Dcéry Nekonečna

Polnoc/Půlnoc

Lenka

Pozorovala som hviezdy a sedela na zrúcaninách Považského hradu. Niekedy mávam divné sny o tom že mám dvojča. Dvojča ktoré je niekde ďaleko a blízko zároveň.

Dole v Podhradí práve odbili kostolné zvony. ,,Polnoc", šepla som si sama pre seba. Zrazu som videla a počula lepšie.

Začula som nejaký hlas. ,,Od Lucie do Vianoc, každá noc má svoju moc. Leni. Zapamätaj si to!" Celkom ma to videsilo. Veď koho aj nie. Zišla som dole z kopca na ktorom je hrad postavený. Čo ma to vlastne napadlo sa sem terigať o ôsmej večer. Ešte ktomu v Decembri!

No ten pocit že mám dvojča stále nezmizol. Ba čo viac. Bol stále silnejší.

Anny

Seděla jsem na střeše a hleděla do noci. Dělám to často, když jsem smutná, naštvaná nebo když přemýšlím, což je docela často.

I teď jsem přemýšlela. Je mi již 13 let, mám milující rodinu a celek slušný život.

Aspoň to jsem si ještě před měsícem myslela.

Přijde mi, že mi máma něco tají. Vždy byla milá, nápomocná a vždy, když jsem potřebovala pomoct, byla tu pro mě. Ale v poslední době se vše změnilo. Je stále nervózní, pořád má strach, jako kdyby jí někdo sledoval a mě si už pomalu nevšímá.

Dělá mi to starost. Ale co by mohla tajit? Neměly jsme před sebou žádné tajemství, byly jsme jako dvě nejlepší kamarádky.

Tak tu sedím na střeše a pozoruji noční oblohou. Kdyby mi tak mohla říct, co se děje. Ale ona mlčela jak ta ryba.

Co se děje? Udělala jsem něco špatně? Vždy, když se zeptám, řekne, že je vše v pohodě. Měla bych jí jako své matce věřit, ale ne. Vidím jí na očích, že jí něco dělá starost. A já zjistím co.

Bohužel mě z rozjímání přerušil kostelní zvon, který oznamoval půlnoc.

Lenka
Zišla som dole do Podhradia. Naštastie som zachitila autobus ktorý ma odviezol domou. Vošla som do bytu. ,,Tak naši sa ešte nevrátili," zašepkala som do tmy. Moje štastie. Nemajú ma radi a v škole ma šikanujú. Doma som takmer ako sluha. Len moja nevlastná sestra Lillie sa ma vie zastať a pomôcť mi keď naši niesu doma.

Tak aj teraz. ,,Lenka? Tu si! Bála som sa o teba," zavesila sa mi okolo krku.
,,Ach, Lillie. Čo bych si bez teba počala? A teraz už bež spať. Dobrú," povedala som jej, umyla sa a prezliekla do pyžama. ,,Dobrú aj tebe," popriala mi moja 10 ročná ségra a obe sme sa ponorili do ríše snov.

Anny

Vlezla jsem střešním oknem zpět do pokoje a vlezla do postele. Zavrtala jsem se do teplé peřiny a snažila se usnout. Věřte nebo ne, do minuty jsem spala jako když mě do vody hodí.

Neprobudila mě ani Julie, která vešla do mého pokoje a sedla si na postel.

Julie je má o devět let mladší sestra a často mívá noční můry. Bohužel s tím už začíná být trochu otravná, protože je u mě téměř každou noc.

Když zjistila, že me nevzbudí, odešla s nepořízenou do pokoje.

Vítám všechny, kteří čtou tuto knihu. Ať už jsi víla, hrboun, mozkomor či MMer, mě to nevadí a myslím, že stejně to cítí i Lenka.

-Martinus_daughter

Čaute ľudia!!!
Toto je naša prvá spoločná kniha. Dúfam že sa vám bude páčiť.😊
-125lenka7