Dědička

Kapitola VII První vyhazování

Na základě rozhovorů a prvních poznatků jsem se rozhodla třetí den udělat vyhazování. Komorné mi oblekly šaty královské modři a já spolu s kluky nasedla do kočárů. Jeli jsme do města abych oznámila průběh výběru ženicha. Já jela sama a je rozdělila po 5 do kočárů. Někteří protestovali, ale srovnala jsem si je. Jsem nekompromisní jak mohli zjistit.
Blížíme se k náměstí a lidé tvoří okolo cesty tunel a nadšeně pokřikují. Předstírají to? Nebo mě mají opravdu rádi? To brzy poznám. Zanedlouho jsem již na vyvíšenné tribuně a mí návštěvníci byli usazeni na židle za mnou.
,, Jak jistě víte moji občané zahájila jsem jakousi soutěž kdy se tito mladíci ucházejí o mou ruku. " jeden z vojáků má slova ještě raději opakoval svým hlasitým hlasem, aby vše slyšeli všichni.,, Proběhly první rozhovory s několika chlapci, které jsem náhodně vylosovala. S jinými jsem měla možnost si promluvit v některých okamžicích jejich pobytu v paláci. " odmlčela jsem se, aby mohli má slova vstřebat.,, Abych se mohla na svou návštěvu, ale lépe soustředit musím pár z nich, obzvláště ty, kteří mě nijak nezaujmuli, vyhodím. Je to jasné? Příští týden už bude nějaký úkol a podle dosažených výsledků se zase rozhodnu. A teď už k vyhazování. Až někoho z vás přečtu, můžete něco říct. Prosím nic neslušného. " voják zase vše zopakoval a já si vytáhla lístek se jmény. Chlapcům jsem na oblečení nechala připnout jmenovky a v případě že by si je proměnili, jsem jim pohrozila tím, že by se pak omylem mohlo stát, že je vyhodím v domění, že vyhazuji správného.,, Tak prvním a mě nesympatickým mladým mužem je Bruno Chafle. S tebou se dnes loučím. Chceš něco říci? " ano se všemi si tykám.
,, Jestli za to může má váha Vaše Výsosti, pro Vás bych udělal cokoliv" při svých slovech si Bruno klekl.
,, Ehmm... to je úžasný, ale myslím, že by nám to spolu neklapalo" otřásla jsem se. Původně jsem chtěla říct : Ehm to je slizké. Ale vůči němu by to nebylo fér.,, No dalším vyhozeným je Tadeik Ramako, pokud chceš něco říci dám ti spolu s ostatními prostor později. Třetí je Luke Dayme " Luke zrudnul.
,, Protestuji" vyskočil ze židle Dayme
,, Pročpak je to mé svobodné rozhodnutí. Pokud tě tu nechci tak tu nemáš co dělat. " snažila jsem se mluvit klidně, ale byla jsem neskutečně naštvaná. Jak se opovažuje mi odporovat.
,, Vždyť jsme se tolik zblížili a tolik si rozuměli." po těchto slovech se na mě chlapci dívali pohoršeně. Cítila jsem jak rudnu.
,, To nebylo žádné závažné sbližování jen prostý, nepodstatný rozhovor. A teď si laskavě sedni a chovej se adekvátně ke svému postavení."
Jsem naštvaná na všechny. Co si vůbec dovoluje. Ano jsem v podstatě prostá dívka, ale musím si vypěstovat autoritu jestli chci dobře vládnout.
,, Posledních šest vyhozených mlčky přijme skutečnost. Je to jasné?"
Každému jsem se pečlivě zahleděla do očí. Na jednom jsem zůstala viset pohledem o něco déle. Černé vlasy mi poletovaly rošťácky okolo hlavy. V očích se mi zračila neposednost a lehký náznak pobavení. Nic jsem na sobě nedala znát a pokračovala. Jakože jsem ho nikdy neviděla? Musím si s ním domluvit schůzku. Buď ať se ho rychle zbavím nebo ho lépe poznám.,, Dominc Afford, Caschel Axford, Oliver Banks, Bill Worret, Ben York a Percy Stanfield. Tito namají šanci na trůn a hned zítra opustí palác. Chcete něco říci? " zapomenout na trůn. Pche. Spíš zapomenout na mě. Jsem ráda, že jsem vyhodila Caschela. Ten teď začal bulet. Asi kvůli tomu, že nemá šanci na TRŮN. Já jsem dneska nějaká šílená. Asi mi hrabe z těch mužů.
,, Ano"ozval se Percy .,, Jsem rád, že jsem měl šanci vás všechny poznat a chápu princeznino rozhodnutí. Když si myslí, že by si se mnou nerozuměla asi ví co mluví. Protože jinak jsem neodolatelnej" že začátku jsem si myslela, že to bude krásná řeč. Ale ta mužská pícha. Dominic raději nic neříkal a Benova slova jsem neposlouchala. Tadeik rychle poděkoval a sedl si. Už od začátku byl tichý proto jsem to s ním skoncovala.
Oliverova reakce byla nehezká,, Když vám nejsem dost dobrej tak víte co? Polibte si prdel královničko" tak za to ho potrestám. Tenhle výběr se i už tak dost vymyká z rukou, ale já si je srovnám. Tady je vidět, že touží jen a jen po vládě. Nejradši by se už váleli na měkkém trůně.
,, Jak se opovažuješ Olivere? Připadáš si lepší? Jo? Tohle ti nebudu tolerovat. Nejsem krutá ani zlá a nevyžívám se v trestání, ale ty si to zasloužíš. Deset ran bičem. Zítra než odejdeš a všichni HOSTÉ se budou povinně dívat. Skončila jsem s tebou. A vy milí poddaní omlouvám se za nevychovance a děkuji za pozornost. " spěšně jsem odkráčela a sesunula se do kočáru. Panování bude dřina