Different

Odhalení

Abych se představila.. Jmenuji se Lucie, je mi 17 let, jediný co mě baví je zpěv. Jinak jsem spíš samotářská.. Jediný kamarády který mám jsou Štěpán a Marek, natáčí na takzvaný YouTube... Přijde mi to ztráta času... Známe se už vlastně od mala, ale pořád jednu zvláštní na mně neznají. Jediný kdo o ní ví jsou mamka s taťkou, ale oni si myslí, že je to dávno za námi a už o tom ani nevím.. Sakra se pletou.. Dneska jsem připravena to říct Markovi a Štěpánovi.. Jednoho dne se to prostě dozvědět musí a já myslím, že je dnešek pro to pravý.

Zrovna jsem jim řekla, že jim odpoledne potřebuju říct něco důležitého, něco hodně důležitého, tak jsme se dohodli, že odpoledne půjdeme do takového opuštěného doku mimo město.. Nikdo tam nechodí. Zazvonilo a my se zase rychle vrátili do třídy. Zrovna jsme měli Biologii a učitelka šla zkoušet k tabuli.. Na neštěstí vybrala mě.. Kluci se mi při každé otázce snažili nějak poradit, ale stejně to nedopadlo moc dobře.. Nakonec jsem skončila se čtyřkou. Když jsem odcházela k lavici, skoro všichni se na mě dívali a měli skoro záchvat smíchu.. Pak se divte, že nemám žádné přátelé.

Škola skončila a my se vydali na to místo.

Stali jsme v prostorné místnosti.. No nevím zda se tomu dá říct místnost.. Je to rozpadlý dům, všude jsou díry, tak že si to asi představit dokážete.

"Tak že jak bych začala... Chci jen říct, že až se to dozvíte, začnete mít strach z mého pravého já, ale prosím za žádných okolností to nikde nerozhlašujte... "

"Máš náš slib. "

Usměje se na mě Štěpa.

"Jde o to.. "

Přeruší mě prasknutí klacku.. Všichni se otočíme. Stál tam jeden z našich nenáviděných spolužáků, ale hned co viděl, že se na něj díváme tak odběhl.

"Jsme tu sami? "

"No doufám že jooo. "

Řekne Marek a za ním se objeví chlápek a zamíří mi pistolí na hlavu.

"Nikdo se ani nehne, nebo tenhl chcípne!! "

Zařval na nás. Všichni jsme skoro ani nedejchali. Přepadl mě hrozný vztek. Proč tohle to dělám.. Udělala jsem krok blíž a byla jsem od něj asi 4 metry natáhla jsem ruku směrem k pistoli a 'myslí jsem ji odhodila' a poté si ji zase přitáhla a namířila ji na toho chlápka. Tak už se to dozvěděli, ale trochu jiným způsobem. Ten chlápek začne utíkat a řvát.

"Pomoooc, démoon. "

Až teď mi došlo, že to viděl i on.

"Tak že teď už víte o mně pravdu. "

Sklopím mírně hlavu. Pořád se na mě dívali nechápavým výrazem a byl na nich vidět nepatrnej strach.

"Čekal jsem cokoliv, ale tohle popravdě ne. Je tohle vůbec možný? "

Přeruší to ticho Marek.

"Jak vidíš, tak ano. "

Trochu se na něj usměju.

"Si statečná, že si se nám to odhodlala říct. Neboj budeme tě brát takovou jaká jsi a nikdo jiný se to nedozví. "

Usměje se na mě Štěpán a obejme mě.

"Né tak docela.. Ten chlap.. "

Ukážu směrem tam kam utekl.

"Teď už asi mužu skoncovat se svým život, budu už jen všem pro strach. "