Princezna ✔️

Překvapení

Byla jsem v pracovně zavřená už hodně dlouho a stále přemýšlela nad tím, co se vlastně děje. Jak jsme se přes vtipy a společné večeře dostali až do fáze, kdy na sebe jen křičíme? Vzhledem k tomu, že už se mi chtělo na záchod jsem musela vylézt z pracovny a přesunout se do ložnice. Doufala jsem, že ho po cestě nepotkám. Má prosba se splnila a já se pro změnu zamkla v ložnici.

 Bylo mi jasné, že jeho nálada není jen tak bez příčiny. Proto jsem se rozhodla, pomocí kouzla zjistit, co se vlastně děje. Ale ať jsem se snažila jak jsem se snažila, nešlo se mi "nabourat" do jeho hlavy. 

Seděla jsem na posteli s nohama do tureckého sedu a psala článek na téma, jaké jsme dostali ve škole, když mě vyrušilo jemné zaklepání na dveře. Rychle jsem zpozorněla, ale dál se věnovala tužce a papíru. Další. Prudce jsem zvedla hlavu, až mi křuplo za krkem. Zaklela jsem a dál se věnovala papírům.

,, Jsi tam?" Zeptal se mě, ale já neodpověděla.

,, Nemůžeš mě pořád ignorovat." Slyšela jsem po delší chvilce.

,, Můžu, když se takhle chováš."

,, O čem sis chtěla promluvit." Zeptal se mě, a já šla odemknout a otevřít. Steve se protáhl kolem mě a sedl si do křesla, které jsme měli v ložnici. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně.

,, O nás."

,, Cože?"

,, Co se ti stalo. To ti opravdu tak vadí, že se mnou nejsi 24 hodin denně? Nebo že se podle tebe nezajímám, co vlastně chceš? Nebo že mi lžeš a i když se tě pořád dokola ptám, neřekneš mi pravdu?"

,, Byl jsem v tělocvičně."

,, Aha, a kolem ní jsi dělal takový rozruch? Proč."

,, Já. Já, já nevím."

,, A já to mám vědět? Mám vědět, co se odehrává v tvé hlavě?"

,, Já vím, jsem poslední dobou hodně protivný a zlý. Omlouvám se."

,, Proč? A neříkej mi prosím, že nevíš."

,, Prostě. Je to překvapení a nemůžu ti o něm nic říct. Je to trošku složitější, ale až budu moct, všechno ti řeknu.

,, Doufám, že to překvapení nespočívá v tom, že budeš mít den ode dne horší náladu."

,, Ne. Je to, je to prostě překvapení."

,, Ale já nemám ráda překvapení."

,, Ale tohle budeš."

,, No, to nevím."

,, Proč jsi na Asgardu ještě nezůstala. Těšila jsi se tam."

,, To jo, ale táta mě rozpálil doběla."

,, Co se stalo?"

,, Řekněme, že v devíti světech sou nepokoje a jedinou možnost jak je utišit, nebo aspoň tak si to táta myslí, je spojit Asgard s Álfheimem."

,, Jak to chce prosím tebe udělat?"

,, Tak, jak to dělali před x lety."

,, Počkej. Počkej. Počkej. Chce tě provdat?" Vykulil na mě oči.

,, Jo, ale to se mu nikdy nepodaří. Věř mi."

,, To je šílený. A koho by sis jako měla vzít?"

,, Elfího prince. Byl tam taky."

,, Jak vypadá?"

,, Jako elf, ale budeš ho znát. Je to profesor Baker."

,, Cože?! To si děláš legraci?!"

,, Vypadám tak?"

,, Jak je to vůbec možný?"

,, Jo, to já netuším. Ale neboj. Za takovýho člověka se nikdy nevdám. Mám normálně pocit, že si ze mě udělali legraci."

,, No, tím bych si tak jistý nebyl."

,, Jo, to já taky ne."

,, Udělal jsem obložený chleby. Musíš mít hlad."

,, Strašnej."

,, Tak se pojď najíst."

Už mi pěkně kručelo v žaludku. Milovala jsem obložené chleby a těšila se na ně. Rozhodla jsem se mojí nepříjemnou záležitost alespoň navečer vypustit z hlavy, ale stále se mi vracela.

Čauky. Mám tu pro vás novou kapitolku. Doufám, že se líbila a přeju dobrou chuť..:)