Tři Přání [Drarry]

Kapitola 19: Trest a volnost

,,Koukej na tohle!" vykřikl Dean na Seamuse, když se prohraboval kufrem své spolužačky Parvati. Vytáhl z něj její trapné fotky z dětství, které měla uložené hluboko v kufru.

,,No to snad ne!" zasmál se oslovený spolužák a nad fotografií, kde do objektivu vyplazovala jazyk, se chechtal nejvíce. Harry mezitím stál u dveří a koukal se do stropu, zatímco vyčkával, až se kluci vyřádí.

,,Tak už půjdem?" otráveně se ptal tmavovlásek už asi potřetí.

,,Ne," odpověděli sborově Dean se Seamusem. ,,Jestli tě to tu nebaví, tak se porozhlídni po chlapeckých ložnicích, teplej Harry."

,,Tak se mi teď říká, hm?" sykl na své spolužáky a vydal se k východu z kolejí. Rozhodl se oznámit ředitelce školy, že uvnitř zůstalo uvězněných jen pár lidí. Kromě tří chlapců ze sedmého ročníku ve svých pokojích zůstali dva rozrušení prváci a tři kamarádky, které navštěvovali Bradavice čtvrtým rokem.

Jakmile Harry dorazil k cihlové stěně, uslyšel dva důvěrně známé hlasy.

---

Zmijozel, který přemluvil svou spolužačku, aby ho dovedla k nebelvírským lóžím, přemýšlel o tom, co by měl říct. I když se možná Mandy zdálo, že se suverénně prosadil a je si jistý tím, co dělá, pravda byla taková, že neměl tušení, co prohlásí, až k místu dorazí.

Mandy se prudce zastavila: ,,Je to hned tady za rohem. Já s tebou nepůjdu a jestli mě práskneš, proměním tě v žábu. A kde je ta síň?"

Draco ukázal prstem na oblouk, je kterému právě vzduchem pluly schody. Havraspárská dívka jen poděkovala a pokračovala znovu ve své cestě.

Draco vykoukl zpoza rohu. Rozhlédl se a zpozoroval, že se na schodech, které stály na místě, nacházela obrovská skupina lidí v nebelvírských hábitech. Radši se k nim vydal hned, aby neměl čas si to naposledy rozmyslet.

,,Paní ředitelko," oslovil Minervu McGonagallovou, jakmile nastoupil na létající schodiště. Ani se nemusel tlačit davem, pozornost si získal zmijozelský znak na jeho školním hábitu. Všichni žáci okolo zmlkli a s udiveným výrazem mu udělali prostor.

,,Pane Malfoyi, co tu děláte?" procedila ředitelka mezi zuby a v jejích očích tančily plamínky vzteku.

,,Chtěl jsem se pouze zeptat," řekl zdvořile, což se v tento moment zdálo být spíše provokativní, ,,za jak dlouho jste schopni tento problém vyřešit?"

Profesorka se snažila uklidnit, ale dokázala se jen křivě usmát a vydat ze sebe pár slov: ,,Jaký máte na mysli?"

Žáci okolo skoro nedýchali, protože jejich plíce byly stažené napětím a očekáváním.

Blonďák se šibalsky pousmál. ,,Je tu snad víc vchodů do kolejí, které se vypařily, paní ředitelko?"

Přihlížející si začali špitat mezi sebou a dohadovali se, jak se novinku mohl člověk z jiné koleje vůbec dozvědět.

,,Ke mně do ředitelny!" zakřičela již zcela pod vlivem zuřivosti Minerva.

---

Harry vše z druhé strany zdi poslouchal a když se ozval pronikavý hlas ředitelky, rozhodl se zakročit.

,,Haló, je tam někdo?" začal bouchat pěstmi do cihel a vykřikovat první věc, co ho napadla.