For Your Eyes Only / Larry Stylinson [CZ]

II

Reflexně jsem se skrčil a s rychlým dechem se rozhlédl kolem. Mé pocity momentálně nejvíce ovládal zmatek a strach. Pohledem jsem kmital všude kolem s cílem zjistit, odkud onen výstřel pocházel. Ozval se křik. Pronikavý a pravděpodobný poslední za život jeho majitele. Okamžitě jsem se za ním vydal vzhůru přes jakýsi kopec. Ano, veděl jsem že je to zřejmě ta nejhorší a nejtrvdohlavější věc, kterou jsem v životě udělal, ale má zvědavost mi nedala.

Výkřik se už sice neozýval, ale já už stejně znal cestu. Po chvilce se už začaly objevovat osoby, několik mnoho osob. Svůj krok jsem zpomalil a spíše se už plížil. Ozval se další výstřel, já s sebou cukl a okamžitě se přitiskl k zemi. Mé oči těkaly naprosto všude. Několik chlapů v černém, pistole vytažené, postoje napnuté, černé brýle na očích. Jediný špatný pohyb by teď zrujnoval všechno.

,,Wheelere! Dávej bacha!" vykřikl kdosi a zřejmě jmenovaný se za ním otočil, což byla jeho osudová chyba, jelikož v přesně tu chvíli ho zasáhla letící kulka. Muž se uchopil za zasažené místo, padl na kolena a nakonec k zemi.

Můj tep se zrychlil. Čeho jsem to právě byl svědkem? Vraždy.

,,Stylesi! Hlídej si toho napravo!" Něco uvnitř mě popoškočilo. Ten Styles? Harry Styles? Tentokrát se nikdo ani nehnul. Když vtom jeden z mužů několikrát vystřelil a povedlo se mu trefit tři další na protější straně.

Situace se proměnila v přestřelku. Rány se ozývaly, až z toho uši bolely. Upřímně jsem se sám divil, že sem ještě nikdo nepřišel, protože jsem nemohl být jediný, který výstřely slyšel. Pro jistotu jsem ještě na zemi couvl o kousek zpět a vše sledoval z povzdálí. Ale pokud by to byl on, dávalo by smysl, proč mě před několika hodinami nevyzvednul.

Více lidí než bylo momentálně živých leželo na zemi. Na pravé straně zbýval již jediný člověk a nevypadal zrovna posilněně. Jeden z těch chlapů nalevo se k němu rozešel, pouze do něj kopl a on klesl k zemi. Zase se vrátil ke své partě, mezi sebou na sebe kývli a poté se ostražitě rozhlédly.

K mému štěstí o mě zavadil pohledem ten, co tenkrát dorazil toho posledního muže, něco pověděl ostatním a vydal se mým směrem. Srdce mi začalo bušit rychleji a u mě vzrůstala panika. Pohotově jsem se zvedl, ale vzhledem k tomu, že on měl u sebe stále zbraň, bylo naprosto zbytečné utíkat. A teď, jelikož jsem viděl tu jejich bitku, mě zabije, aby mě umlčel. Prostě do mě střelí jako nic a odejde.

-M