Dědička

Kapitola VIII První úkol

,, Alex? Prosím pomůžeš mi s oblékání? V zadu se to musí šněrovat" Na hrubou látku jsem si natáhla kazajku z ovčí vlny. Komorné ze začátku nesouhlasily, že toto oblečení je pod mou úroveň, ale já byla ráda, že si odpočinu od těžkých rób. Prostý úbor jsem na sobě měla kvůli úkolu pro ty parchanty tam dole. Já jim dám. Dneska si je srovnám, že ani jeden necekne.
,, Díky" poděkovala jsem Alexandře a šla rychle pryč.
,, Počkej, Mar ti musí udělat make-up. " zastavila mě Alex.
,, Nene dnes ne" řekla jsem a utíkala dál. Všichni už byli shromáždění na rozlehlém nádvoří. Pár chlapců při pohledu na mé "šaty" zatajilo dech.
,,Doufám, že jste se vůbec nevyspali aby tento den byl pro vás tím nejhorším a vy si konečně zapamatovali jak se chovat. Půjdeme na jednu louku k lesíku a tam vám řeknu více k dnešnímu úkolu. Pojďte za mnou. " vyrazila jsem a oni mě fakt následovali.  Napřed jsem se rozhodla ušťedřit lekci Oliverovi jak jsem slíbila. Protože sliby se plní. Ne? Došli jsme k pomyslné ploše u louky, kde stál kat. Byl to původní kat, který přežil mor. Řekla jsem mu o svém záměru, ale napřed ho má nějak postrašit. Oliver tam byl přivázaný v okovech. Ano bylo to trochu moc, ale ať si to zapamatují všichni.,, Olivere za svá slova budeš teď, přede všemi, účastníky potrestán deseti ranami bičem. " po mých slovech ho kat přivázal ke kládě a vytáhl bič z opasku. Přihlížející buď byli strachy bez sebe a ani nemukli a nebo se pevně dívali vpřed. Když dopadla první rána na provinilcova záda a krajinou se rozlehl nelidský skřek odvrátila jsem oči. Nesmím se cítit provinile zasloužil si to. Musím být dobrá královna.
Švih. Dva.
Švih. Tři.
Švih. Čtyři.
Švih. Švih. Švih. Švih. Švih. Švih.
Je to. Zjistila jsem, že jsem celou dobu zadržovala dech. Hlasitě jsem vydechla. Oliver byl zlomený. Stačilo to i bez katovi řeči. Jeho bolest byla jasná v jeho očích jako měsíc na noční obloze.
Můj hlas se třásl když jsem promluvila.
,, Tvůj hřích byl splacen. Můžeš jít" nenápadně jsem za ním poslala doktorku, aby mu vyčistila a obvázala rány. Banks kulhal pryč, obličej stažený neskutečnou bolestí. Jak dobře ji já sama znám. Doma, jsem něco tu a tam s bratrem ukradla. Tvrdě jsme za to zaplatili několika ranami bičem. Můj nejmladší bratříček Alexej se nikdy nepustil do tak nebezpečného řemesla, ale Matthias, ten nejstarší ano. Nikdy jsem se nepoučili. Na mých zádech spočinulo přes padesát ran, ale žiju a už to nebolí.
Když jsem znovu promluvila, můj hlas byl pevný jako skála. Divila jsem se tomu.,, Doufám, že se všichni poučili jak se mají chovat. Nyní se přesuneme k zábavnější části dne. Prvnímu úkolu. Je vás tu 41 a to znamená, že jeden z vás bude soutěžit se mnou. Hned dovysvětlím. " popošli jsme k vyznačenému poli, dlouhému asi 100 metrů a širokému něco přes 50 metrů. Kousek dál nervózně přešlapovaly koně, barevně oblečeni. Vedle nich postávali stájníci s dřevci. Ano s dřevci. Bude to něco na smyslu turnaje.,, Jsou dva týmy. Do těch si budou vybírat dva kapitáni, které určím. Každý má koně s předem určenou barvou. Pak dostanete dřevce a až se odstartuje, pojedete s hráčem z druhého týmu proti sobě. Nebojte. Budete mít štít a brnění. Znáte všichni turnaj? Tak takhle to bude probíhat. Když vyhraješ postupuješ dál a jedeš proti dalšímu nepřátelskému vítězi. Nakonec ten kdo bude mít nejvíce výher se mnou bude mít speciální schůzku a ten tým, výherní něco dostane. Chápeme a souhlasíme? " všichni přikývli.
,, Jinak kapitáni, případně si mě nevybírejte hned jako první, kvůli tomu, že se mi chcete zavděčit. Né každý by to sice udělal, ale někdo..."
Zase všichni přikývli.
,, Kapitány jsou Kay Wendlyn a Logan Dawn. Kay si začíná vybírat. " Zrzek spolu s Loganem, jedním z dvojčat, vystoupil z davu.
,,Vybírám si Noaha Coopera" vůbec jsem netušila koho si Kay vybral. Jak se můžou znát i PŘÍJMENÍM?
Takhle to šlo dál  a dál. Někdy v půlce si mě vybral Logan.
,, Soupeře si náhodně rozlosujeme " bylo na nich vidět, že jsou skutečně natěšení. Já taky byla. Vytáhla jsem si lístek s číslem 13.
,,Kdo má číslo 13?" zeptala jsem se. Losovali jsme si každý jedno číslo, které ve vaku bylo dvakrát. Kdo měl stejné číslo jel jako první proti vám.
,, Já princezno" ozvalo se z davu.
Vystoupil ten černovlasý mladík s odhodlaným výrazem.
,, Jak se jmenuješ? "
,, Andreas."
,, Bezva vypadáš, že jsem na tebe k tvé smůle zbyla. Prohraješ. "
,, Tiano? Co je toto za číslo?" ozval se Nicholas McCallister.
,, To to to... Je 13. Jak je to možné? Andreasi ukaž mi svůj papírek. "Andreas Lookwood mi ho podal.
,, To vypadá spíš na 18. Je to špatně napsané. Omlouvám se. Každopádně jedu proti tady Nicholasovi.". Ten jen kývl na srozuměnou.

