Dej mi víc své lásky

12. Vzhůru na plac

„Lou? Hele pojedeme teda spolu, nebo-"
„Jasně, že jedeme spolu! Kde tě můžu vyzvednout?" Harry se zasmál tomu, jak nadšený Louis byl. V hlavě se mu pořád honily vzpomínky z jejich včerejšího výletu na pláž a byl rád, že se mezi nimi nic nezměnilo. Nebo teda rozhodně ne k horšímu.
„Niall mě po cestě do práce hodil do centra, takže teď jsem ve Starbucks u Společnosti."
„Dobře, za deset minut jsem tam. Zatím!"
„Zatím." Louis se spokojeně usmál na display telefonu, než ho strčil do kapsy. Moc dobře si uvědomoval, že je v obrovským průšvihu. Nevěděl sice, co přesně ho čeká, když se celý víkend neukázal doma, ale věděl, že to nebude nic hezkého. Ovšem byl si na víc než sto procent jistý, že to za všechny ty události stálo.

Jen co se otevřely dveře, pro Harryho všechen hovor utichl. I když byla místnost narvaná lidmi, kteří se snažili si ukořistit něco k snídani, než budou muset do práce, on vnímal jen jednu jedinou tvář, která se na něho vesele zubila ode dveří. Popadl oba kelímky a rychlým krokem se vydal za Louisem.
„Haz!" pár lidí se otočilo za hlasem.
„To je Louis Tomlinson!" zavolala nějaká blondýnka od baru a s otevřenou pusou je sledovala. Hovor v místnosti ztichl doopravdy. Oba se na sebe s Harrym dívali, ale věděli, že nemohou udělat nic víc. Nemohli se jen tak z nenadání obejmout, natož-. Mysleli na to oba a Louisovy oči jako první sjeli o pár centimetrů níž. Na malý okamžik zaváhal. Co by se stalo, kdyby ho vážně políbil? Tady a teď? Nechal by se Harry? A co lidi? Co Simon?

Než stihl ten koncept pořádně promyslet, blondýnka se procpala až k nim a znenadání ho sevřela objetí. Louis překvapeně vykulil oči a něž se stihl vzpamatovat, už ho objímat přestala.
„Oh Louisi! Jsem tak velká fanynka!" zasmála se a na Harryho nebrala sebemenší ohledy. „Promiň, tohle jsi musel slyšet už tolikrát, ale prostě jsem se nechala unést!" Nadšeně brebentila dál. „Ale hlavně bych ti chtěl strašně moc pogratulovat! Jsem za tebe tak šťastná! Moc vám to přeju!" Louis nakrčil obočí.
„K čemu přesně mi gratuluješ?"
„No přece k vašemu zasnoubení s Eleanor! Strašně moc vám to spolu sluší!" Z davu se ozvalo pár dalších gratulací a jedna servírka začala nadšeně tleskat. Neuběhlo dlouho, než ji většina obchodu následovala.

Louisovy z tváře vyprchala všechna barva. Tak tohle byl jeho trest. Nečekal, že by se k něčemu Simon uchýlil bez něj, ale očividně to žádný problém nebyl. Přemohl strach a podíval se do těch nejzelenějších očí široko daleko.

Harry stál bez výrazu a párkrát mrkl, jako kdyby si chtěl ověřit, že se mu to všechno jenom zdá. Když uviděl Louisův výraz, zmohl se na jeden jediný smutný úsměv, který Louisovo srdce rozlomil na tisíc kousků.

„K mému zasnoubení?" dostal ze sebe po nesmírně dlouhé chvíli a pohledem neuhnul od Harryho.
„No jasně! Můžu se podívat na prstýnek?" Louis zastrčil ruce hlouběji do kapes.
„Promiň, ale docela chvátám na natáčení... Strašně moc mě to mrzí a děkuju moc za podporu! Jsi úžasná, ale já už budu muset běžet." Kývl na Harryho, který začal razit cestu ke dveřím. „Jak se jmenuješ?"
„Kate."
„Tak naviděnou Kate, moc rád jsem tě poznal!" Kate se usmívala jako sluníčko a sledovala, jak její idol prchá ze Starbucks. Ani ji nenapadlo trochu víc si prohlédnout jeho kudrnatého společníka, kterého nakonec bude obdivovat na velkém plátně.

