For Your Eyes Only / Larry Stylinson [CZ]

V

,,Ty vole!" To byl přesně důvod, který ukončil můj přenádherný sen pravděpodobně o duze a jednorožcích. ,,Dalšího syna už nemáš, tak se kroť!" A tohle, proč jsem ze zachumlané postele přímo vyskočil. Následoval hromadný smích, podle kterého jsem chtěl vystopovat jeho původ.

Ukázalo se, že to vše se odehrává pod mým pokojem. Vše jsem slyšel díky ventilaci. A ne, neprolezl jsem ji. Tohle není film a otvor byl extrémně maličký. Byl bych rád, kdyby se mi tam vešla hlava otočená o devadesát stupňů. Tak jsem se pokoušel ji aspoň odtrhnout, protože by pak byla i malá šance, že bych místo zvuků, viděl celý obraz i s nimi.

Prsty jsem se zachytil o maličké mřížky, zapřel se nohama o zeď, těsně vedle ventilace a pevně stisknutými zuby zatáhl. Asi jsem byl opravdu tak slabý a hlavně naivní. Tohle. Kruci. Není. Film! Křičelo mé vnitřní já. Ovšem jak už to bývá, ignorace je nejlepší cesta.

Rozhlédl jsem se po pokoji a svým ultra-skvělým zrakem se snažil analyzovat nějaký objekt, který by mi pomohl šachtu otevřít. Prohmatal jsem své kapsy na džínách a na větrové bundě, kde na mě čekalo překvapení. Mobil. Byl jsem si vědom toho, že když ho teď použiju jako páku, pravděpodobně to bude naposledy co bych ho držel rovný, pevný a v pořádku. To mi ale zvědavost nedala.

Opatrně jsem telefon mříží protáhl, protože kdyby mi teď upadl, celá akce by byla naprosto k ničemu. Oběma rukama pevně uchopil konec jeden zařízení a jedním prudkým a silným pohybem jako pákou zatlačil.

Není to film.

Na poprvé se to nepovedlo, ale já stále neztrácel naději. Mobil pro jistotu protáhl zpět a opět spustil pátrání po nějakém slušném nástroji. Rukama jsem zajel do batohu a po hmatu se snažil nahmatat, něco co by se mohlo hodit. Bohužel.

To by se třeba na posteli rovnou mohlo objevit páčidlo a nějaká zbraň, že?

Sarkastická část nastupuje na scénu.

Možná to vypadalo trochu trhle, vzhledem k tomu, že tu nikdo jiný nebyl, ale nedokázal jsem potlačit protočení očima sám nad sebou. Musel jsem si holt vystačit s tím, co mám.

Opakoval jsem proces páčení, ovšem tentokrát s větší silou a menších strachem i telefon. Na to se ozvalo dvojnásobné křupnutí. Mobil a ochrana šachty. To první jsem očekával, avšak když jsem na něj pohlédl, přece jenom jsem se lekl. Nebyl moc starý a rozhodně mi dělal velmi rád společnost. Něco se ale obětovat muselo. Druhý výsledek mě potěšil rozhodně víc.

Víko jsem odendal a položil ho za sebe. Pokoj se smějícími se lidmi se nacházel opravdu kousek pode mnou.

Šachta se kroutila do pravého úhlu a tam za další mříží sedělo nespočet lidí. Malými škvírami jsem dokázal pár z nich identifikovat. Už do pomalu začíná znít jako bych byl tajný agent. Občas mě mé myšlenky donutily se pousmát.

Žádný. Film.

A nebo ten úsměv taky rychle pěkně strhnout a zahodit.

Na kulatém stole leželo několik hromádek karet, peněz - jak papírových či z kovu - a sloupce žetonů. Kolem něj sedělo pár známých tváří. Harry, James, jeden klučina, kterého jsem tu už jednou viděl a- tati? Ozvala se rána. To mi upadl již nepoužitelný telefon do šachty. Čímž samozřejmě upoutal pozornost mužů kolem stolu s Pokerem.

,,L-Louisi?"

-----

Děkuju za veškerou podporu <3
love u

-K