Pouhá noc (Jerome Valeska)

Šílenství

Ještě ten samý den jsem musela do akce kvůli kriminálnikovi,který se jmenoval Robert Greenwood. Samozřejmě že u něj v bytě kde zrovna přebýval bylo nalezeno tělo naporcované dívenky, myslela jsem ,že vrhnu ,protože nic nechutnějšího jsem v Gotham ještě neviděla a to je tady těch vrahů ještě hodně. Každopádně jsem se ho musela vydat hledat, protože v kuchyni byla ještě zapnutá trouba a za pár minut měla dopéct, takže je jasný ,že bude poblíž a nebo ho někdo varoval. ,,Tak či tak ho s jeho postavou chytím "snad" snadno".řekla jsem si a vydala se oknem po nouzovém schodišti.

V druhém patře jsem  se zastavila. Dole u silnice stál mladík s kapucí přes hlavu. Postavu měl asi jako ten týpek v tom baru,nebo-li Jerome Valeska. Zarazila jsem se a nevěděla co dělat tak jsem prostě jen stála. Podíval se na mě a řekl ,,No,konečně někdo de. Už jsem myslel ,že tady zkejsnu. Takže můj kamarád vám vzkazuje,že dneska už na jídlo nedorazí tak mu ho můžete schovat na potom. Sakra v tom momentě jsem vůbec nevěděla co říct ,natož abych za ním ještě běžela tak jsem samozřejmě zase stála. On ale ještě řekl ,,Jo a díky ti za ten večírek včera bez tebe bych dneska už byl možná v Arkhamu,   hmmm, Páčko". Začal se šíleně smát a vešel do nějaký uličky.

Já jsem furt stála jako přibitá a můj mozek začal plodit divný myšlenky jako třeba:Proč si ho nestřelila?nebo třeba:Chci pomstít ty lidi co kvůli němu zemřeli a na to je potřeba čas.
,,Musím ho vykuchat''. Řekla jsem a uchichtla se,v tu chvíli se mi na tváři objevil úsměv protože jsem si tu myšlenku představovala a nevím co se mi líbilo víc ten pocit pomsty nebo někoho zabít. ,,Hej našla jsi ho". Vykoukla z okna moje kolegyně. ,,Né né, po něm ani po někom jiným podezřelým ani stopy". Kurva to už je podruhý co Jeroma kreju.Měla bych s tím přestat,řekla jsem si sama pro sebe. Jsem ráda že mě kolegyně přerušila v myšlení ,protože tohle se mi ještě nikdy nestalo a nevím jak by to dopadlo ,ale na druhou stranu se mi to líbí. V ten moment mě vůbec nezajímalo ,že je Greenwood na svobodě,popravdě mi tenhle případ přišel dost nechutnej takže jsem se v tom nechtěla rejpat.

Už pozdě večer jsem šla domů a když odemykám zámek od dveří a někoho uvnitř mého bytu zaslechnu. Vytáhla jsem zbraň a opatrně jsem otevřela dveře. V očích jsem měla strach a na tváři úsměv. Tak trošku jsem doufala,že tam bude Jerome,ale nebyl tam. Jediného koho jsem tam spatřila byla Emma. Stála jsem trochu zaražená ,protože jsem čekala někoho jiného ,ale tak co už no. Emma seděla přikrčená u mojí lednice a koukala na mě dost vyděšeným výrazem. ,,Co tady děláš?!" Řekla jsem dost nechápavým hlasem. ,,Přišla jsem ti dát nabídku a myslela jsem ,že si zatím nabídknu něco k jídlu ,ale nic moc toho tady nemáš" pověděla a stále se na mě dívala. ,,Můžeš dát tu zbraň dolů?,dost mě to děsí". Ještě dodala a hned potom jsem sklopila pistoli. ,,Jakou nabídku? Jo a to co je v tý lednici bych nejedla je to nejspíš prošlý." Zeptala jsem se a odložila si klíče na věšák,který kupodivu ještě držel. ,,To není možný,že žiješ v takovém pajzlu. Tak jsem se rozhodla,že tě vemu k sobě domů, navíc moje sestra se odstěhovala za přítelem, takže tam nechci bydlet sama a ty bys tu taky neměla zůstávat dlouho sama, jinak chytneš ještě nějakou plíseň". Řekla. Já jsem z toho byla nadšená a hned jsem se začala balit ,což s Emmou nebylo těžký,protože řekla že to oblečení je hrozný takže s ní musím jít zítra nakoupit hadry ať mám co nasebe. Vlastně jsem za ní byla ráda ,protože se mi konečně trochu uklidnila mysl.

Když jsem usínala myslela jsem jen na ty vraždy co jsem řešila celej život v práci a na všechny vrahy,ale nejvíc jsem myslela na Jeroma. Viděla jsem ho ve svých snech: Jak vraždí a já mu pomáhám. V tu ránu jsem se probudila ,tohle byla nejhorší noční můra co jsem kdy měla.

Děkuji za přečtení doufám ,že se brzy zase dokopu k psaní. Tak zatím páčko mí malý vrahouni.
PS: omlouvám se za chyby (nikdo není dokonalý)😅