Rozloučení (Jungkook×Reader)

2

"Kde můžeš jen být?" Zamyslela jsem se, když jsem koukala na mapu města, kde měl údajně být.

"Slečno?  Chcete kávu?" Zeptal se mě můj 'poskok'.

"Jednu mi přines prosím, děkuju" Řekla jsem a dal jsem mu nevěnovala pozornost.. 

Dříve jsem se chovala jinak..  Od mých 20 jsem se rozešla z bývalým přítelem a vše se změnilo..  Už to prý nejsem já..

"Pokročila jste v pátrání?" Zeptal se mě když přinesl i kávu.

"Prohledala jsem půl města..  Co myslíte?" Nadzvedla jsem jedno obočí a podívala se na něj.

"A nechcete nějak pomoct?" Zeptal se.

"No..  Ani ne" Usmála jsem se a koukla zpět do mapy.

"Dnes půjdu do téhle ulice.. Řekněte to i bodigárdům ať hlídají dům.." Oznámila jsem a připla mapu zpět na stěnu.

"Ale tam to je nebezpečné slečno.." Řekl Wonwoo a koukl se na mě.

"Jo já vím, ale bránit se umím..  Mám výcvik..  Vzpomínáš?" Koukla jsme se na něj taky a trochu se zamračila.

"Ano já vím slečno, ale dávejte na sebe pozor" Když to dořekl jsem odešla.

"Odcházím.." Řekla jsem bodigárdům a odcházela.

"Dávejte pozor!" Křikl jeden z nich a já se pro sebe usmála.

"Táto jdu pro tebe" Řekla jsem si a nasedla do auta.

Po hodině cesty jsem dojela tam kam jsem chtěla.

Vystoupila jsem zamkla auto a koukla se směrem do ulic..  Dnes to tu projdu..

(Y/S) "Stejné příjmení!" Křikl jsem a poposkočila si. Byl to nádherný dům..  Doufám, že tam táta je. Zazvonila jsem.

"Do- (Y/N)" Řekl mě povědomí hlas a já se otočila.

"Tati?" Nahnali se mi do očí slzy.

"Holčičko..  Ty jsi mě našla!  Po tak dlouhých letech tě zase vidím! Jak se ti daří?" Přišel ke mě a obejmul mě.

"Ano..  Hledám tě už celé 4 roky tati..  Jsem ráda, že jsem tě konečně našla..  A daří se mi suprově co tobě?" Usmála jsme se a koukla se mu do očí.

"Našel jsem si přítelkyni a má i syna..  Jen jsi mi chyběla ty holčičko..  Pojď dovnitř" Usmál se a mě zaskočilo.

"Dobře..  Jen počkej musím si zavolat.." Přikývl a čekal.

"No ahoj..  Hele řekni všem, že přijdu až večer..  Ještě nevím kdy..  Tak ať hlídají.."

"Jo jo, nebojte slečno"

"Já se pak ozvu..  Udělejte mi prosím potom večeři"

"Dobře, jen co se ozvete začnu ji dělat"

Ukončila jsem hovor a usmála se.

"Můžeme jít" Usmála jsme se na tátu a on jen přikývl.

"Volala si spolubydlící?" Zeptal se tázavě.

"Ne..  Sluhovy..  Jmenuje se Wonwoo" Řekla jsme a zasmála se.

"Ty nejsi po mámě" Zasmál se také.

"Jsem tu..  Byla to moje dcera..  Našla mě" Řekl ženě která seděla na gauči.

"Ahoj, těší mě. Jsem tátova přítelkyně,ale říkej mi Momo" Podala mi ruku a já ji přijala.

"Dobrý den, jsem (Y/N) také mě těší" Milé jsem se usmála.

"Kooku!  Pojď dolů!  Návštěva!" Křikl táta.

Kook?  Hezké jméno..  Pomyslela jsem si a to už přišel dolů.

"Kdo je to?" Zeptal se a koukal na mě.

"Tvoje nevlastní sestra a moje dcera" Řekl táta a usmál se.

"Ahaa..  Ahoj!  Jsme Jungkook!" Přišel ke mě a usmál se.

"Ahoj..  Jsem (Y/N)" usmála jsem se taky.

Mám nápad 😇
Co kdybych uspořádala sraz?  😅🙈
Šel by někdo?  😂
Jen tak mě to napadlo 😇😁