Vodní blesk [Namkook]

Můj první den

Jungkook
Ráno mě vzbudil budík na mém mobilu.
Otráveně zamručím si a vypnu budík. Můj plán dál spát přerušil znova budík po 5 minutách. Povzdechnu si, tak tedy se vyhrabu z postele a směr koupelna, kde udělám hygienu.
Když vylezu z koupelny upravený, tak jdu ke skříni a najít vázanku.

,,Sakra, kde je ta vázanka, vždyť včera ještě tu byla, tak kde je?" zanadávám, a jdu se zeptat mamky, jestli to neviděla. ,,Mami?" hledám ji, abych se jí mohl zeptat, kde mám vázanku. ,,Ano, zlatíčko?" ozve se mamka z kuchyně. ,,Nevíš kde mám vázanku? Nemůžu ji najít, ještě včera jsem ji dal do skříně, na své místo, kam mi nejčastěji dáváš." řeknu ji a čekám na odpověď.

,,Oh.. tu vázanku máš v pračce, zlato. Všimla jsem si, že jsi měl na druhé straně flek, tak jsem ti to vzala a šla dát do pračky, promiň, neuvědomila jsem si, že máš dnes první den školy" řekne s omluvným úsměvem. Povzdechnu si ,,Budu si muset koupit nějaké do zásoby" řeknu ji ,,Tak tedy, půjdu bez vázanky" řeknu a jdu do pokoje.

Vyhrabu ze skříně celou uniformu, až na vázanku. Obleču se a jdu dolů se najíst, když se kouknu na čas, tak málem mě trefí šlak, nestíhám. Okamžitě jsem vstal a běžel do pokoje pro batoh a mobil se sluchátky. Seběhnu po schodek a směr na chodbu, kde se obuju ,,Mami! Hodíš mě do školy?" zakřičím  z chodby na ni. ,,Promiň zlato, mám sama zpoždění, moje práce je na druhé straně, od tvé školy." křikne na mě mamka z druhého patra. Sakra! Hned vyběhnu ven, se skatem v ruce.
Rozběhnu se na autobusák, po 2 minutách mi došlo, že mám skate, že bych mohl dojet tam rychle. Položím skate na zem, vstoupnu na něho, odrazím se několikrát nohou a jelo se. Vyhýbám se lidem, dětem, psům, atd.. jen abych sem se rychle dostal na autobusák. Vidím, jak se zavírají dveře od autobusu. Sakra! Nestihnu to.. když jsem dojel na zástavku, tak byl už jede směr škola. Sakra! Stoupnu si zase na skate a rozjedu se rychle. Mám rád ježdění na skate-u, protože dá se na tom i vyblbnout. Vyhýbám se dále lidem, sjedu po zábradlí, protože schody. Moc se mi nechtělo sbíhat, tak co. Jedu tedy dále, až jsem nechtěně kousek u školy, málem srazil nějakého kluka. ,,PARDON!" křiknu a dojedu před školu, ještě před tím, než jsem dojel, jsem slyšel na moji osobu nadávky. Jen jsem nad tím mávl rukou.

Rozhlížím se, seskočím ze skate-u a jdu hledat místo, kde je přivítání. Prodírám se mezi studenty na téhle škole. Nakonec jsem se stydlivě zeptal nějaké dívky. ,,Promiňte, chci se zeptat, kde je přivítání pro nováčky" jemně vykoktám. ,,Aaw, jsi roztomilý a dovedu tě tam, ano?" jemně zružovím, protože na tohle nejsem zvyklí, hlavně ne od holky. ,,Děkuji" řeknu šeptem. Usměje se jen, a už mě táhne tam. ,,Jak se vůbec jmenuješ?" optá se. ,,Uhm.. Jsem Jeon Jungkook" odpovím ji váhavě. Usměje se ,,Ráda tě poznávám Jungkooku, jsem Park Sooji" poví mi. ,,Uhm, těší mě." řeknu jen. Usměje se a dál už nemluví, za což jsem jakože rád, protože nechci si povídat. Mezi dívkami jsem vždy hodně nervózní. Což jakože je nevýhoda u mě, protože vždy nevím, jak reagovat.

,,Tak jsme tu" řekne po dvou minutách, když dojdeme k.. nejspíš k tělocvičně, kde se to odehrává. ,,Děkuji mockrát" poděkuji ,,Za málo, kdyby něco najdeš mě u druháku na druhé straně tvé třídy, nejspíš, když tak si tě najdu a pomůžu" poví s úsměvem. Usměji se slabě ,,Jo.. děkuji ještě jednou" povím. ,,Tak tedy zatím Jungkooku" řekne a je na odchodu. ,,Zatím Sooji" usměje se a odejde. Já si povzdechnu a jdu tedy dovnitř. Všude je živo, nebo stojí na boku všeho dění a čekají. Já se přiřadím těm, co stojí na boku všeho dění.
Nasadím si sluchátka a zapnu první písničku, kterou uvidím. V uších se mi rozehraje moje oblíbená. Jen se do ní zaposlouchám a sklopím hlavu, abych nemusel sledovat ostatní. Vedle mě ležel můj skate, který jsem si pečlivě hlídal, aby se něco nestalo. Nakonec mě z poslouchání písniček probere dotek na rameni. Škubnu sebou a sundám si sluchátka. Otočím se a uvidím kluka, asi o pár centimetrů menšího než jsem já. ,,Ahoj, jsem Park Jimin a takhle osoba vedle mě je Kim Taehyung, ale nechává si říkat jako V." poví mi s úsměvem.

,,Uhm, ahoj.. jsem Jeon Jungkook" odpovím váhavě. Jimin si šťastně zatleská, jak malé dítě, které si postavilo bábovičku. ,,Těší nás, Jungkooku" poví mi šťastně. ,,Nápodobně" usměji se se svým typickým úsměvem, takže ala bunny. Prej to tak vypadá, no nemyslím si, ale okey.

Následně se kouknu na Taehyunga, který si nechává říkat.. eh.. T? Ne to ne.. V? Jo V. Je stejně vysoký jako já, má blond kudrnaté vlasy, náhodou je velmi sexy a atraktivní. Jimin.. ten má světlé růžové vlásky, jako vata, s příchutí jahody. Mňam jahody. Uh.. nemysli zas na jídlo. Vypadá roztomile a atraktivně taky.

Taehyung ☝️

Jimin ☝️

Vítejte u naší první společné knížky, budeme rády za každou hvězdičku i komentář či kritiku, přece jen. Chybama se člověk učí a kritika je taky nejlepší věc, jak se zlepšit, sice zabolí někdy, ale donutí vás nad tím víc myslet.

Děkujeme 💜