Tři Přání [Drarry]

Kapitola 16: Touha po uznání

Draco se po nepříjemné hádce vrátil do svého pokoje a naprosto ignoroval své spící spolubydlící. Rovnou zamířil ke svému nočním stolku, z jehož šuplíku vytáhl kompas, který dostal od profesora Russela. Posadil se na postel a strojek si přehazoval z ruky do ruky. Přemýšlel o tom, jak se to všechno seběhlo tak rychle. Zápas, ve kterém byl za hvězdu. Oslava na jeho počest. Potter. U téhle myšlenky se pozastavil. Těch pár chvil, které s ním strávil, se mu zdály opravdu krásné. Ale nechtěl si to přiznat už jen kvůli tomu, že Harry nebyl dívka.

Kompas se zastavil v levé ruce. Draco na něj koukal skrz spadané světlé vlasy a nakonec hrobové ticho přerušil svou otázkou, kterou vyslovil, jak nejtišeji jen uměl.

,,Jsem... na kluky?" Když dořekl svůj dotaz, netrpělivě čekal, u jakého písmena se střelka zastaví. Otočila se třikrát dokola a poté se zastavila. Její rudá polovina jasně ukazovala na písmeno L. Propukla v něm radost, ale jen do chvíle, dokud si nevzpomněl na rozhovor s profesorem Emanuelem.

,,Copak tě ke mně přivádí?"

,,Víte, přemýšlel jsem."

,,To ovšem může být někdy velmi nebezpečné."

,,Ten kompas. Když si někdo bude myslet, že mluví pravdu, ale je to lež, na jaké písmeno střelka ukáže?"

,,Jsem příjemně překvapen, pane Malfoyi. Nikdo ze studentů, kterým jsem kompas nabízel, nebyl tak chytrý, aby si tuto otázku položil. Pro člověka, který se ptá, je tvrzení pravdivé, i když je to třeba lež. Lidé jsou věřící, na to nezapomínejte. Nemusí věřit zrovna v Boha, ale třeba v sebe."

,,Takže když si tu lež ten člověk vsugeroval, kompas ukáže, že je to pravda?"

Jeho radost ho téměř ihned opustila. Místo předčasného oslavování se radši narovnal a svému předmětu položil další otázku:

,,Vsugeroval jsem si to?"

Střelka kompasu se pomalu přetočila na druhou stranu. Draco teď měl před sebou jasnou odpověď. Nikdy si nemyslel, že když se Potterovi tajně vysmíval kvůli tomu, jak se k němu všichni ostatní chovají, že bude muset tuto situaci také někdy řešit. Místo namlouvání si lží, radši lampu na stolku přeměnil v trumpetu a nepříjemným zvukem vzbudil své přátele, aby nezmeškali v pořadí již druhý úkol.

---

Harry se od okamžiku, kdy Draco až přehnaně naštvaně opustil síň, snad ani nepohnul. Jen těžce spadl na lavici u stolu, kde spolu strávili noc, a přemýšlel, jak mohl příjemnou atmosféru zabít jednou jedinou otázkou.

,,Ty seš ale debil," nadával si naštvaný tmavovlásek, ale rozhodně nečekal, že mu na to někdo odpoví.

,,Harry Potter, co zachránil celý svět, že je debil?" po tom, co se zmíněný nebelvír otočil, spatřil v mohutných dveřích Hermionu. ,,Vím, že jsme si v poslední době nebyli moc blízcí, hlavně kvůli Ronovi, ale ráda bych s tebou prohodila pár slov. I když Ron je na tebe pořád dost naštvaný. A zrovna teď chci vědět, proč si myslíš, že jsi blb."