Ty a Já? Navždy

13. Družky bratrů...

Hrudník se mi strachem začal zvedat strašně rychle. On se jen škodolibě usmál.
_______________
Pohled Freyi

Jeho stisk na mých rukách byl pevný, a to hodně.

,,Freya.....jsi opravdu tak krásná, jak jsem slyšel." Škodolibý úsměv z jeho tváře nezmizel.
,,Co chceš?!" ,,Ale, ale, ale....vlčice se snaží být drsná." Uchechtl se.

Vyrazila jsem kolenem a chtěla ho kopnout mezi nohy, ale vyhnul se.

,,Vedle." Dodal. Pokusila jsem se vyprostit z jeho sevření, ale bylo to, jakoby měl ocelový stisk. ,,Jsem silnější, zlato." Usmál se.

,,Jsem tady, abych ti něco vyřídil...." Sjížděl mě pohledem, ale nakonec svůj ledový pohled upřel do mých očí. ,,.....boj se, protože zemřeš. To ti vzkazuje Serafina.....užívej si poslední chvíle se svým druhem, protože až zemřeš, z Damiena se stane vrah..." Usmál se ještě víc.
,,Ty hajzle!" Trhla jsem sebou.

,,Ale no tak......takové slovo se k tobě nehodí." Jeho stisk, jakoby sílil.....nebo se mi jen odkrvovaly ruce.
Silou vůle jsem rozmrkal slzy.

,,Zemřeš, Freyo. A to samé říká můj přítel družce Alfy. Vy obě zemřete! To ti vyřizuje Serafina." Zavrčel.

Něco mě napadlo, a slzy se mi budou hodit.
Přestala jsem se snažit a po tvářích se mi skutálely slzy. ,,Ale copak, snad nepláčes." Usmál se.
,,Vyřídíš.....jí taky......taky něco?" Koktala jsem a hlas se mi chvěl.
,,No samozřejmě. Ráda si poslechne, co jí tak slabá vlčice vzkazuje, bude nadšená, že jsi brečela." Jeho úsměv byl tak hnusnej.

,,Vyřiď jí....." Popotáhla jsem a oči se mi změnili na vlčí. ,,...aby nás nechala být!" Zařvala jsem a znovu vyrazila kolenem, protože to nečekal......a trefila jsem se.
Zařval, couvl ode mě a padl na kolena.
,,Vyřiď jí, že jestli mě chce mrtvou, ať si pro mě přijde sama! Jestli se nebojí." Došla jsem k němu a kolenem ho kopla do brady.

,,A vypadni! Nebo nebudu váhat a zabiju tě!" Ozvaly se kroky mířící k pokoji. On se na ně naposledy podíval a pak vyskočil z okna.

Damien vběhl do pokoje. ,,Co se stalo?!" Zněl vyděšeně.....a mě došlo proč. ,,Je Avital v pořádku?!" Zeptala jsem se naléhavě.

Došel ke mě a objal mě. ,,Ano, je......a ty?" Hlas se mu strachy chvěl.
Odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí. ,,Zcela." Usmála jsem se.

,,Proč se usmíváš?" Nechápal. ,,Protože jsem dělala, že brečím, on mi uvěřil a já ho kolenem kopla mezi nohy. A potom jsem ho ještě kopla kolenem do hlavy. Pak jsem mu řekla, co má vyřídit Serafině a pak vyskočil z okna." Usmívala jsem se.
,,Drsná Freya.....to se mi líbí." Usmál se a znovu mě objal. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku." Zašeptal mi do ucha.

,,Jedna věc je jasná.....Serafina nechce zabít jenom tebe, ale i Avital. Ale proč chce zabít družky bratrů Nightworldů? To nedává smysl." Přemýšlel.
,,Jestli se chce opravdu pomstít, musí mít důvod. Ale jaký? Sakra jakej důvod?!" Zvýšil hlas.

,,Tak či tak.....už víme, že nejde jen po mě." Řekla jsem jistě.
,,A víme, že to, že jdou i po Avital, Raimonda naštvalo. Až se ukážou samotáři znovu, budeme připravení a dáme jim co proto.....a to všichni čtyři, spolu se všemi bojovníky, kteří ve smečce jsou. Serafina ještě neví, s kým má tu čest." Chtěl odejít.

,,Co když to ví? Co když vás zná? A ví, s kým má tu čest?" Zastavil ve dveřích.
,,Potom zjistí, že si s námi neměla nic začínat. Jestli nás zná, věděla, do čeho jde. Jestli nás zná.....musela samotáře připravovat dlouho.....jestli nás zná, je blbá, protože šla do války s náma." Znovu chtěl odejít.

,,Buď je šílená, nebo až moc dobře věděla, že boj s vámi zvládne." Navrhla jsem. ,,Jestli ano.....musí nás znát dobře, protože jinak by s námi do války nešla." A pak už odešel.

Několik dalších hodin jsem jen ležela v posteli.
Konečně se po tolika hodinách otevřely dveře a do pokoje vešel Damien.

Vstala jsem, rozeběhla se k němu, skočila na něj a omotala mu nohy kolem pasu. Pak jsem ho políbila. On ochotně spolupracoval.

Když mě donesl k posteli, pustila jsem se ho a shodila ho na postel vedle sebe.
,,Kdes byl?" Zeptala jsem se. ,,Něco jsme vyřizovali s Raimondem." Odpověděl.

Přitáhl si mě úplně k sobě. ,,Kdy máš v v plánu vlastně tu svatbu?" Zajímalo mě. ,,Ani nevím. Ale teď chci vyřešit to s tou mrchou z území nikoho." Ještě víc se uvelebil.

,,Zvládneme to, Damiene. A všechno bude zase v pořádku, jo?" Šeptala jsem. Přikývl.
Viděla jsem to na něm, a to poprvé.....on se bál. Damien Nightworld měl strach......a to jsem měla ráda, když i ti nejsilnější měli strach...měla jsem to ráda, protože bylo vidět, že i ti nejsilnější mají obyčejné city.

,,Všechno bude zase dobrý." Stiskla jsem jeho ruku. ,,Proč se bojíš?" Zeptala jsem se něžně.
,,Děsí mě ona. Děsí mě, že je tak mladá a přesto tak dobrá. Nemůže jí být víc jak osmnáct. A přesto je tak dobrá."