Princezna ✔️

Naštvaný Skřítek

,, Oh bože, mě se nikam nechce." Utrousila jsem, zatímco jsem vstávala hodně brzo ráno z postele.

,, Kolik je hodin?" Zeptal se rozespale Steve, zatímco jsem pouštěla vodu v koupelně a on se snažil svůj obličej zavrtat co nejhlouběji do polštáře.

,, Je něco málo po půl šestý."

,, Jako ráno? Si se zbláznila?"

,, Víš, vzhledem k tomu, že jsme si včera nezabalili, musíme to udělat dneska. Říkala jsem ti, že ráno budem mít fofr." Odpověděla jsem mu s pusou plnou pasty.

,, Jestli s tím hned nepřestaneš, provrtáš se až do Číny." Zareagovala jsem na jeho hlavu, která se stále víc bořila do polštáře.

,, Na to, že jsi po ránu většinou jak rozčílený skřítek, dneska i vtipkuješ. Co se ti stalo?"

,, Nic. A už vstávej, nebo to nestihnem."

,, Vždyť nám neřekli v kolik tam máme být."

,, To sice ne, ale kdyby jsme tam byli okolo desátý, tak by to bylo ideální."

,, Luno? Víš jako, že jsem si vzal dovolenou. Nechci vstávat takhle brzo. Stačí že na Asgardu máme přesně daný plán kdy a kde máme být."

,, Nemysli si, že budu všechno balit sama." Mrkla jsem na něj a hodila po něm mokrý ručník, který mu přistál přímo na obličej. Zásah.

,, Ještě pět minut." Zakňučel a přetáhl si peřinu přes hlavu.

,, Ne. Jsi ještě vůbec voják? Nevstaneš, když je potřeba a odmlováš." Zkonstatovala jsem s úsměvem.

,, Jsem voják, ale už ne nejmladší."

,, Promiň. Já zapomněla, že ti je už něco málo přes devadesát."

,, Tak s tím skřítkem jsem to zakřik. Jsi jak protivná, tak i rejpavá. A tohle si odskáčeš." Za pár sekund už byl na nohou a zamířil si to přímo do koupelny. A udělal to, co jsem nesnášel ze všeho nejvíc. A on to věděl. Začal mě lochtat.

,, Ne." Vypískla jsem, zatímco jsem se svíjela v záchvatu smíchu.

,, Pusť mě!"

,, Ani náhodou."

Už jsem nemohla ani popadnout dech, jak jsem se smála.

,, Steve, ne, už nemůžu dejchat. Přestaň."

,, Jen když se omluvíš."

,, OK. Promiň."

,, A co když ji nepřijmu?"

,, Tak tě zakleju." No. Nezněla jsem moc výhružně. Vlastně vůbec, protože jsem se pořád smála.

,, Dobře. Tak fajn." Přestal mě lochtat a já konečně popadla dech.

Bylo skoro deset, když jsem zapla zip u našeho kufru a to znamenalo, že jsme s balením hotovi.

,, Konečně." Oddechla jsem si a podívala se na svého obětavého přítele, který skládal pár věcí do své skříně.

,, Připraven?" Zeptala jsem se ho z kufrem v ruce a s jeho kývnutím jsem luskla prsty nad hlavou. V mžiku jsem na sobě měla šaty až na zem a spletené vlasy do srdolu. Steve na sobě měl svůj oblek kapitánský obleček a nezapomňela jsem ani na jeho nezničitelný štít.

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&

,, Heimdalle, ráda tě opět vidím." Otočila jsem se na svého asgardského spojence, který vytahovat meč z toho zařízení, které jsem nikdy moc nepochopila.

,, Princezno, Kapitáne, rád vás vidím."

,, Já tebe taky Heimdalle. Jak se vede?" Zeptal se ho Steve a potřásli si rukou, jako praví muži.

,, Dobře Kapitáne. Všichni na vás už čekají."

,, Ale vždyť jsme se nedomluvili na přesnou hodinu." Zakňučela jsem.

,, Já vím, ale s tím nic nenadělám." Pokrčil rameny s náznakem úsměvu.

V paláci na nás už čekali. Odvedli nás do pokojů. Samozřejmě, že jsme je měli oddělené. Přeci nebudeme spát v jedné místnosti. Chápu, že bych v jednadvaceti byla mladá maminka, ale copak mě neznají? A Steva? Vždyť je ještě z hodně starý školy. Ale ne, že by mi to vadilo.

Jak jsem čekala. Rodiče mi naplánovali program od začátku až do konce. Na Steva vůbec nebudu mít čas, ale pokusím se si urvat alespoň chviličku. Přeci jen sem jel jen kvůli mě a já jsem za jeho ochotu moc vděčná, protože až toho budu mít až nad hlavu vím, že on mě zachrání. Ostatně jako vždy.

Máme tu novou kapitolku po dost dlouhý době. Doufám, že se líbila.

Vaše Lucye007