This Is Dirty Game My Boy...

19.Kapitola - Nebezpečí v lese

*Běžela jsem z hradu a pak se zastavila a padla na kolena s očí mi padaly slzy a já si je hřbetem utřela.Běžela jsem za kmotrem pro radu.On dokázal poradit.Viděla jsem ho a okamžitě ho objala.
"Kmotře já nevím co mám dělat..." Rozplakala jsem se a on mě objal.
"Vím že ho miluješ...ale v tomhle ti neporadím...to si musíš vyřešit sama".Řekl mi a já od Heimdalla odcházela ještě zoufalejší než před tím.Šla jsem do lesa.Šla jsem pěšinou a dívala se kolem sebe.Neuniklo mi praskání věviček.Přišla jsem na paseku a rozdělala oheň.Sedla jsem si a zahřívala se.

Najednou něco zašramotilo kousek odemně.Viděla jsem blížící se postavu.Vstala jsem pod dojmem že je to Loki.Ta postava se přibližovala až jsem rozeznala obrysy.Byla to ta kuchařka!
"Na tvým místě utíkám drahoušku,protože tady tě Loki hledat nebude". Řekla a já se rozhlédla kolem sebe.Byla jsem v pasti.Kolem mě bylo přes 8 osob a s ní 9.Rukama jsem si zakryla břicho.Najednou jsem pochopila jednu věc.On to neudělal schválně.Musel...aby utišil svou touhu.
"Ale,ale,ale...copak??Že bychom tu měli malého haranta,který v tobě roste?" Zakřičela a já se dala na úprk do lesa.
"Za ní!!" Zakřičela a já utíkala co mi síly stačili.Pár krát jsem zakopla a předemnou byla jeskyně.Schovala jsem se pod ní a byla ticho.Slyšela jsem kroky a pak "támhle je".Utíkali ode mě pryč a já si musela oddechnout.Když vylezu je po mně.Byly tady klacky a kameny.Rozdělala jsem si oheň a udělala si menší pochodeň a šla dál  do jeskyně.

Byla zvláštní a podivuhodná.V dálce byla osoba,která měla hůl.
"ÁÁlee jaká to osoba sem nalezla cestu?"Řekl ten člověk.
"Prosím vás...hledám cestu zpátky na Ásgard...oni mě hledají a chtějí mě zavraždit...tedy nás..".Zašeptala jsem poslední slova.
"Vím ,kdo jsi Xamio...cesta je hned za mnou...ale něco za něco".Řekl a já přikývla.
"Vidíš támhle tu hroudu zlata?Vyber si...buď půjdeš domů bohatá a nebo chudá..." Řekl a stál.Podívala jsem se a zlato a drahokamy.Hrabala jsem se v tom až nakonec...vzala jsem afírové srdce a hodila ho tam.
"No konečně někdo radši dává než bere".Řekl a ukázal mi cestu.
"Půjdeš tudy...a pak už cestu najdeš".Řekl a usmál se.A já vstoupila do světla..