Bar

4. Výtah

Na krku mu visela kartička: Stážista.
To mě poser na holý záda..!

...

Oh...
Zaklapla jsem svoji upadlou čelist a trochu se vzpamatovala.
"Promiň, omlouvám se. Trochu jsem se ztratil. Nevíš, kde najdu slečnu Reed?"
To je teda skvělé, vyjdu z kanceláře s mojí jmenovkou a on se ptá kde to je...
"Ehm, to jsem já." Řeknu, podám mu ruku a představím se mu. "Jsem Lexi Reed. Jsem jedna ze sekretářek pana Johna Smitha. A vy musíte být...?"
"Ach ano, jmenuji se William Black. Váš nový stážista. "
"Těší mě. " řeknu ze zdvořilosti. "Pojďte se mnou." Poručím mu a cestou k výtahu ho obeznamuji s naší dnešní prácí.
"Zaprvé vás upozorním, aby se neopakovalo vaše dnešní zpoždění. Dnes máme na starosti roznést tyhle papíry jejich adresátům. A pak, budeme pokračovat v tom co bude třeba. Tohle nám nějakou chvilku zabere. Naštěstí je to vše seřazené od nejnižšího patra, tak to vezmeme od přízemí. " nastoupíme do výtahu a já stisknu 0. "Příště si to rozdělíme a dnes vás tu ještě zároveň provedu. Nebojte, rychle se tu zorientujete. " jen na ty informace kývne.
Výtah cinkne a my vystoupíme. Vyrazím k recepci a William za mnou. Cítila jsem okolo sebe jeho voňavkový opar. Voníš hezky. Odtrhnu se od myšlenek na jeho vůni a přistoupil k postarší dámě za pultem.
"Dobrý den, mohla by jste prosím předat tyhle papíry Panu Carterovi a Whitovi? Děkuji.  "
Takhle jdeme patro po patru po recepcích. Většinou složky necháváme u recepčních, aby je předali majitelům. A někdy zase jdeme přímo za daným člověkem.  Během hodiny a půl máme vše roznošené. Tedy až na 5. patro, to beru vždy jako poslední.
Během našich pochůzek jsem mu nabídla tykání. Pochybuju, že je starší než já a tak je mi to příjemnější. A nepřijdu si tolik blbě.

Výtahem jedeme do 5 a najednou. William mačká tlačítko pro zastavení výtahu. Nechápavě se na něj podívám.
Během mžiku stojí u mě. A zase ten jeho pohled jako včera u baru. Probodává mě skrz na skrz. "Co to děláš?" Zeptám se ho a pohled mu oplácím.
"Sám nevím. Sluší ti to." Zašeptal a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. Byla jsem v rozpacích. "Děkuju."
"Wille? Ehm mohl by si zase pustit ten výtah? Prosím."
Jen se otočil a zase ho spustil.

Zbytek dne byl trošku divný, vzhledem k události ve výtahu. Uhodila 12. hodina. Což znamená, čas na oběd, a to je maximálně 40 minut. Popsala jsem Williamovi, kde se nachází jídelna a sama se vydala druhým směrem.
Musela jsem si odnést pár věcí do kanceláře.

Pak jsem šla sama do 3. Patra, kde byla společně s oddělením ztrát a nálezů jídelna v podobě velké restaurace.
Vzala jsem si tác. Přesne jsem věděla  pro co si jdu: pro šopský salát a pomerančový džus. Už se mi sbíhaly sliny.

Vzala jsem si nandané jídlo a vykročila k venkovnímu sezení na velkém  balkóně a doufala, že najdu volné místo.
Nevím jestli k mému štěstí, nebo neštěstí bylo volné místo jen u Williama a já si bohužel potřebovala nutně zakouřit. Dobře nemám na výběr...
Přišla jsem k jeho stolu a zeptala se ho jestli si mohu přisednout. Jen dožvýkal a kývnul. Popřáli si dobrou chuť a já se pustila do jídla.
Během mžiku bylo po obouch jídlech.

Vytáhla jsem cigaretu a zapálila si. Tajně jsem ho přejela pohledem od hlavy až ke hraně stolu. Dál to bohužel nešlo.
V černé košili se mu rýsovaly svaly. A v plných rtech, stejně jako já, měl zapálenou cigaretou.
Jeho skoro černé vlasy lehce poletovaly v mírném jarním větru. Ten je tak sexy...
Jen tak tak jsem stihla uhnout pohledem, také se na mě na chvíli podíval. Asi si mého pohledu všimnul. Znervózňoval mě. Tohle se mi pěkně dlouho nestalo.
Dokouřili jsem cigaretu a típnuli ji v popelníku.
A rovnou odnesli i táci od jídla, a hned po tom nás čekala další práce. Zkontrolovat pár smluv.
To bude hned hotové.

Ukazovala jsem mu co a kde v dokumentech musí kontrolovat. Myslím, že o tom věděl víc než já, ale trpělivě mě poslouchal. A za to jsem byla ráda.

Práce hned utekla a byl čas odejít domů.
Ne že by to bylo v plánu, ale společně jsme i opouštěli budovu.
"Wille, zítra můžeš přijít už na 7 hodinu. Uvidíme se zítra. Nashle. "
"Lex počkej. " zastavil mě, když už jsem chtěla jít k taxíku.
"Ano?"
"Nechtěla by si se večer potkat? Třeba ve Spotu v 8?" Hodil na mě pohled alá, vím že neodmitnes.
"Možná." Zamávala jsem mu.
"Takže příjdeš? " houlnul na mě když jsme nasedala do taxi.
"Přijď tam a uvidíš." Zasmála  jsem se a zamávala mu už zpoza okýnka.
Stál tam jak opuštěný školák.

Možná bych mohla přijít a nebo ho nechám čekat? Sama pro sebe jsem se usmála a jen koukala z okýnka.

.....

A druhá část bude snad dnes večer. 💋