Ve světle zítřka //Drarry CZ//

16. Strach a žárlivost

„Harry, co po mně vlastně chceš? Weasley měl tu návštěvu předem domluvenou a povolenou ministerstvem." Greg na něj koukal jak na blázna.

„Gregu, ty to nechápeš..."

„Musel se zbláznit. Nebo je pod Imperiem. Tohle by nikdy neudělal. Ron ne," vložila se do debaty Hermiona, která vypadala, že každou chvíli omdlí.

Harryho sláva stále fungovala. Nevyužíval jí často, ale dnes to bylo potřeba. A jakmile řekl azkabanské stráži, že potřebuje Grega a Hermionu, bez dalších řečí to udělali. A oni hned přišli.

U Hermiony to čekal. Bylo mu jasné, že kamarádka bude vědět, že by si ji nenechal zavolat jen tak. U Grega jen doufal.

„Gregu, Hermiona má pravdu. Ron Malfoyovi nesnáší. Nikdy by za ním dobrovolně nešel. A jak jsem tady zjistil, chodí sem pravidelně." Snažil se mu to vysvětlit, ale jeho bývalý kolega, jako by neposlouchal. A ano, chodil pravidelně a déle než rok. Zjistil to, zatímco čekal na své dva společníky.

„Nemůžu pro vás nic udělat. Nemůžu ho odvést a spoutat kvůli vašemu podezření," kroutil zamítavě hlavou. „Promiň Harry, tohle nejde."

„Tak tu s námi aspoň počkej. Potřebujeme ho dostat ke mně domů."

„Nebudu nijak zasahovat."

„Nebudeš," potvrdil Nebelvír, „prostě tu jen buď, zatímco s ním budu mluvit a pak nás doprovodíš ke mně," usmál se Harry spokojeně. „Hermiono, ty běž dřív, aby tě neviděl hned a nevyděsil se." Otočil se na kamarádku. „A nadechni se. Bude to v pořádku."

Jak řekl, tak Hermiona udělala. Za celou dobu ovšem řekla jen pár slov a opravdu vypadala, že každou chvíli omdlí. Možná ji neměl volat. Možná s tím měl ještě chvíli počkat.

Oo

Čekali mlčky. Harry byl Gregovi vděčný, že na něj nemluvil. Slíbil mu přece rozhovor. Vysvětlení. Naštěstí byl jeho bývalý kolega rozumný a pochopil, že se to teď nehodí. Nebelvír stejně netušil, co mu řekne a teď nad tím ani nehodlal přemýšlet.

Naštěstí, nemuseli čekat nijak dlouho. Ron se najednou objevil ve dveřích a hodlal projít dál, aby mohl v klidu opustit věznici. Ani si jich nevšimnul.

„Rone," pronesl Harry klidně. Stačilo to, aby upoutal kamarádovu pozornost. Ten se zastavil a nevěřícně se na něj podíval.

„Co tu ještě děláš?" nechápal.

„Rone, tohle je můj bývalý kolega Greg. Bystrozor. Doprovodí nás dva ke mně domů," vysvětloval a Greg, který na sobě nedal znát ani jeden pocit, ani jednu myšlenku, se vydal směrem k ryšavci, s úmyslem podat mu ruku. Ten se na něj ale ani nepodíval.

„To snad nemyslíš vážně?!" Ztvrdl mu místo toho pohled určený Harrymu. „Ty sis na mě zavolal bystrozora?"

„Ne Rone, tak to není. Prostě nás jen doprovodí ke mně. Tam si v klidu promluvíme." Snažil se ho uklidnit.

„Takže tu není jako bystrozor? Nezatkne mě?" ubezpečoval se.

„Ne."

„V tom případě s vámi nejdu. Teď když mě omluvíte..." usmál se Ron spokojeně a otočil se zpět ke dveřím.

„Vlastně pane Weasley... Myslím, že teď půjdete s námi. Nehodlám použít žádné prostředky, abych vás k tomu donutil, pokud to nebude potřeba," vložil se do debaty Greg.

Ronovi klesla ramena, protože mu došlo, že nemá na vybranou a Harry? Ten zůstal zírat s otevřenou pusou. Nevěděl, co Grega donutilo změnit názor, ale byl mu za to šíleně vděčný. Jen netušil, jak mu to oplatí.