,, První várka se připraví... Ke startu... Pozor... Teď! " rozhodčí první várkou myslel prvních 15 dvojic. Jeli jsme s dřevci, plnou rychlostí proti sobě. Už jsme se blížili k sobě a já na poslední chvíli kopla koně do slabin a mírně ho natočila. Nicholas to nezpozoroval a jel stále stejně rychle. Můj dřevec ho zasáhl přímo do hrudního plátu. Skácel se k zemi jako švestka. Vyhrála jsem první kolo.

Takhle to šlo dál až se slunce sklánělo k západu. Našla jsem v tomto sportu zalíbení, protože spousta mích protivníků mě podceňovala a já tak vyhrávala. Dostala jsem seaz sem. Do čtvrtfinále. Ani nevím kolik protivníků jsem skolila. Na pár z nich mi stačil jediný úder. Buď daný člověk v životě neseděl na koni, nebo mě podcenil.
Dřevec v ruce mi, ale neskutečně ztěžkl jak jsem byla vyčerpaná. Nyní jsem, ale na odpočinek ani nepomyslela. Proti mě seděl na hnědákovi Andreas s veselými jiskřičkami jako vždy. Ano tvářil se odhodlaně, ale vypadal zároveň vesele. Škádlivě zamrkl skrz hledí. Usmála jsem se, protože jsem věděla, že mám přilbu a on mne nevidí.
,, Teď!" pobídla jsem také unaveného koně a chtěla provést stejný trik jako pokaždé, ale on jen zakroutil hlavou. Znamenalo to,, Tuhle taktiku znám. Vymysli něco jiného". A tak jsem jen náhodně jela. Když se jeho dřevec zabořil do mého štítu, ta neskutečná síla mi vyrazila dech. Andreas nevypadal na pohled strašně svalnatě. Také však nebyl žádná kostnatá vychrtlina. Jen tak tak jsme se udržela ve třmenech. Nejspíš díky tomu, že má klisna hodně couvla, ve chvíli kdy jsme padala na znak. Oba jsme se  obrátili. Jízda pokračovala na novo a tentokrát jsem spadla. Rána jeho zbraně mě zasáhla do boku a já se skácela k zemi. Hned ke mně všichni přiběhli a ptali se, jestli mi nic není.
,, Ne ne vše je v pořádku jen jsem spadla. Můžeme normálně pokračovat. " klání tedy nekončilo. V semifinále znovu vyhrál Andreas a tím pádem postoupil do finále. Jeho tým už vyhrál ve čtvrtfinále, kdy jsem já a Brian Davids padli. Teď se utká Andreas a Derick. Oba si stáhli dolů hledí a připravili se na povel. Jakmile zazněl vyřítili se proti sobě. Obě zbraně našly cíl, oba jezdcy zůstali sedět. Jelo se tedy znovu. Tentokrát zasáhl jen Derick, ale Andreas výpad ustál. Další, třetí kolo bylo osudné. Při raně spadli oba. Rozhodla jsem, že se sejdu s nima oběma. Pomalu jsme uklidili rekvizity a šli k paláci. Jakmile jsme přišli, skočila jsem do vany a umyla se silným levandulovým šamponem. Neskutečně jsem totiž smrděla koninou. Co bych tak mohla dát vítěznému týmu? Přemýšlela jsem zatímco jsem si dávala koupel. Mám to. Ti kteří prohráli, takže i já budou vítězům po jeden den posluhovat. Sloužící budou mít volno a bude zábava. Jo, je to trochu trapný, ale nic lepšího nevymyslím.