Harry s Louisem naskočili do auta a rychle začali ujíždět pryč. Jistě, nabrali malinko zpoždění, ale na plac nezamířili. Louis zajel do uličky, kde parkuje vždy, když jde na návštěvu ke klukům a vypnul motor.
„Lou, co tady děláme?" Louis se najednou zarazil a podíval se Harrymu do očí.
„Já nevím, Haz. Nevím, co mám dělat."
„Uklidni se, Lou. Klid."
„Klid? Tys neslyšel, co mi řekla? Moje zasnoubení s El? S Eleanor? Tak dlouho jsem se vzpíral! Tohle je přeci moc! Na tohle přece nemohl nikdo skočit, já ji přece nemám rád, Haz! Co mám dělat? Mám utéct ze země? Mám se pohádat se Simonem? Mám se udobřit se Simonem? Mám-" Louisovo překotné myšlení zastavily jako nouzová brzda Harryho rty. Bez okolků se k němu v autě nahnul a Louis najednou nebyl schopný přemýšlet. Jejich rty spolu tančily v jednoduchých jemných krocích. Vzdalovaly se a přibližovaly, proplétaly se, až se od sebe oddělily.
„Za co jsem si to zasloužil?" zeptal se překvapeně Louis a jako ve snu se dotkl svých mírně nateklých rtů.
„Za to, že tě mám rád." Harry zrůžověl, když si uvědomil, že to opravdu řekl a otočil si k čelnímu sklu. „Ale teď už jeď prosím tě, už takhle bude Simon zuřit." Louis znovu nastartoval a vyjel na hlavní silnici.

„Taky tě mám rád, Harry." Řekl z nenadání a odbočil k filmovým ateliérům. Harry se pro sebe šťastně usmál a sledoval, jak Louis stáhl okýnko, aby je strážný pustil dovnitř.

Areál byl rozlehlý. Nacházelo se v něm dvanáct studií. Oni zamířili ke studiu číslo čtyři. Před vraty už stálo několik aut a u dveří stála brunetka ve vestě s vysílačkou. Akorát o něčem vedla horlivou diskuzi, když zvedla hlavu a všimla si přijíždějícího auta. Vesele se usmála, když uviděla Louise a Harryho, jak vystupují a míří k ní.

„Ahoj, já jsem Tash a jsem vaše asistentka pro všechno." Představila se a Harry jí potřásl rukou.
„My už se známe, ne? Dělali jsme spolu na.. Počkat, já si vzpomenu...." Tash se zasmála a zatím se zaměřila na Harryho.
„Nejdřív teď půjdete za Lou Teasdale, znáš ji? Ta vám nějak upraví garderobu a pak vzhůru za Simonem na plac!"
„No jasně! Vždyť jsme nás seznámila Lou! Byla jsi u ní na tý oslavě minulý rok, že jo?" Tash se na Louise překvapeně otočila.
„Jo, byla, ale upřímně jsem si nemyslela, že sis mě zapamatoval." Zasmála se a otočila se zády ke studiu. „Tak jdem!" Harry se zmateně podíval na Louise, který úplně přirozeně následoval Tash, jako kdyby si ani nevšiml, že nejdou do studia, kam by jít měli.
„Lou? Proč nejdeme do studia?"
„Nevešly by se tam všechny šatny, tak má každý svůj karavan, nebo někdy stan a do studia se jde až na samotné natáčení." Vysvětlil a usmál se na Harryho. Nejradši by ho chytl za ruku, ale pohled na bezpečnostní kamery všude kolem ho odradil.