Emperors & Empresses (CZ)

XXIII.

Emirie

Kouzelník se objevil jako vždy nenápadně. Slyšel jejich rozhovor? Myslel si o nich bůh ví co? Překvapilo ho to? Těžko říct. Kouzelník byl tajemná postava, plná svých vlastních tajemství. Nemluvil o ničem, co nebyla jeho starost. Nezajímal se o nic, co nemělo nějakou spojitost s ním. Své problémy totiž také nikomu neříkal.

Vyvedl je z hlavní budovy ven a vyrazil doprava, aniž by se na ně otočil. Em s Rayem si vyměnili nechápavé pohledy. Co jim chtěl? Kouzelník nikdy nechodil bez důvodu. Nikdy. A tak ho co nejrychleji dohonili.

Emiriiny boty se každou chvílí zabořily do bahna v táboře. Nepršelo. Ale ten boj a krev kolem půdu nasytily až až. A vítr, který foukal od severu, hnal jejich pláště k druhé světové straně. Bylo ponuro. Mlha kolem nich postupně mizela. Vše však nepřestalo vypadat děsivě. A zvuk krkavců to ještě víc dokresloval.

Kolem nich stále hnila těla zlodějů. Některá byla pohozená na zemi, jiná nabodnuta na kůly. Em se z toho už nezvedal tolik žaludek, jako při pohledu na Zpopelněného. To bylo horší. Ale i přesto cítila v žaludku jisté nutkání.

Dívka se zastavila, když uviděla v troskách kousek od nich malou ručičku. Vyčuhovala z dřeva. Byla bezvládná. A tak maličká. Emirie udělala dva kroky blíž. Co tohle mohlo provést? Jaká bestie mohla zabít dítě?!

Kouzelník se zastavil a počkal na své přátele. Ray ho mezitím v klidu došel, ale Em se nemohla od té malé ručky hnout. Připomínalo jí to tolik životů, které byly zmařeny kvůli vyšší moci. Kolik z nich tenkrát přežilo dražbu pirátů? Kolik z nich našlo domov?

Em zvedla hlavu, když na ni Kouzelník zapískal. ,,Musíme jít!" Ukázal jí znakovou řečí a dívka se konečně odtrhla od toho stavení. Cestou však nemohla přestat přemýšlet o té hrůze. Musí to nějak zastavit. Co kdyby se něco takového stalo i jim? Jejich mláďatům?

,,Co se děje?" zeptal se Ray poté, co prošli polovinu tábora. Kouzelník však vypadal, že jeho slova přeslechl. Šel prostě dál a dál. Občas se ohnuli pod spadlými trámy, občas přelezli nějaké ty zbytky střechy. Pak se konečně Kouzelník zastavil.

Stáli před palisádou, která už dávno neplnila svůj účel. Byla vyviklaná a několik dřev bylo zlomeno vejpůl. Kousek od nich byla vyvěšená bílá vlajka. Chtěli se vzdát, napadlo Em. Ale nikdo je nevyslyšel.

,,Už nám konečně vysvětlíš, co tu děláme?" Em zkřížila ruce na prsou a lehce se na Kouzelníka zamračila. Tohle jí vážně nebavilo.

Kouzelník se sehnul k hromadám sutin kus od nich a začal odhazovat kusy dřeva. Když ho Ray viděl, přidal se k němu. Společně odklidili několik kusů, než našli to, co Kouzelník hledal. Další mrtvolu. Ale tohle bylo horší. Horší, než si dívka dokázala představit.

Její prázdný žaludek zaprotestoval a ona se musela otočit a potlačit tak pokus o zvracení. Neměla totiž co. Ale její žaludek tohle nezvládl. Dívka se dávila ničím. A způsobilo to to, co leželo mezi troskami.

Ta mrtvola vypadala a byla cítit jako by tu byla už několik měsíců. Mouchy kolem ní létaly jak hejno sršní. Kus ruky jí chyběl. Obličej měla ohořelý a chybělo jí jedno oko. Zuby vypadané a tělo rozevřené dokořán.

Když se Emiriin žaludek uklidnil, otočila se zpět na muže a pořádně si tu mrtvolu prohlédla. Byla to mužská postava, nejspíš. Vlasy spálil oheň, co kolem hořel. A to břicho...Jeho vnitřnosti právě měly výhled z první řady na zašedlé nebe. Vypadalo to, jako by ho nějaké zvíře chtělo sežrat a pak si to rozmyslelo.