Bar

3. Stážista

...

Myslím, že se nevidíme naposled hošku.

Došla jsem domu chvíli před půlnocí. Skvělé, za 5 hodin vstávám. Dala jsem si rychlou sprchu, odlíčila se a šla spát...

Brrp brrp. Rychle vypínání budík. Nenávidím ten zvuk. Jako vždy se podívám na hodiny. Přesně 5:00.
Spouštím nohy na huňatý koberec a směřuji do koupelny, kde provedu hygienu a lehce se nalíčím. Rutina pokračuje v kuchyni, kde si dám vodu na čaj- má snídaně. Nechám černý čas luhovat a jen v kalhotkách a triku jdu na můj malý balkón. Z okna vezmu krabičku a následně si zapálím cigaretu. (Taky součást rutiny.) Totiž v práci, aby jste chápali, mám jen pauzu na oběd a cigáro často nestíhám, takže musí být ráno a po cestě do práce.

Dělám sekretářku v jedné novinářské firmě: Today News, zkráceně TN (ano jak originální). Naštěstí nejsem hlavní sekretářka nebo poskok někoho hlavního managementu. A proč naštěstí? Já, narozdíl od těch holek na vrcholu, mám pravidelnou pracovní dobu, max hodina přesčasy. Není na mě taková zodpovědnost a většinou dělám papírování. Žádná (minimální) práce pod tlakem. A plat? Dobrý. Nestěžuji si. A! Plus mám jako všechny sekretářky, mám každý den zařízený odvoz do práce. O to se stará firemní řidič, postarší pán Hugo. No super Ne?

Potáhla jsem poslední kus cigarety a tu típla do skoro plného popelníku.
Vypila jsem si čaj. Mrknu na hodiny. 5:20. Ve 45 tu mám odvoz.
Přesunu se do šatníku a vyberu jednu z mnoha upnutých sukní- dnes to bude černá a k tomu, bílá košile. (Oblečení k mé práci a pozici musí být relevantní.)

Zpět do koupelny, kde si vyčesám mé delší blond vlasy do úhledného drdolu. Zase pomateně pobíhám po bytě a hází věci do černé kabelky. Mobil, peněženku, klíče, kartu do práce, nějaké ty složky a samosebou flash disk. A notebook na mě čeká v práci na mém stolu. Snad mám vše.
Tentokrát si místo podpadků beru balerínky a béžový kabát přes ramena. Zamykám byt a jdu po schodech na parkoviště, Kde by už měl čekat Hugo.
A ano, stojí jako vždy hned před vchodem do domu a poslušně čeká u zadních dveří, které hned jak mě spatří, otevírá. "Dobré ráno madam."
"Dobré ráno Hugo. Jak se dnes máte?" Usměji se na něj. A ten hned začne povídat co se mu už stihlo stát, a kde se stala jaká nehoda. No jo ranní špička je už okolo 5 hodiny. Ještě, že Hugo ví kudy jet. Za krásných 15 minut jsme u firmy.
Hugo vyskakuje a otevírá mi dveře. "Nashledanou. Hezký den." Popřejeme si. A já vyrážím k lítačkám do budovy, kde je x firem pod jednou střechou.

U vchodu si čipnu kartou, zaznamenávání příchodů a odchodů. Jdu včas. Naštěstí.

Výtahem vyjedu do 5. patra. Naskytne se mi pohled na obří místnost s překližkovými "zdmi" do čtvrtiny výšky místnosti. Klasická firma z amerických filmů.

Směřujíc na levou stranu zdravím své spolupracovníky a zapadám do jedné z prosklených místností.
Jeden stůl po levé a druhý stůl po pravé straně.
Ten levý je můj. Nejsem tu sama, takový luxus nemám. Ale naštěstí je má spolupracovnice milá slečna- Julie, která většinou pobíhá po celé budově a plní svá vyřizování. Takže v naší kanceláři tak často není. Chudák. Nohy ji musí bolet, a dost.

