Dědička

Kapitola IV Vetřelec

Mířila jsem na hodinu etikety. Za tu dobu co jsem v paláci byla jsem se jakžtak naučila na podpatcích chodit. Už jsem se tu také několikrát ztratila a musela jsem o pomoc požádat nějakého sluhu nebo strážce. Mí osobní strážci zůstali před mou komnatou. Prý se mnou nebudou chodit na hodiny v paláci. Docela mě to zklamalo. Za ty dva dny jež jsem zde strávila jsem si je oba oblíbila. Jeden němý a druhý namluvil dost za ně za oba. Zítra už započne můj výběr manžela. Povzdechla jsem si. Je mi teprve 19 nejsem na to připravená. To už jsem ale stála před učebnou etikety. Etiketu jsem vyloženě nenáviděla.,, No konečně jste tady Výsosti. Co vám to tak zase trvalo? "počastovala mě nabručeným pohledem má učitelka jakmile jsem vstoupila do místnosti.,, Promiňte zase jsem se ztratila nejsem tu dlouho abych kamkoliv dorazila bez komplikací."
,, No dobře, dobře tak ale začneme okamžitě ať to stíhám. "
,, Samozřejmě lady Sophie. " odevzdaně jsem se sesunula na pohovku vedle ní.
,, Myslím že musíme vypilovat chůzi. To je opravdu příšerné jak vy chodíte. Když vás vidím mám pocit že mi vykrvácí oči. Vážně na tom musíme zapracovat. "
Neochotně jsem vstala a narovnala se. Přesně tak jak mě to včera naučila lady Sophie.,, Teď dělejte malé krůčky a dívejte se přímo před sebe. Ano to je ono. Ne na zem!! Před sebe! Teď udělejte poklonu. Tak jen takovou jemnou. Ne tak ne..... Ano.... Ne.... Špatně.. Narovnejte se. " a tak dále všechny slova mi splývaly dohromady a tělo naříkalo. Když konečně úmorná
hodina skončila svalila jsem se na koberec a chtěla jsem odpočívat. Sophiina slova mě však ihned zvedla znovu na nohy.,, Princezno vstávejte když nebudete ani umět slušně mluvit, jíst a chodit tak si vás žádný chlapec nevybere. "
Na její příkaz jsem se posadila na židli a narovnala se. Když nevíte jak se chovat jak chodit jak jíst tak se narovnejte a dělejte něco po malých kouscích. Kroky mají být malé. Sousta mají být malá. Zatím se mi ta metoda vyplácena vždy. Po dvojnásobné porci etikety jsem měla chuť skočit z okna nebo se vrátit do rodné vesnice kde bych v bolestech zemřela.

,, Dnes poprvé promluvíte k poddaným v hlavním městě. Připravte si tedy řeč. Je jen na vás co řeknete. "
řekl lord Haven. Byla jsem nervózní. Nejenže promluvím k obyvatelstvu taky rozešlu po všech městech a vesnicích přihlášky pro mladé muže. Za týden vylosuji 50 mužů ve věku od 18 do 20. Poslové na zpáteční adresu pošlou dopis s instrukcemi a pak to všechno započne.,, Jděte se obléci do slavnostních šatů. " řekl lord Haven.
,, Dobrá.. Jen mohl byste mi ukázat cestu nejsem si jistá."
,, Samozřejmě Vaše Výsosti jdete tady do vedlejších dveří, po druhých schodech nahoru a pak jste ve vaší chodbě. "
,, Děkuji ještě se tu moc nevyznám"
Vydala jsem se tím směrem. Zanedlouho jsem se ocitla před svým pokojem. Dveře byly otevřené dokořán a celý pokoj rozházený. Z postele byla vytrhlá matrace a několik šatů bylo roztrháno na cáry. Zhrozila jsem se kdo to udělal? Okno bylo otevřené a závěsy klidně povlávaly v mírném větříku. Už jsem se chtěla podívat do pokoje na množství škod, když jsem uslyšela šramot. Mí strážní zůstali dole a služky ještě nedorazily. Z nitra duše se mi začínal rozlézat strach a ochromil mé končetiny. Nikde nebyli žádní lidé. Zavřela jsem oči a snažila se svůj strach ovládnout. Nešlo to. Pomodlila jsem se a vtrhla do zničené místnosti. Pozorně jsem se rozhlédla když můj zrak spočinul na podivné hromádce šatů. Najednou se šaty plynule zvedly a mě se tak naskytl pohled na vetřelce. Zastavilo se mi srdce. Vnímala jsem jen naprosto ohromující strach když na mě muž zahalený od hlavy až k patě v černém plášti který vylezl z pod hromady šatů skočil . Nebyla jsem schopná pohybu. Muž doskočil ke mně a já se konečně vzpamatovala. V hlavě se mi zjevila vzpomínka na to co mi říkala matka když mi bylo 13. Když tě někdo napadne začni ječet a bránit se vším možným. Nehty, zuby i oblečením. Prudce jsem vykopla nohou a překvapeného cizince jsem kopla do břicha využila jsem chvíle jež mi přesná rána poskytla k útěku. Avšak jakmile jsem vylezla na chodbu muž mě chytl za suknici a strhl mě na podlahu. Z prudkého nárazu se mi do očí dostaly slzy. Na rtech jsem ucítila kovovou pachuť krve. Pokusila jsem se obrátit a bránit se. Muž mě ale něčím praštil do hlavy a vše co jsem viděla byla černota všude okolo mě.

Do očí mi svítilo ostré světlo obrovské svíce.,, Vaše Výsosti probuďte se "
,, Co se stalo? " dostala jsem ze sebe přiškrceně.
,, Někdo vás napadl"
Nene toho jsem si nevšimla chtěla jsem říct nakonec jsem však řekla
,, A? "
,, Strážní budou muset dávat větší pozor. Cizince nechytili. Utekl. Vás našli ležet bezvládně na zemi. Už jste v pořádku za chvíli půjdete do nového podobného pokoje. Služebné vás oblečou a půjdete promluvit k lidu. O tomto incidentu nikomu neříkejte." doktorčina slova ve mě vyvolala spoustu otázek ale na nic jsem se neptala.