat. Začínal mít pocit, že vypadnout z Británie bude to nejlepší, co teď může udělat. Dokonce ho napadlo, že Snape možná nebude špatný společník. Minimálně nebude Harryho opěvovat a neustále ho chválit. Spíš naopak. Každopádně to bude příjemná změna.

Seběhl ze schodů a před vstupem do kuchyně zkontroloval čas. Měl ještě minutu k dobru.

Vešel do kuchyně a překvapeně vykulil oči. Na stole stály dva hrnky s kávou a na Harryho místě dokonce talířek s toustem a omeletou. Nevěřil vlastním očím. Profesor Severus Snape mu udělal snídani. Zrovna jemu, Harrymu Potterovi. Měl chuť se rozesmát nad absurditou celé situace, ale něco mu říkalo, že to není dobrý nápad. Že by ta snídaně mohla být nabídkou ke smíru.

„Děkuji, pane," bylo vše, co řekl, když mu došlo, že už se s tím mužem nechce dál nenávidět.

Severus jen přikývl a uvolnil se. Nebyl si jistý, jak mladík gesto se snídaní přijme, ale vypadalo to, že to nebyl špatný nápad. Počkal, až se Potter usadí, a začal s přednáškou.

„Medúsy, jak jste správně zmínil, jsou antropomorfní tvorové, kteří mají na hlavě místo vlasů hady. Co je třeba vědět, je skutečnost, že tito tvorové nejsou schopni řeči. Jediný známý způsob, jak zjistit jejich pohnutky a cíle, je použití nitrozpytu. Což je jeden z důvodů, proč tyto tvory dal ministr na starost mně. Bohužel jsou zde hadi, kteří jsou známí svou snahou bránit hostitelskou hlavu. Nitrozpytec se potřebuje na svůj úkol soustředit a nemůže tedy pracovat ještě s nimi. Já jsem sice pořád imunní vůči hadímu jedu, poněvadž sérum, které jsem vyvinul pro ochranu před Nagini, stále funguje, ale jak jsme již viděli, nefunguje proti vykrvácení," zamračil se Severus a nevědomky si rukou přejel po jizvách na krku. „Nedávno utrpěná ztráta krve a skutečnost, že každá medúsa má na hlavě desítky hadů, dovedly mě i ministra k závěru, že nemohu pracovat sám."

„Moment," vyhrkl Harry a nakrčil čelo, když se snažil na něco si vzpomenout. „Myslel jsem, že Medúsa je jen jedna."

„Mudlovské povídačky," přikývl Severus. „V dávné minulosti se občas stalo, že mudlové některou zahlédli. Bylo to v době, kdy ministerstvo tak pečlivě nekontrolovalo prozrazení před mudlovským obyvatelstvem. Naštěstí ale byla existence takového tvora pro mudly tak nepochopitelná, že se rozhodli považovat Medúsu za jakési mýtické stvoření."