Šance na lepší život I

41. kapitola - Vrátím se

„Děje se něco?" zeptala se černovláska a snažila se udržet milý tón ve svém hlase. Nechápala, proč se tu s tou ropuchou vybavuje. Zvlášť po tom, co se dozvěděla, jak trýzní studenty.

„Ráda bych si s vámi popovídala v soukromí u šálku čaje," usmála se na ni první náměstkyně ministra. Snape měl pravdu, uchechtla se Alma v duchu. Nakonec přeci jen došlo na čajový dýchánek.

„Za dvacet minut mi začíná hodina," pronesla bývalá bystrozorka a dala se do kroku. Doufala, že jí Umbridgeová nebude následovat, ale šeredně se spletla. Žena šla po jejím boku a musela se dost snažit aby Almině rychlé chůzi stačila.

„Nedá se nic dělat. Ta věc je trochu ošemetná, ale když vám to nevadí," pronesla Dolores Umbridgeová sladce a propalovala Almu pohledem.

„Merline, za co mě trestáš," zamručela si Alma pro sebe a ještě víc zrychlila krok.

„Říkala jste něco drahá?" řekla náměstkyně a zamrkala jako mrkací panenka. Profesorka Peregrinová se zhnuseně odvrátila.

„Nic. Jen že mi to nevadí," dodala Alma. Jestli s ní bude chtít mluvit o tom, že jí za celou dobu neposlala ani jeden dopis o tom, jak vyučuje, tak jí bez výčitek pošle do háje, pomyslela si mladší z žen.

„Víte, že v jedné ze svých vyhlášek uvádím, že všechny studentské spolky a kluby jsou zrušené, pokud je já sama neschválím?" zeptala se jí Umbridgeová.

„Jistě že vím. Vašich vyhlášek je na zdi pře Velkou síní tolik, že se bojím, že mi jedna z nich spadne na hlavu až půjdu na jídlo," pronesla Alma sarkasticky a s pobavením sledovala, jak se na ni náměstkyně mračí.

„Mám jisté podezření," pokračovala Dolores Umbridgeová, „že se za mými zády vytvořil jistý spolek, který porušuje hned několik z mých vyhlášek," řekla a hlas se jí mírně chvěl.

„Tak ho zrušte. Nebo na to potřebujete můj souhlas?" ušklíbla se Alma a jed z jejích slov přímo odkapával

„Nějak se mi ho nedaří vypátrat. Znám místo, kde se nachází, ale jeho členové se schází pokaždé v jinou dobu a..."

„Co chcete ode mě?" přerušila ji Alma, kterou tento rozhovor už začínal nudit.

„Jste přeci bývalá bystrozorka. Mohla byste je chytit."

Tak to sotva, pomyslela si černovláska. Už teď má práce nad hlavu a ještě bude po škole nahánět studenty nějakého idiotského spolku. „Chytání smrtijedů a studentů jsou dvě úplně odlišné věci," zavrčela na náměstkyni a začala stoupat do pohyblivých schodů, kudy proudily i davy studentů.

„Je i ve vašem zájmu, abyste mi pomohla," vyhrkla starší z žen a podařilo se jí dohnat profesorku, která měla malý náskok. Alma ji probodla přísným pohledem. Věděla, že s Umbridgeovou by si neměla zahrávat. Byla to nebezpečná žena s velkou mocí. Věděla, jak moc by jí dokázala znepříjemnit život. Jenže Almu to až nepříjemně moc lákalo.

„A to z jakého důvodu?" pronesla bývalá bystrozorka ledovým hlasem. Už byla NA druhém poschodí. Už jen jedno patro a bude ve třídě obrany. Pak za sebou klidně může prásknout dveřmi.

„Je to velice citlivá informace," pronesla náměstkyně tiše, „ale myslím si, že tento spolek vede Albus Brumbál." Kdyby nebyla v přítomnosti tak protivného člověka, asi by se Alma nahlas rozesmála. Přemýšlela, za co vlastně ministr Umbridgeovou platí. Za vymýšlení konspiračních teorií?

„To se asi mýlíte. Profesor Brumbál je rád, že má čas se pořádně vyspat," uchechtla se černovláska.

„Chápejte, s Brumbálem jste si blízcí a mě napadlo, že byste mi mohla předat pár informací o tom, s kým se stýká nebo co dělá. Samozřejmě by to nebylo bez odměny. Pokud tedy něco víte...," řekla Umbridgeová bez obalu. Alma si myslela, že se přeslechla. Co si o sobě ta odporná růžová ropucha myslí?