Ty a Já? Navždy

36. Ta zlomená

,,Co s ní budeme dělat?" Zeptal jsem se po chvíli. ,,Myslím, že to záleží jenom a jenom není." Povzdechl si.
__________________
Pohled Freyi

Vstala jsem z postele a okamžitě vyběhla z pokoje. Z Raimondovi pracovny jsem slyšela Raimonda a Damiena.

Seběhla jsem schody a zastavila kousek před Serafinou. Nevěřila jsem jí....ale vím, jaké to je, mít druha.

Podala jsem jí ruku. ,,Řekni mi, že jsi mě přišla zabít." Řekla nezaujatě. Svraštila jsem obočí a ona mi ruku podala. Pomohla jsem jí vstát.

,,Freyo.....počkej...." Zašeptala.
,,Promiň, strašně​mě to mrzí. Nechci, abys mi odpustila, ale chci, abys věděla, že mě to mrzí." Řekla a já si dala její ruku kolem ramen.

,,Pomůžu ti." Objevil se vedle mě Cesan a druhou Serafininu ruku si dal kolem ramen.

Vyšli jsme schody a pomalu šli chodbou, když se otevřely dveře Raimondovi pracovny.
Serafina chtěla couvnout, ale to samozřejmě nemohla, když se o nás opírala.

Raimondovi oči se změnili na vlčí, chytil Serafinu pod krkem a přirazil ke stěně. ,,Zbláznili jste se?! Je nebezpečná! Co vás to napadlo!?" Zavrčel a stisk na jejím krku zesílil.

Chytila ho za ruku a snažila se jí uvolnit, protože nemohla dýchat.
,,Vždyť je to tvoje sestra, Raimonde.....zabiješ jí!" Ozvala jsem se.

,,Chtěla zabít tebe a Avital, na to jsi zapomněla, Freyo?!" Zvýšil na mě hlas.
,,Ne, nezapomněla. Ale taky jsem nezapomněla, co jsem slyšela včera v noci." Řekla jsem a Cesan po mě hodil pohledem.
,,Ať jsi slyšela cokoli, ať už Serafina řekla cokoli, je to lež! Ona už nic jiného neumí!" Zavrčel na mě Raimond.

Chtěla jsem k němu jít, ale chytil mě Damien. ,,Pusť mě!" Zavrčela jsem a on mě opravdu pustil. Stoupla jsem si vedle Serafiny.

,,Pusť jí, Raimonde!" Řekla jsem a chytila ho za ruku, kterou držel Serafinu pod krkem. ,,Proč?" Zavrčel naštvaně. ,,Protože je to družka Ceana!" Zařvala jsem a Raimond šokem pustil její krk a ona se sesunula na zem. Cesan si k ní okamžitě klekl.

,,Cože je?" Zeptal se udiveně Raimond. ,,Cesan a Serafina....Cesan a Una, jsou družka a druh." Zopakovala jsem. ,,To není možný​." Dostal ze sebe Damien.

,,Včera jsem....slyšela jsem jejich rozhovor. Ona možná už není ta Una, která byla, když s vámi žila....ale ani to není ta Serafina, která mě a Avital chtěla zabít." Řekla jsem a přejela jí pohledem.

,,Vždyť se na ní podívejte....už není nic jiného, než jen zlomená vlčice....troska. Ta už by neublížila ani někomu, kdo by se jí pokoušel zabít. Stačí se na ní podívat.....je to někdo jiný." Řekla jsem a oni oba se na ní podívali.

,,Jsi si jistá?" Zeptal se Raimond. ,,Víc, než jen jistá." Odpověděla jsem. ,,Nikdy ses nemýlila, Freyo....jestli to říkáš, pak je to asi pravda." Přiznal Raimond a Damien s tím souhlasila.

,,Uno.....jestli ublížíš jedinému vlkovi, sám tě zabiju!" Zavrčel Raimond a ona přikývla.

***

Vrátila jsem se do pokoje. Najednou se mi znovu zamotala hlava. Chytila jsem se postele.
,,Ty si vybereš vždycky tu nejméně vhodnou chvíli." Řekla jsem a posadila se na postel.

Do pokoje najednou vešel Damien. Došel k posteli, postavil mě a objal. ,,Vždycky všechno dokážeš dát do normálu....nevím, jak to děláš." Zašeptal mi do ucha.
,,Asi jsem vždycky na správném místě, ve správný čas." Usmála jsem se.

,,Miluju tě, Damiene...." ,,Já tebe taky, Freyo. ,,...ale musím ti něco říct." Dodala jsem a odtáhla se od něj.

Najednou mě zase bodlo v břiše​ a zamotala se mi hlava. Znovu jsem se opřela o postel.

,,Freyo? Co je?" Zeptal se nechápavě. ,,Právě o tom, chci mluvit." Řekla jsem a narovnala se.

Pomalu jsem se rozešla k oknu. ,,Vím to od té doby, co jsem byla zavřená v domě Ledové smečky..." Řekla jsem a povzdechla si.
___________________
Myslím, že víc jak jeden člověk teď má chuť mě ukamenovat, za ten pitomý konec kapitoly.
Ale bohužel budete muset počkat na další kapitolu, kde už konečně Damien zjistí, že z něj bude otec.😘