Ve světle zítřka //Drarry CZ//

10. Tam a zase zpátky

Už dávno byla noc a Harry spal, ale Draco, ať se snažil sebevíc, usnout nemohl. Seděl proto na parapetu okna ložnice a pozoroval dění venku, což byla nudná činnost. V noci se tam vážně nic nedělo. Pořád bylo ale lepší sledovat, jak se kolem popelnic potuluje bílá kočka než hypnotizovat spícího Pottera.

Člověk, který si uvědomí, že cítí něco jako náklonost k někomu jinému, by se měl asi cítit dobře. Mělo by to být povznášející, v břiše by mu měli lítat motýli. Toto uvědomění způsobuje radost. Takže Draco by teď měl být šťastný.

Cítil toho hodně, ale štěstí mezi těmi pocity nebylo.

To zjištění přišlo jen tak najednou. Už dýl věděl, že ho k Potterovi něco hodně přitahuje, ale nelhal, když si myslel, že jde opravdu jen o dobrý sex. Sváděl na to všechno. Stesk po něm, potřebu dotýkat se ho... všechno. Byl smířen s tím, že jednou si prostě bude muset zvyknout na to, že se s ním musí rozloučit. Na život bez hodně dobrého sexu se dá zvyknout.

Pak se to ale stalo. Bylo to chvíli po tom, co vyvrcholil a Harry byl stále v něm pracující na svém vlastním uspokojení. Dracovi prolétlo hlavou, že to nebude trvat dlouho a už ho nebude moct vidět a trávit s ním čas. A o to šlo. Nemyslel na to, že s ním nebude mít sex, ale že nebude moct být s ním, jenom s ním. A bolelo to. Při představě, že brzy přijde doba, kdy se mu ten otravný Nebelvír nebude motat do života ho začaly štípat oči, což bylo zvláštní, když mu tělem stále procházelo potěšení z orgasmu, který chvíli předtím zažil.

Nerozbrečel se. To by jako Malfoy nikdy nedopustil, takhle ukázat slabost před někým jiným. Harry ale okamžitě poznal, že se něco děje. Tak jako vždycky.

Jestli odejdeš, tak už se nevracej. Řekl mu, a to byla poslední kapka. Pokud si předtím ještě mohl nalhávat, že to byla jen nějaká chvilková slabost, tak po těchto slovech už ne. Nedokázal odejít, i když věděl, že by měl. Musel zůstat.

„Jak dlouho tu sedíš?" Vytrhl ho z přemýšlení Harryho rozespalý hlas. Neotočil se na něj, přesto věděl, že vstal z postele a přešel až k němu.

„Nemůžu spát."

„Draco, to, co jsem ti předtím řekl...já..."

Tak a byto to tady. Ještě o tom nemluvili. Po tom, co ho Harry donutil zůstat, nebylo do řeči ani jednomu z nich. Harry ho prostě chytil za ruku a odvedl do ložnice, kde si lehli a nemluvili.

„Mrzí mě to." Dopověděl nebelvír a jeho slova donutila Draca otočit se na něj.

„Chtěl jsi ať zůstanu, ne?"

„No, ano, ale asi jsem to neměl dělat takhle..."

„V tom případě se nemáš proč omlouvat. Asi bych to udělal taky." Přiznal blonďák, ale ani ne tak Harrymu, jako sám sobě.

„Takže se nezlobíš?" vyslovil muž s jizvou na čele svoji obavu.

Jak by se mohl zlobit? Zrovna na něj? Viděl strach v jeho očích. Bál se odpovědi a blonďák měl chuť seskočit z toho parapetu, obejmout ho a jen držet. On sám to potřeboval. Potřeboval slyšet, že všechno bude v pořádku. Jenže nic v pořádku nebude. To mu ale říct nemohl. Odvrátil proto hlavu zpět k oknu. „Nezlobím."

Oo

Harry trávil sobotní odpoledne s Hermionou. Původní plán na víkend byl jiný. Doufal, že Draco zůstane až do neděle, ale nemohl, bohužel. Odešel hned ráno, ani se nenasnídal, se slovy, že se uvidí zase v neděli. Několikrát mu to musel zopakovat, protože Harry se nemohl zbavit pocitu, že je něco špatně. Draco si stál za tím, že se nezlobí, kvůli pátku, ale... Kdo by si byl jistý. Byl to Draco Malfoy. Zmijozel.