Probudím se a uvidím Marka na druhý straně místnosti, jak sedí na zemi jako já. Hned co mě uvidí, tak se za mnou chce rozběhnout a já za ním též... Bohužel marně... Oba dva máme ruce na řetězech, který jsou při kovaný k zemi. Oba se potom jen opřeme o stěnu.
"Jsem ráda, že jsi v pohodě. "
Usměju se na něj.
"To já jsem rád, že jsi v pohodě ty. "
Úsměv mi oplatí.
"Kde je vlastně Štěpán? "
Zeptá se mě.
"To by si spíš měl vědět ty ne? "
"Kdepak.. Hned potom co sebrali tebe, tak šli po nás, my jen co jsme odbočili, tak tak byli další.. Štěpána zajali a já mu nemohl nějak pomoct, tak jsem se dal na útěk, to ovšem též nepomohlo jeho, ale právě odvezli dříve, tak jsem si myslel, že bude tady. "
Zakroutím jen hlavou za dívám se do země.
"Kdyby jste se mnou nikam nešli, tak by si tu teď neseděl a my by jsme věděli kde je Štěpán. "
"Pořád toku nerozumíš? Jedeme v tom spolu. Pokud skočíš ty, skončíme taky."
Zasměju se tomu. Pak ale uslyšíme přicházející kroky a můj úsměv hned zmizí. Dveře se otevřou.
"Kdo se nám tady probudil. "
Vejde do místnosti ten muž v bílém. Hodím na něj vražedný pohled. Potom ke mně přijdou další dva, od poutají mi ruce. A někam mě odvedou.
"Nechte ji bejt! "
Zakřičí Marek.
"Tobě bych radil mlčet! "
Řekne jeden z nich na Marka. Odvedou mě opět do té místnosti a přivážou mě k židli. Muž v bílém si sedne zas a znova naproti mně.
"Zkusíme to znovu. "
Položí plechovku na stůl. Podívám se na něj stejným pohledem jako před tím. Chci aby prostě věděl, že za nic to neudělám.
"Klidně mě zabijte, ale na tohle vám kašlu. "
Usměju se na něj.
"Když to nejde o svůj život, věřím že tím půjde o jeho. "
Ukáže na dveře, ty se otevřou a v nich stojí Marek a vedle něho chlap a drží mu u hlavy zbraň.
"Marku!! Pusťte ho!!! "
"Až potom co uděláš, co budu chtít já."
Zaměřím se na plechovku, přítáhnu ji k sobě, přetrhnu lano, ty dva chlápky od hodím, Marka si přitáhnu, rozrazím zeď, chytnu Marka za ruku a rozeběhnu se.
"Ty si fantastická! "
Řekne mi Marek.
"Ještě bych moc ne jásala. "
"Nenechte je utéct!! "
Zakřičí někdo za námi. Se třásli jsme je. Doběhneme ke vstupu na Utubering. Uvidím Honzu jak okolo něj stojí několik ozbrojeným mužů a něco spolu rozebírají, ale Honzovi se to moc nelíbí.
"Marku, tohle musí být hodně rychlí, musíš jít se mnou. Plán je následující, doběhneme k Honzovi, já ho chytnu a poběžíme do támhle té budovy. "
Ukážu na budovu která je častí toho Utuberingu, ale vypadá to, že tam nikdo není.
"Můžem? "
YOU ARE READING
Different
FantasyJsou to moji dva nejlepší přátelé a vlastně i jediní.. Dokážou se srovnat s tím co o sobě léta tajím? A nebo to zveřejní na sociální sítě a budu postrach okolí a budou se mnou zkoušet pokusy jako s vědeckou krysou?