Stačil jeden pohled na něj a zvedal se mi žaludek,ale něco se stalo...
Jedna noc a změnil se mi život. Život který jsem ztratila jako obyčejný člověk který cítí bolest a vinu. Jsem ráda,že jsem ho potkala a ,že Jimbo umřel.
Nikdy jsem nebyla víc hrd...
Ráno jsem se probudila v sametové posteli měkké jako obláček. Byla jsem zažraná do snů ,než jsem musela čelit té strašné realitě ,že dnes už je ten strašný den. Šla jsem do koupelny a opláchla si obličej, vyčistila jsem si zuby a učesala vlasy. Když jsem šla ke stolu se najíst, viděla jsem Emmu jak vychází z dveří ve kterých byly ty zbraně. Zastavila mě ,podala mi bouchačku a řekla ,,Tu máš, vem si ji na to dnešní představení na které nejspíš dorazí J. Valeska.'' ,,Óó to je milé děkuji ti moc ,ani nevíš jak si toho vážím.'' Odpověděla jsem jí a byla jsem strašně potěšená. Ta pistol byla velice zajímavá, Já jako policista jsem sice zbraň měla ,ale tahle byla jiná a musím říct vypadala skvěle. Nikdy jsem nic hezčího neviděla ta nádhera jí držet v ruce. Tak teď Jerome už přijít prostě musí,protože tuhle hračičku prostě musím vyzkoušet.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
Blížila se třetí hodina a já jsem už potřebovala vypadnout z domu ,ale bohužel jsem ještě nebyla kompletně připravená.Musela jsem nějakým způsobem po sobě schovat zbraně což v šatech nebylo zrovna lehké. Nechtěla jsem si vzít šaty ,ale Emma trvala na tom abych vypadala elegantně takže nakonec vyhrála. Měla jsem dlouhé šaty se střihem dole takže mi koukala noha z těch šatů když jsem šla. Pas jsem měla sepnutý páskem a vlasy jsem měla rozpuštěné. K tomu jsem měla tmavé lodičky které mi ladily k šatům. A abych někam schovala zbraně musela jsem si vzít podvazek a dlouhé rukavice. Rychle ale pečlivě jsem dala pistol za podvazek a nožík od Emmy jsem dala do rukavice tak aby nevypadl a šla jsem k autu. Nasedla jsem a nastartovala motor a kupředu Gothamskými ulicemi jsem se hnala jako o závod.
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
Na místě, jsem zaparkovala , vystoupila z auta a rozešla se ,ale když jsem přicházela ke vchodu do budovy tak mě potkalo nemilé překvapení. Byl to Jim Gordon. Přišel ke mně a slušně se zeptal jestli bych nechtěla doprovodit dovnitř. ,,Hmmm.'' Zamyslela jsem se ,ale nakonec jsem z principu toho ,že to je můj šéf musela přijmout. Šli jsme po takovém červeném koberci a já se cítila opravdu divně. Sedli jsme si ke stolu a Jim mi slušně odsunul židly. Poděkovala jsem mu a zároveň jsem byla docela zděšená a ten pocit nechtěl ustoupit. Posadil se a řekl mi ,že mi to dnes moc sluší. (Ohh můj bože ,SAKRA, to si děláš prdel,fůj, bléé) asi takhle jsem na to reagovala ,ale na něj jsem se jen usmála s trošku hodně vyděšeným výrazem. V tu chvíli k nám přišel číšník a zeptal se nás co si dáme k pití. Jim poručil láhev šampaňského a já jsem strnula a naprosto zamlkla. Až ten číšník odešel jsem vykřikla ,,Jime je to tu ,tttten číšník bbbyl v mém snu, musí to být Jeromův spojenec!'' Jim vytáhl vysílačku a rozdával policistům povely. Mezitím na pódiu nějaká paní říkala jak je za tenhle moment strašně ráda a že nevím co všechno. (V té panice co se ve mně hromadila jsem úplně šílela ,ale snažila jsem se vypadat v klidu.) V ten moment jsem uslyšela moje jméno,(Mám jít na pódium co budu dělat teď nemůžu ani mluvit.) Zvedla jsem se z židle a uslyšela potlesk. Cestou tam jsem se snažila uklidnit a když už jsem to vzdávala, Emma zrovna vešla a podívala se na mě, to mě trochu uklidnilo a tam jsem začla s tím proslovem. Neuvěřitelně jsem se soustředila a zároveň jsem si všímala veškerýh blbostí okolo sebe. Čeho jsem si všimla jako poslední byl Emmin vyděšený výraz. Potom jsem měla někoho za zády. Naklonil se k mému uchu a pošeptal mi:,, Na tebe tu čekám krásko HA! HA!'' Cítila jsem jak mě do krku řeže nůž. Miluji tu vůni ostří ,ale tohle bylo trochu nepříjemné. Docela jsem se divila ,že na to myslím ,ale on taky voní nějakou neuvěřitelně přitahující kolínckou. Chvilku jsem myslela ,že ho začnu šňupat ,ale potom jsem se probudila když jsem ucítila jak trochu přitlačil nožem na můj krk. Jeho muži se zbraněmi obklíčili sál ,ale to nevěděli ,že je to přesně naopak. My totiž obklíčili je.
Děkuji moc za přečtení tohoto příběhu ,doufám že se vám líbí a taky ještě bude líbit jeho pokračování. A omlouvám se za chyby co tu tu najdete, možná to bude tím ,že si to po sobě nečtu.😅 Zatím páčko u další části.