Kabát věším na věšák. Sedám si do pohodlné polstrované židle. Nebýt jí, tich 8 hodin bych tu nevydržela.
Na uklizeném stole jsou zase nové papíry na vyřízení.
Letmo je prolistuji a většina z nich obsahují hromady čísel. Na zaklaplém noťasu si všimnu růžového lepíku se vzkazem:
O

bvolej tahle čísla a zjisti, kdo by se mohl zúčastnit té nové Talk show. Případné info u Susan.
Ps.: dnes v 8:00 přijde nový stážista.
* Díky John.

Ah, John. Milý to chlap. Je jedním z našich managerů a zároveň můj nadřízený, který za mě odpovídá.
Dobrá, jdeme se pustit do práce...

Polovinu hovorů mám za sebou. Což je asi 150 lidí a z toho mi na tu Talk show kývlo jen 20. Nevadí, aspoň něco.
Další papíry znamenaly zkontrolovat, zda objednávky kancelářských potřeb a předtisk našich novin a časopisů jsou na cestě.
Na to byla potřeba aspoň půl hodina.
...
Dobře nakonec to zabralo hodinu. Nějaký hňup nevěděl, kde se naše objednávka papírů nachází a neuměl ji dohledat. Nakonec jsem dostala kontakt na někoho schopnější a konečně vím, že vše přijde zítra dopoledne.
Jako běžně kouknu na hodiny. 8:05.
Stážistoo, kdepak si?
Jak na zavolanou se ozve klepání na dveře. A jelikož jsou prosklenné, kývnu na příchozího, ať jde dál. Není to nikdo jiný než, další člověk z naší firmy. A stážista nikde.
"Prosím? " zeptám se mladé slečny.
"Zdravím. John posílá nějaké papíry. Máš je donést lidem, kteří jsou na nich napsaní. Je to v rámci celé budovy. Měla to udělat Julie, ale dnes není v práci kvůli nemoci. Tak to je na tobě. A má ti s tím pomoct ten stážista. " zarazila se. "Mimochodem kde je?"
Pokrčím rameny. "To kdybych věděla. Měl tu už být, ani na něj nemám číslo a ani nevím jak se jmenuje. Takže má asi smůlu. Jestli mám tohle," převezmu si od ní ty papíry. "Roznést po budově, dnes mě už nesežene. Jestli vůbec přijde." Usměju se na ni a dodám. "Můžeš Johnovi říct, že obvolám už jen pár čísel a hned to roznesu. A kdyby se náš stážista objevil, mobil mám u sebe. Stačí zavolat a přijdu si pro něj. Však já pak něco uz vymyslím." Kývne na mě a vypaří se z kanceláře. Povzdechnu si.
Tohle bude zajímavé... kde do prdele vězí?!

Zbytek čísel byl hned obvolán a já se mohla vydat na vojenskou misi. Roznášení tiskovin...
Naštěstí byly srovnané podle pater a já to mohla vzít postupně. Aspoň něco pozitivního.

Čapla jsem po mobilu a zaklapla notebook. Mobil jsem si dala do kapsy u sukně, (Díky bohu za ni), a mohla jít z kanceláře.

Jenže jsem se nerozhlídka při zavírání dveří a už chtěla vyrazit jenže jsem do někoho narazila. Naštěstí se ty papíry nerozlétly. Držela jsem je pevně na hrudníku a zle se koukla na toho ňoumu.
Jenže! Doprdele. Zíral na mě, stejně jako já na něj, Ten kluk co byl včera v baru. Hřebec!
Jenže! To na tom nebylo to nejhorší. Na krku mu visela kartička: Stážista.
To mě poser na holý záda..!

....
Taaak. Hihi to bude asi zajímavé co?
Doufám že se vám zatím příběh líbí voty a komenty me potěší.
A ps. Kapitoly budu pravdepodobně přidávat návštěvě, tak pardon 😁.
Tak zatím u další kapitolky. 💋

1075 slov.