9.

500 48 11
                                    

«Shoto»

Utíkal jsem zoufalé na letiště, bylo mi všechno ostatní jedno, potřeboval jsem letět už teď!!!

“H-huh?! Todoroki!! Proč tak brzy?! Co se děje„ řekla zděšeně Yaoyorozu na druhé straně telefonu.

“Izuku, to se děje..„ řekl jsem, udychany z běhu.

“T-tak dobrá! Budu tam!„ tipla to.

Doběhl jsem na letiště a ihned jsem diskutoval s lidmi o tom že potřebuji dojet do Japonska akutně.. Fakt kurva dlouho to trvalo ale nakonec to šlo a pustili mě protože jako no jsem jeden z hlavních hrdinů tady v USA. Yaoyorozu konečně přišla a mohli jsme letět.

Byli jsme v letadle, byli jsme tam samí protože nakonec nám dáli to kterým letí hrdinové... Čili trochu něco jako soukromé ale no, Yaoyorozu to dořešila takhle předtím.

“Tak co se PŘESNĚ děje?„ řekla Yaoyorozu.

“Začal jsem vidět všechny vzpomínky naráz... Potřebuji ho vidět... Ihned..„ řekl jsem a koukl na Izuku na messenger, byl offline....

“Chápu to.... Hodně krát se mi to stálo.... A tak přeci já za ní chodím pár krát za rok„ pohladila mě po rameni.

“Děkují Yao-Momo...„ Usmál jsem se.

Letěli jsme pár hodin a mluvili o různých věcech.... Yaoyorozu se těšila, že uvidí zase svojí manželku Kyoku.. Vzali se ještě než jsem odletěl. Yaoyorozu tu letěla kvůli dobré práci, aby mohli vydělat víc když nejsou nejslavnější hrdinky a aby mohli spolu mít dost peněz na dítě.... Nemůžou ho mít samý samozřejmě. Musí zajít k tomu člověku, který potřebuje jejích dna aby mohli mít svoje dítě... Prý jím nevadí že budou mít jedno, hlavně že mají aspoň jedno. Já a Izuku jsme ještě o tom nepřemýšleli, hlavně kvůli tomu že jsme tak oddělení.... Aspoň Yaoyorozu může jet každý rok za Kyokou ale já mám svého otce... Ale seru na něj očividně a vůbec mi to nevadí.

Doletěli jsme tam a už tam čekala Kyoka šťastně, hádám že jí psala Yaoyorozu. Kyoka utíkala k Momo a objala jí pevně a měla aji slzy v očích.

“Momo!! Moc jsi mi chyběla!!„
zapištěla.
“Ty mě taky Kyoko!!„ políbila jí.
Po chvíli líbání a mého trapneho stání tam se odpojili a koukli na mě.
“Ahoj Todoroki!!! Tebe jsem dlouho neviděla boha!!„
“Jo, Ahoj Ji-„
“Zapoměl jsi že už jsem dávno Kyoka Yaoyorozu?? Hihi!„
“Promiň... Zvyk„
“V pořádku!„ rozcuchala mi vlasy.
“Nicméně, vítej zpátky!„ usmála se.
“Jo, cítím se dobře být zase zpátky...„
Usmál jsem se jemně.

Potom nás Kyoka odvezla k ním a mluvili jsme chvíli.

Pak jsem však odešel a šel k mému apartmánu..... Stál jsem před naším apartmamem.... Kurva tak dlouho jsem tam nebyl.... Zazvonil jsem nervózně....

"~𝒱ℯ𝓁𝓀𝒶́ 𝒹𝒶́𝓁𝓀𝒶~„ Tododeku [CZ] ✅Dove le storie prendono vita. Scoprilo ora