Emperors & Empresses (CZ)

XXII.

Ina

Iodos bylo království, které před několika lety svrhlo královskou dynastii a na trůn si lidé dosadili nového krále, z prostého lidu. Ten král se jmenoval Ulrych, a jeho synové, Petr a Pavel, vedli království moudře a spravedlivě. Dařilo se obchodu, ale i obyčejným farmářům. Lidé si nestěžovali. Platili daně ze své činnosti a za to byli pod ochranou koruny. Přitom se tito dva nedali pořádně považovat za krále. Byli to spíš vůdcové celé země.

Oproti Westlay či Sorenu, Iodos byl země kupců. Toto řemeslo zde prý také vzniklo. Pokud se chtěl nový kupec uchytit ve svém oboru, jel právě sem. Iodos byl také něco jako azyl pro nevítané osoby z jiných zemí. Figur, sousední království, například nenávidělo kouzelné bytosti. Zlodějský král na ně pořádal hony. Lovci kouzelných bytostí byli normální obyvatelé tohoto místa. Společně se zloději a šejdíři. Zlodějský král jim platil vysokými odměnami a tak těchto lovců přibývalo. 

Nebylo tedy divu, že se některá kouzelná stvoření, jako například Snílci, přesunuli právě sem. Do Iodosu. Zapadli do společnosti a nikdo o nich nevěděl. Jenže Ina nyní potřebovala jednoho najít. Aspoň jednoho. A zpráva o lovcích kouzelných stvoření jí moc nepomáhala. 

Ina dorazila do Iodosu za tři dny. Byl to dlouhý let a její křídla byla unavená jako ještě nikdy. Bylo potřeba je co nejrychleji schovat a zařadit se mezi obyčejné lidi. Ačkoliv toto místo byl azyl, lidé chtěli, aby se kouzelná stvoření zapojila do jejich normálního života a nijak nevyčnívala. Proto bude tak těžké zde najít snílka. Jakéhokoliv.

Ubytovala se v malé hospodě uprostřed hlavního města. Neměla sebou moc. Jen pár zlaťáků, své věci a svůj meč. Ačkoliv byl darovaný otcem, nezměnila ho. Byla to prvotřídní ocel. Lepší by pohledal v celé západní části Westlay.

Lidé z Iodosu nebyli jinak jiní než ti, kteří žili ve Westlay či Sorenu. Pracovali, aby mohli odvést část své práce králům a ti jim pak dávali ochranu a další práci. Iodos byl zvláštní možná tak tím, jak moc barevné věci lidé nosili. Ženy, i ty chudé, nosily růžové, oranžové, modré šátky, sukně. Muži zase zelené, červené či žluté kalhoty. Iodos byl městem plných barev. A Inu to mile potěšilo. Svět v tu chvíli vypadal přátelštěji. Lépe. 

Dívka seděla v hospůdce. Našla si tiché místo v rohu a odtamtud pozorovala kolem jdoucí či ostatní návštěvníky. Také si sebou vzala staré pergameny, které našla ve zlodějských knihovnách pod Sorenem. Skýtaly informace o snílcích, Iodosu a dalších stvořeních. Král nechal všechny tyto výtisky spálit a jen pár se jich zachovalo díky studentům a zlodějům. Ina také přišla na to, že s sebou vzala pergamen, ve kterém se psalo o Zpopelněných. Neměla však čas ho rozečíst. Vyrušil ji totiž postarší hospodský. Tvář měl plnou vrásek, šedý knírek nad vrchním rtem už mu pomalu vypadal. Na hlavě měl raději zelenou čepičku. 

,,Tohle je slušný podnik, slečno. Buď schovejte ty papíry, nebo si pro vás přijdou támhleti." Muž si hodil utěrku přes rameno a hlavou ukázal ke stolu u vchodu. Ina se tam podívala. Sedělo u něj pět mužů. Muž nemusel vysvětlovat, kdo byli. Lovci kouzelných bytostí. U pasů měli meče, byli oblečeni do rudo-hnědých zbrojí a na hlavách klobouky s peřím. Pro Inu nevypadali nijak zvláštně.

,,Nemusíte se o mě bát. Zvládnu to." Ina se usmála a vrátila se ke svým pergamenům. Hostinský si povzdechl a natáhl se k Ine přes stůl. Pak jí potichu zašeptal.

,,Slečno, minulý týden mi tu zabili dva měniče. Nemám potřebu tu uklízet další kouzelnickou krev." Ina na to nic neřekla. Zadívala se mu hluboce do očí a opravdu opatrně, jak nejopatrněji mohla ho donutila se otočit a nechat ji na pokoji. Muž potichu zalapal po dechu. Kouzlo však fungovalo a tak se hostinský otočil na patě a zmizel u výčepu. Ina si povzdechla a znovu zabořila nos do pergamenu.