Emperors & Empresses (CZ)

I.

Bylo potřeba jídlo. A to seženete kde? Na trhu. Byla potřeba loď. Problém? Nikoliv, Westlay měla královskou flotilu, se kterou spolu s dalšími královstvími ovládala moře. To byl taky jeden z důvodů, proč král Sorenu chtěl Westlay pro sebe. Přístup k moři byl velice lákavá trofej.

Emirie bloudila po mole a prohlížela si nové cetky, co lodě přivezly do přístavu z nejrůznějších míst celého světa. Trh s ním byl vlastně spojen, takže nemusela chodit moc daleko.

,,Stejně nechápu, proč to musíš dělat ty," zavrčela vedle Emirie zrzavá Dorba a vrátila malou vázu s fialovými ornamenty zpět do košíku. Hadi na jejích rukách se při tom pohybu pohnuli. Emirie se otočila na Adrugu a pokrčila rameny. Ona byla zatím jediná, komu Emirie řekla o novém úkolu od královny. A jediná, kdo věděl o její činnosti pro královnu. Nikomu dalšímu to Emirie neřekla. Bála se jejich reakcí.

,,Dohoda je dohoda."

,,V dohodě s Inou Ward nestálo, že budeme muset dělat doprovod nějakým sluhům zpět na ostrov, kam jich většina utekla po útoku!" Adruga byla ta osoba, co se málo usmívala, skoro se nesmála a málokdy byla příjemně naladěná. Většinou spíš jenom peskovala, syčela jako její hadi a hrabala se lidem v myslích. Dorby byly staré čarodějky, které se dělily na několik skupin. A Adruga byla Loutkářka, mocná a protivná.

,,Jsme pod ochranou koruny. Můžeme si dělat prakticky cokoliv a vojáci to přehlíží." Napomenula ji Emirie. Jistě, nyní této dohody litovala, ale nebylo to nic hrozného. Mohlo být i hůř. Emirie věděla, že Ina jejich dohodu překrucuje. Dohoda měla být taková, že Emirie bude propůjčovat své služby koruně, dokud se Westlay i Soren nezmátoří. To už se stalo. A Emirie přesto byla v uzavřeném kruhu. 

Přešla k dalšímu ze stánku a přivoněla si k balíčku koření.
,,Máta," usmála se na ni žena staršího věku. Měla na sobě tenkou sukni, ale přes hlavu šátek s červenými proužky. Minulost doslova vepsanou ve tváři a oči propadlé.

Emirie se lehce usmála nazpět a pak popadla další pytlíček. Byly na něm vyobrazen rudé mraky jako když slunce vychází ráno nad mořskou vodou a večer zapadá za stříbrné hory. ,,Co to je?" Chtěla si přivonět, žena ji však zastavila. Vrásčitou ruku položila na její a opatrně vrátila pytlík zpět.

,,To je velice nebezpečný prášek. Používá se na Ostrovech z Kostí. Když se spojí s krví tak vybuchuje." Ostrovy z Kostí. To byla dálka. Tyto ostrovy se nacházely až na druhé straně Aralan. Na severozápadě. Nikdo o tamních obyvatelích moc nevěděl. Mluvili jinou řečí, byli světlejší pleti, s tmavýma očima. Dařilo se tam nelegálnímu obchodu, vrahům a dalším. Emiriin strýc často říkával, že tam se zrodil první cech. Ale poté přišel Řád svatého Benedikta a všechno skončilo. Všichni barbaři se přesídlili a založili nový život kus od Westlay, ve Figuru. Které mělo nyní veliké problémy kvůli napadení při bitvě na Jeahanderské pláni. Takže kolébkou zlodějů se nakonec určilo království Figur. 

Není třeba nyní zabíhat do detailů. Tyto ostrovy byly nebezpečné a navíc jim vládly dva rody. Zakladatelé řádu, co už ale nedokázali držet pospolu. Z jednoho řádu vznikli dva rody, co proti sobě neustále vedli rvačky.

,,Kolik za něj chcete?" zeptala se Emirie. Takové prášky se mohly hodit. A byly často nedostatkové.

,,Takových, deset zlaťáčků by mi udělalo velkou radost, " usmála se babička. Nebylo toho sice moc, ale další takovou příležitost už asi mít Emirie nebude. Vytáhla z kapsy peníze a hodila je bábě. Ta je bez problémů chytila. ,,Bůh ti to jednou zaplatí."

,,Ten tak. Jedině pořádná krádež," utrousila Adruga a šla dál. Emirie se modlila, aby se Odeta, jejich přítelkyně, vrátila od matky co nejdříve. Adrugu měla ráda, ale její chování ji vytáčelo. Zvlášť v takovýchto chvílích. Emirie sice měla otevřenou pusu skoro na každého, ke starším však měla respekt a úctu.