Go away! Please

♥1♥

„Víš, že mám teď hlavu na prasknutí. Táta už neví, kde má brát peníze.“ Sklesle mi položila talíř přede mě a posadila se naproti mně. Byl vidět její smutný výraz. Mrzí jí, že mi nemůže dát to, co by měla.

„Mami, já vím, za chvíli dostanu výplatu, dám vám jí.“ Jemně jí pohladím po ruce a dám si do úst sousto lahodného plátku. Mamka umí opravdu vařit, i když někdy máme problémy s tím, z čeho.

„Bože, jsme tak příšerní rodiče.“ Hlavu si složí do dlaní a já zavrtím hlavou.

„Mami, to neříkej, víš, že pro mě děláte všechno, co můžete. Je jasný, že by bylo lepší, kdybych dostudovala, protože bych měla lepší práci, ale jsem ráda, že jsem tam s Tylerem. Nakonec mám fajn život a to kvůli vám.“ Usměju se a chytím jí pevně za ruku. „My to zvládneme.“ Řeknu s nadějí v hlase a dám se do toho úžasného jídla. Všimnu si ještě mamky úsměvu, který se ale hned ztratí. 

***-

„Nevíš, co tady chce ten kluk?“ zkousne si ret a nenápadně začne srovnávat knížky v poličce, kde jsme zrovna stáli. Podívala jsem se tam, kam se koukal a prohlídla jsem si kluka v černé mikině a černých džínách. Jen myknu rameny a dál začnu srovnávat knížky. „Bože, nepřijde ti, že se sem nějak moc kouká?“ zavrní kousek ode mě a já se zasměju. Nezapoměň vrtit zadkem, Tylere.

„Tylere, nekoukej se tam pořád.“ Strknu do něj a znovu se podívám na toho kluka. Nevím, co si musí myslet, když dva pracovníci v knihovně, očumujou zákazníka.

„Jdi tam.“ Bokem do mě strčí a já jen zakroutím hlavou. „Je to tvoje práce.“ Vážně se na mě podíval a já jen protočila oči. Přehodila jsem si svoje hnědé vlasy na druhou stranu a mykla rameny. Pomalu jsem k němu přišla a nahodila nacvičený úsměv, jako na každého zákazníka. I když někdy byli vážně otravní, tak se ten úsměv nesmí vytratit, jak říká náš zaměstnavatel 'Usmívat a držet hubu.'

„Dobrý den, přejete si něco?“ svůj úsměv rozšířím a podívám se do jeho smaragdů, které se na mě upřou. Jeho hluboká vraska mezi očima nejse přehlídnout, a proto se víc usměju. 

„Ne, to je dobrý.“ Zachraptí a já jen nadzvednu obočí. Přikývnu a hned odejdu. Kdyby možná nahodil jiný tón hlasu, možná bych i řekla, že je milý. 

„Kdo to byl?“ zeptá se hned Tyler a já pobaveně zatřesu hlavou. Má přítele, ale očumuje jiné kluky.

„Nevím, ale nebyl moc příjemný.“ Zamračím se při vzpomínce na jeho vrásku a hlas.

„Debil.“ Zasměje se. Jen myknu rameny a pro jistotu znovu začnu řadit knížky do poličky. Dneska bude dlouhý den.

***

Ten chlap pořád neodcházel a docela mě to nervovalo, protože opravdu nechci, aby něco ukradl a nakonec nám to strhli z platu. Několikrát jsem přemlouvala Tylera, protože mi bylo trapné, jít za ním znovu. No, Tyler odmítal z důvodu, že by pod jejím pohledem roztál. Někdy dává až příliš najevo, že má zájem o kluky. Nakonec se rozhodlo, že tam nepůjde ani jeden a počkáme do uzavíračky, kdy ho prostě vyhodíme.

Tyler mi ještě pomohl nandat můj slabý kabátek, za co jsem mu byla opravdu vděčná, jelikož se mi do něho špatně nasouká. Nakonec jsem si ještě okolo krku obmotala šedý a trochu průsvitný šál. Povzdychla jsem si, když mě Tyler popostrčil, abych ho šla ‚vyhodit‘ já. Přišla jsem ke stolečku a odkašlala si. Mile jsem se usmála, když se jeho pohled zvednul od nějaké knížky ze sekce 'literatura' „Omlouvám se, ale už budeme zavírat.“ Ukázala jsem na hodiny a trochu odstoupila, když se začal zvedat. Knížku vrátil na místo hned za sebou, kde taky patřila. Usmála jsem se.

„Jasně.“ Usmál se a já přikývla.

„Tak na shledanou a přijďte zas.“ Řekla jsem naší nacvičenou frázi a nakonec sledovala jeho pozadí, které se rychle dostalo z našeho obchodu. Pyšně jsem se otočila na Tylera a hodila po něm pohled ala ‚A ty ses toho bál‘, přičemž jsem se otočila na podpatku a odešla z obchodu. Zastavila jsem se před ním a už jen počkala na Tylera, který vše začal zamykat a zhasínat.

„Půjdeš ještě někam?“ chytne mě okolo ramen a já se rozhlídnu po uličce. V rohu zahlídnu ještě mihnout se nějakou postavu, ale jinak tu projíždějí jenom auta.

„Ráda bych, ale budu muset pomoct doma, znáš to.“ Uchechtnu se.

„Tak teda ahoj, půjdu ještě něco koupit.“ Zamračí se na mě, ale hned mě obejme. „Měj se.“ Políbí mě na čelo a já jen zamávám. Někdy mi připadá, že mi nahrazuje i brášku. Tohle totiž dělal i on. Vždy mě políbil na čelo a obejmul. Cítila jsem se vždy v bezpečí.

„Ahoj.“ Zašeptám, když už je několik metrů ode mě. 

„Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru.“ - André Maurois

♥♥♥♥

!!!!!DŮLEŽITÉ!!!!!

Tadááá :))) Nová povídka 'Go away! Please'.... Tady je teprve prní díl. Doufám, že se vám tahle maličká ochutnávka bude líbit a pustíte se do čtení, moc mě to potěší. 

Jelikož nemám ještě dopsanou povídku HHIDK, tak na tuhle ještě nebudu psát nové díly. Napsala jsem si jen 'Prolog' a první díl, abych když tak zatím nasbírala pár čténářu, kteří by o to měli zájem! :) Tudíž bych byla ráda, kdybyste napsali do komentářů svůj názor! 

♣INFORMACE♣

-Povídka nejdřív měla zahrnovat i nadpřirozeno, ale plán se mi nezamlouval, takže jsem to vynechala a je to normální příběh. 
-Jak jste si mohli všimnout, tak je s Harrym Stylesem (nečekaně) a ještě uvažuji, jestli přidám i někoho další ze skupiny 1D :) 
-Harry a ani nikdo z 1D nejsou ve slavné skupině 1D (nejsou slavní) 
-Harry v téhle povídce bude takový Bad and Dirty boy, takže bude povídka plná VULGARISMŮ a SEXU (nejspíš) :D :3 
-Pořád nemám vybrané jméno pro hlavní postavu, Ninu Dobrev, takže pokud máte nějaké dobré, ženské jméno, které se hezky skloňuje, napište ho do komentářů, budu moc ráda! :) 
-U každého dílu na konci budu přidávat citát, jelikož se mi to k téhle povídce prostě hodí! :) 

♣END♣

Takže tohle byly informace, pokud vás ještě něco zajímá, určitě napište do komentářu, ráda vám odpovím na všechny vaše otázky. :) Mějte se! 

♥VOTE♥COMMENTS♥