Osudové Střetnutí - EDDSWORLD (nedokončeno)

10.- Kroky

Tordův pohled :

Přijeli jsme a zaparkovali auto na poloprázdném parkovišti před supermarketem.
Inu moc peněz nám nezbylo, ale na sváču to muselo stačit.
Všechny věci kromě peněženky jsem nechal v autě a šlo se dovnitř.

Ani jsem si neuvědomil, jak dlouho jsem v takovém obchodě nenakupoval.
Zkrátka bludiště. Vžyť to znáte. Ale člověk, který pravidelně nenakupuje má ještě větší sklony se zde ztratit.

Vydal jsem se hned za nosem první uličkou a pak zabočil a pak zase a.... Um.. Mno... Vážně jsem nevěděl, kde jsem. Natož abych věděl, kde je Pat s Paulem.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil, že stojím mezi regály plné mouky, cukru, prášku na pečení a dalších podobných věcí na pečení.

Jestli se nemýlím, tak o uličku nebo dvě dál by měly být sladkosti.... Teda alespoň jak si to pamatuji...

Už jsem se tam chtěl vydat, když v tom jsem zaslechl rozhovor dvou mužů, jenž mě zaujal.

"... 5 flašek? Není toho už moc?"

"Vodky není nikdy moc."
Oba hlasy mi připadaly nějak povědomé, ale stále jsem nevěděl, koho mi připomínají.

"Ale..."

"Nikdy!... Tak co je dál na seznamu?"

"Vajíčka."

"Vajíčka?! To přeskočíme."

"Ale Edd říkal ať je koupíme!"
Počkat.... Edd?! Mám takový pocit, že už asi vím kdo ti dva jsou...

"Jestli Edd něco chtěl, tak tu měl s námi být."

"Když je nekoupíme, tak budeme mít problém!"

" Ty jsi problém..."

"To od tebe Tome nebylo pěkné!"
Yep... Má teorie se ověřila... Jsou to vážně oni... Že já si ten nákup jídla neodpustil.

"Ty taky nejsi..."

"Opovaž se!"

"Fájn... Tak co je dál?"

"Vaj.."

"Kromě jich?"

"Um.. 4 kartony plechovek coly.."

"Jasně... Edd zkrátka nemůže pít colu z normálních lahví. Bylo by to mnohem úspornější a navíc by barák, MŮJ barák nebyl plný plechovek."

Vykouknul jsem z poza regálu a vážně jsem tam spatřil ty dva. Byli tam Tom s Mattem.

Možná, že když si jich nebudu všímat, tak si mě taky nevšimnou.... Snad...

" Torde? "
Někdo mi zezadu položil ruku na rameno a já málem leknutím vyskočil.

" Ty tu někoho sleduješ?"
Prudce jsem se otočil.

"Né já teda vlastně jo ale.. Co ti je potom Paule?" okřiknul jsem ho. Vedle něj stál ještě Patryk ale ten se tomu jen začal smát. Jako ve většině případů.

"Já jen jestli jsi v pohodě... Celou dobu tady jenom strnutě stojíš a ani ses nepohnul."
Už jsem se uklidnil a uvažoval nad tím, zda jim to vysvětlit nebo ne.

"... Já zatím vezmu mouku..."

SAKRA!

Opět jsem ztuhnul na místě a ignoroval, co do mě Paul s Patrykem hučeli. Soustředil jsem se jen na jediné. Nebezpečně rychle se blížící kroky. Ty kroky patřily jedné mě až moc známé osobě. Jak moc se mi hnusil! Jak moc jsem doufal že ho už nikdy neuvidím! A on právě teď kráčel ke mě.
Já tam jen stál a nebyl schopen žádného pohybu.

"Torde? Haló je tam někdo?"

"Paule! Blbneš?!" křikl jsem na něj. To už ale bylo pozdě něco udělat. Bylo snad už skoro jasné, že ten, co se sem tak nebezpečně blížil a byl už ve stejné uličce jako já, už o mé identitě věděl.

Napínavé? XD doufám že jo. Konečně jsem děj někam posunula XD omlouvám se jestli předchozí kapitoly byly poněkud nudné. Teprve teď to začne být zajímavé 😉