,,Den už se zešeřil
už jste si dost užili
tak hajdy do peřin
a ne abyste tam moc řádili
zítra je taky den
slunko mi to dneska slíbilo
přejte si hezký sen
a kéž by se vám to splnilo
aby hůř nebylo
to by nám stačilo..."
Byly tu nějaké slzy, když si oba dva chlapci u ohně, tiše notovali poslední písničku. Seděli u ohně, oba dva unavení životem, zároveň ale ne natěšení na jeho konec. I přesto se usmívali, pořád byli vedle sebe a sledovali tiché praskání ohně. Stejně tak všechny zvuky, které jim les jenom nabídl, užívali si je, vše se zdálo tak skutečné, tak živé. Vítr nikdy nebyl bodavější, špalky na kterých seděli nikdy více netlačily.
,,V noci někdy chodí strach
a srdce náhle dělá buch buchy
nebojte já spím na dosah
když mě zavoláte zbiju zlé duchy
zítra je taky den
slunko mi to dneska slíbilo
přejte si hezký sen
a kéž by vám to splnilo
aby hůř nebylo
to by nám stačilo..."
Zůstali zde ležet do rána, jen oni dva, ticho, které bylo, oheň dohoříval stejně rychle, jako jejich srdce zpomalovala.
ČTEŠ
Fire /larry/
Fanfiction,,Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát.." zněl hluboký hlas, zpívaje, doprovázený kytarou do které se jemně navážel prsty. Oheň plápolal, dřevo praskalo a les šuměl, než...
