,,Myslíme na sebe, myslíme já a ty,
co včera platilo, dneska už neplatí.
Však hrůza ještě visí nad krajem, těžké je mít se rádi,
když jsme si postříleli navzájem,
své nejlepší kamarády..." Zpívali oba a usmívali se nad smutkem té písničky.
,,Zažil jsi někdy válku Lou?" zeptal se ho starší mezi slokami.
,,Ano" díval se nad sebe, jakoby sledoval něco určitého, ale ve skutečnosti jen plul hluboko svou myslí do minulosti, kdy se zdálo vše tak normální. ,,Tehdy byla velká zima" zavřel oči a chtě nechtě ho člověk viděl malého, zmrzlého ve svých maskáčích, stejně zavřené oči jako teď, kdy mu vítr fučel do vlasů a přinášel mu tam malé vločky. ,,Začalo to střebou" bylo to, jakoby se zvukem ozývaly rány, které tehdy zněly, jakoby právě utíkali lidé kolem, matky s dětmi, muži, jakoby ten jekot byl přímo tady. ,,Vylezl jsem na strom" zasmál se menší, jakoby to byla hloupost.
Jako kdyby právě byli na stromě, starší viděl tu bolest, jak jednoho po druhém stříleli, všechnu tu krev ve vzduchu. ,,Všechno jsem to viděl" utřel rychle slzu. ,,Muži nás bránili, pár jich zabili, ale nestačilo to, začali na ně házet granáty" zašeptal a fučícím větrem se v tu ránu začaly ozývat výbuchy a dopady toho, co vyletělo do vzduchu, padaly stromy, jeden ten, na kterém seděl malý chlapec se zakymáčel, chlapec vyjekl. ,,Byl jsem poslední kdo přežil" usmál se a vše se vrátilo do této chvíle, kdy chlapci jen seděli u hřejivého ohně a jeden držel kytaru, vítr mírně foukal a menší si setřel slzu, přesto jim v tomto klidu oběma bušily srdce.
,,Vzduch krví prosycen dýcháme z plnývh plic,
pach smrti pod kůží je zarytý.
Končí se dějství prvé,
ještě nám tady zbývá k prolití,
dvakrát šest litrů krve..." zněla melodie spícím lesem.
ČTEŠ
Fire /larry/
Fanfiction,,Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát.." zněl hluboký hlas, zpívaje, doprovázený kytarou do které se jemně navážel prsty. Oheň plápolal, dřevo praskalo a les šuměl, než...
