Different

Výhra nebo porážka

Pro jistotu mám připravené ruce, kdyby se něco nepovedlo..

"Tři, dva, jedna, teď! "

Řeknu. Marek použije na mě síly a ještě před tím než se ke mně dostanou, Štěpán okolo mě vytvoří štít, který mě ochrání. Marek povolí a Štěpán potom taky.

"Jsme zase o kousek blíže k výhře. "

Řeknu, kluci se na mě usmějou.

Pár hodin ještě odpočíváme a pak v dáli uvidíme stovky možná i tisíce... Vojáků.. Všichni jsme zpozorněli. Přišli blíží, byli od nás asi 20 metrů daleko. Všichni na nás namířili.. Ještě před tím než vystřelili, začali hledět se strachem za nás a i nad nás. Zklonili zbraně a začali pomalu couvat. My se pomalu otočili a uslyšeli hlasitý dupot, jako když jde tisíce vojáků. V čele byl... Werner..

"Přišli jsme koukám, že právě v čas na pomoc. "

Řekne a usměje se na mě. Já furt na všechny ohromeně koukám a ne který vidím i jak lítají ve vzduchu. Až teď mi to dojde.

"Shromáždil jsem co nejvíce lidí kteří jsou jako ty a nějak by mohli pomoct."

"Jako, že nevím jak bych vám měla poděkovat.. "

"Neděkuj, teď to jen musíme vyhrát. "

Usměje se na mě. Podívá se na vojáky a zakřičí.

"Do boje!!! "

Všichni si proti sobě rozběhnou. Vypadá to jako z filmu..

Stojím na kopci a snažím se bojovat z dálky a případně bránit. Máme velkou přesilu a je asi hodně jistý, že vyhrajeme. Uvidím Štěpána jak se na mě otočí a ukáže se strachem za mě. Já než se stihnu ohlédnout, ucítím jako by šok do mé hlavu a potom padnu. Uslyším jen svoje jméno a potom se mi začne mlžit před očima.

Pohled Štěpána

Bojujeme už nějakou dobu a je vidět, jakou máme proti nim přesilu. Otočím se na Lucku, ani nevím proč. Uvidím za ní jednoho z těch vojáků a něco ji napojí na hlavu a rázem ona padne na zem.

"Lucy!!! "

Za křičím a rozeběhnu se k ní. Několik dalších lidí se taky otočí a potom když si toho i Werner všimne, zakřičí.

"Ústup! "

A mávne rukou, všichni se rozeběhnu na druhou stranu. I vojáci. Uviděli jsme několik dalších vojáků s těmi přístroji...

Pohled Lucky

Otevřu oči a proměnu si je. Ležím na posteli, sednu si. Vedle sebe uvidím Štěpána a Marka.

"C-co se stalo? Kdo vyhrál? "

Zeptám se. Kluci se mi vrhnou kolem krku.

"Museli jsme odstoupit. "

"Cooo, kvůli mně.. Měli jste bojovat dál... "

"Bylo to moc riskantní, těch vojáků s těmi 'přístroji' přibývalo. Nevěděli jsme co by to mohlo udělat s tebou. "

"Kde to vlastně jsme? "

Až teď si všichni že jsme v takovém polostanu, ale velkým.

"Tohle postavili taky jedni ti lidí se schopnostmi. Támhle v tom vedlejším stanu se domlouvají na taktice.. "

Ukáže ven na jiný stan.

"Je jich prej o mnoho víc, ale stejně by jsme měli vyhrát, ale taktika se hodí vždy. "

Vstanu a jdu se tam za nimi podívat. Ještě před tím než vejdu do stanu uvidím jak na druhé straně louky je opravdu dost těch vojáků a nejspíše se také domlouvají na taktice. Vejdu do stanu. Je tam stůl a okolo něj několik lidí. Na stole mapa na které je vyobrazena louka.

Padlo tam několik návrhů, jak by jsme mohli zaútočit, ale žádný nebyl dostatečně dobrý.. Nakonec jsme se rozhodli pro to jak jsme to udělali hned na začátku.
Vrátila jsem se za klukama a vše jsem jim řekla. Nakonec mi na to nic neřekli, jen se upřeně a trochu vystrašeně dívali na moje rameno.

"Co vám je?! "

Řeknu na ně a potom se podívám také na svoje rameno. Leknutím trochu sebou cuknu... Ty kruhy co tam mám jsou jako by rozmazaný.. Ale jak to.

"Chcete mi říct že.. Jsem přišla o schopnosti? "

Zeptám se vystrašeně kluků.

"Ahhh.. Doufejme že ne. "

Řekne Marek. Asi metr ode mě, na stole ležela flaška. Natáhnu k ní ruku abych ji k sobě přetáhla. Hned se vyčerpám a flaška zůstane na stejném místě..

"Okej tak budu hold muset bojovat vlastníma rukama. "

"Lucy neblázni! Hezky tady počkej a mi to zatím vyhrajeme.. "

Řekne mi Štěpán.

"Věřím, že se brzo vrátí, neboj. "

Dodá ještě Štěpán a potom společně s Markem opustí stan. Nemůžu tady přece jen sedět.. Ale bez mých schopností se neubráním...
Už nějakou dobu ležím na posteli a hledím do stropu.. No spíš do 'střechy' stanu a pořád na nic nemůžu přijít..
Pak uslyším jak už to tam venku začalo.. Křik, střílení..

Už tam asi hodinu bojují.. Nemůžu je v tom nechat. Vyjdu že stanu. Vojáků dost ubylo. Rozeběhnu se.

"Lucy ne! "

Zakřičí na mě Štěpán. Já ho však ignoruju a běžím dál. Když jsem na kraji toho kopce, pořádně se odrazím a skočím. Až teď si uvědomím že vlastně trochu letím. Všichni od nás upřou užasle pohledy na mě. Všechny je přeletím a skočím přímo mezi vojáky a těmi lidmi se schopnostmi. Udělám z rukou takový kříž když dopadnu, udělá to něco jako takovou vllnu a všechny vojáky to odhodí minimálně metr daleko. My všichni stojíme v lajně naproti ním a čekáme co udělají.
Pak uvidíme v dáli bílou vlajku na znak míru. Všichni jsme začli jásat. Skočila jsem Štěpánovi kolem krku.

"Já říkal, že se vrátí. "

Říká radostně.

"Měl si pravdu. "

Pak jsem ještě obejmula Marka a Honzu. Pak dojdu za Wernerem.

"Děkujeme vám za vše. "

Usměju se na něj.

"To já děkuju tobě. "

Řekne a usměje se též.

Po několika hodinách když už jsou všichni pryč, procházíme se s klukama po té louce. Je to tu takové smutné.. Mrtvá těla, krev.. Alespoň že to skončilo dobře.

O měsíc později

Stojíme s klukama na tom kopci na té louce. Už je však čistá a nikdo by nepoznal, že by se tady něco dělo. Se Štěpánem a Markem jsme se rozeběhla dolů jako svobodní lidé.

Tak tohle je konec této knihy. Je pravda, že je opravdu krátká, ale už mě nenapadá jak to dále rozvinout. No nic můžete psát ohlasy a můžete se těšit na další knihy. ❤❤Ahoj.

The end