Prolog

216 23 3
                                        


(pozn.autora: fanfikce je udělaná podle anime Banana Fish, myslím že lidé kteří toto anime neznají vůbec nebrání nic v tom aby si tuto knihu přečetli- kniha ovšem obsahuje spoilery
- proto ten kdo se chce podívat nejdřív na anime nebo si přečíst mangu, udělejte to ještě před tím než si přečtěte tuhle fanfikci. Vůbec nečekáme že tahle fanfikce bude mít úspěch, takže děkuji za vaši přízeň a konstruktivní kritiku)
Omlouvám se za pravopisné chyby! Jsem nemocná, pochopte to, opravím je až se uzdravím :33


Ocitnu se v tmavé místnosti.
Vůbec neví kde jsem a jak jsem se tu ocitla.
,,Fuj! Smrdí to tu ztuchlinou." Postežuju si a začnu hledat spínač na zdi, kterým by se tu dalo rozsvítit.
Jelikož je tu tma, tak to jde docela dost blbě.
Rukama šmatám po zdech místnosti, ale spínač nenajdu.
Najednou nahmatám něco dřevěnýho. ,,Dveře!" Pousměju se a pokusím se nahmatat kliku. Když už se mi to povede, zjistím, že jsou dveře zamčené.
,,Hm" zamyslím se. A pravou rukou se podrbu ve vlasech.
,, S trochou štěstí tu bude něco čím by se ty dveře dali otevřít, nebo vyrazit.

Jenom potřebuju baterku nebo něco co bude svítit."
Sahnu si do zadní kapsy svých kraťasů abych si vytáhla mobil, který tam má být zastrčený,ale marně- mobil nenahmatám.
,,Normálně mám mobil v ruce furt, ale v situaci jako je tahle ho samozřejmě nemám! No nic, je načase si poradit jinak." Pomyslím si a začnu znovu šmatat rukama sem a tam po místnosti.
Jsou tu různé věci. Koště, flašky, dokonce i zástěry! Ale nic co by mi mohlo pomoct dveře vyrazit.
Tak tedy jinak.

Rozběhnu se proti dveřím a celým svým tělem do nich narazím.
Dveře se nepohli ani o milimetr. Zato co já si s bolestným úpěním držela svoji levou ruku u těla. Ale rána to byla pořádná. Co jsem si proboha myslela? Že sama dokážu vyrazit dveře?

Zkusím druhou metodu.
Mlátim zatnutými pěstmi do dveří a přitom volám co nejvíc nahlas o pomoc- ale nikdo dveře otevřít neprišel.

Sklamaně si sednu na zem a opřu se o stěnu za mnou. ,,Je tu zima" prohodím s nadějí, že mi někdo odpoví. Seberu plastovou flašku, která leží vedle mě a prudce ji hodím naproti sobě.
Čekám že se flaška odrazí od zdi a někam se zakutálí, ale mě se podařilo ji do něčeho vhodit!

Prudce se zvednu ze země, a pomalu přejdu k místu, kam asi tak ta flaška mohla zapadnout.
Skloním se a nahmatám něco jako bednu. Vyndám z ní flašku, a dojdu naproti dveřím.
,,Ještě jednou to zkusím"

Rychle se rozbehnu, už čekám prudký náraz. Když v tom, se dveře otevřou, nestíhám se zastavit, a tak vyletim ze dveří a na první dobrou se natáhnu na studené podlaze. Bedna letí samozřejmě se mnou a tvrdě přistane těsně před mojí hlavou.
Celá místnost se rozesmeje.
Cítím na sobě pohledy ostatních, je mi to nepříjemné, ale jak jsem se měla jinak dostat ven?
Oči mám furt sklopené k zemi. Tak trapně jsem se ještě nikdy necítila.

,,Co má tohle všechno znamenat?" Zazní místností temperamentní hlas nějakého muže.
Celá místnost se po jeho zaznení sklidnila.
Odvážila jsem zvednout svou hlavu a podívat se na vlastníka onoho hlasu.

Upřeňe mě propaloval jeden pár zelených očí. Trvalo mi opravdu jenom malou chviličku než jsem si uvědomila, co se vlastně stalo, kde to vlastně jsem, a kdo že je to naproti mně.

,,A sakra-"

Byl to Ash Lynx. Ten Ash Lynx z mého oblíbeného anime! Stál předemnou z masa a kostí, jako normální člověk.
Byl mnohem vyšší než jsem si ho představovala. Jeho zelené oči byli mnohem hezčí než jsem si je představovala!
A vůbec, byl úplně jiný než v anime....

,,Kdo jsi? A jak jsi se sakra dostala dovnitř toho kumbálu?" Propaloval mě naštvaným pohledem. Na sucho jsem polkla, protože sama totiž nevím jak jsem se tam dostala.
,,Ono je to trošku složitější, ještě před chvíli jsem byla ve svém pokoji v Londýně, ale teď jsem se objevila tady". Zamumlala jsem co nejvíc nesrozumitelně.
,,Musíš víc nahlas". Zaprskal Ash se kříženýma rukama na prsou.
Ale já radši mlčela.
,,Fajn" ukázal pohybem ruky na dveře. Než jsem si stihla uvědomit co tím myslí, za ruce mě drželi dva nasvalení chlapi táhnoucí mě ke vchodu.
,,Sakra, sakra co teď?" Pomyslela jsem si. Když mu řeknu pravdu, pomyslí si že jsem blázen a vyhodí mě tak či tak.
,,Jsi Ash Lynx!" Zakřičím ale on mě ignoruje.
V tuhle chvíli mě napadla jenom jedna jediná věc.
Zhluboka se nadechnu a přes celou místnost zařvu:

,,Vím co je Banana Fish!"

———————————————————————————————————————————————————-
Zdravím! Po hoooodně dlouhé pauze jsem se rozhodla vrátit. Nebylo to a nikdy nebude pro mě lehké. Nestíhám školu, přátele a hlavně přijímačky ! Nápady postupně dochází a když už ho mám, nedokážu se odhodlat ho napsat- nebo takhle, já se snažím ho napsat ale s výsledkem ve finále stejně nejsem spokojená.
Až jednoho dne (bylo to někdy v září roku 2019 :D) jsem narazila na skvělé anime s názvem Banana Fish a jelikož na CZ Wattpadu nejsou skoro žádné fanfikce, rozhodla jsem se jednu svou napsat <33
Jsem nemocná, takže celý den prospím, proto omluvte pravopisné chyby- na korekci se vrhnu až se uzdravím.
Podotýkám že je to fanfikce, proto příběh, atd. se bude měnit podle mě. Respektujte to! Děkuji <3

A co si myslíte že se stane v příštím díle?

Oriana- Banana Fish ff CZ/SKStories to obsess over. Discover now