Hlas

1

Izuku se vzbudil časně ráno.

Vstal z postele, převlékl se, udělal ranní hygienu a dosedl ke svému stolu. Podle budíku byly čtyři ráno, měl tedy spoustu času než bude muset vyrazit do školy.

Škola.

Prostá budova avšak plná utrpení. Všichni ho tam nesnáší, dokonce i učitelé. Podle všech je jenom ukňouraný idiot s blbým účesem. Kdyby se jim dokázal postavit. Říct něco na svou obranu. Jenže ne. Protože-

'Protože mě neposloucháš prcku' ozvalo se.

Izuku překvapeně vyskočil ze židle a začal se rozhlížet kolem sebe.

„K..kdo to byl?“

'Heh, kdo myslíš génie?'

Izuku zatřásl hlavou. Už zase. Ten hlas se čas od času ozýval v jeho hlavě a překvapivě, Izuka pokaždé vyděsil.
Chlapec se vydal k poličce nad postelí. Na ní byly položeny dvě lahvičky s léky. Jedna s antidepresivy a druhá proti halucinacím. Vzal obě, nasypal si od každé dvě pilulky do ruky a bez zapití je spolkl. Cítil jak se mu pomalu zlepšuje nálada a tak si ulehčeně sedl zpátky ke stolu.

'Myslíš si, že se mě tak snadno zbavíš prcku? Už nejsem tak slabý jako dřiv, aby mě zastavily ubohé prášky proti halucinacím. Budeš se muset vytasit s vyšším kalibrem, budižkničemu.'

Izuku se zachvěl. 'T..to není možné, prášky by měly ten Hlas za...zastavit, jak to že nepůsobily?' Rychle se natáhl pro prášky. Otevřel lahvičku a zastavilo se mu srdce.
Prázdná.
Izuku se svezl na zem, přičemž mu slzy začaly stékat po tvářích. Věděl co by se mohlo stát kdyby, nevrátil hlas zpátky pod kontrolu.

                   *flashback*

„Deku sklapni nikdo nechce poslouchat tvé pitomé mumlání." Zařval na něj Katsuki.

„P..promiň Kacchan" zašeptal Izuku a skolnil hlavu.

'Měl by sklapnout sám, ta malá špína'  ozval se hluboký chraptivý hlas.

Izuku se vyděsil, spadl ze židle a začal se rozhlížet kolem sebe.
Katsuki a ostatní se samozřejmě smáli jeho pádu, ale to ho aktuálně vůbec nezajímalo. Prioritou bylo zjistit  komu ten hlas patřil. Rozhlédl se a nic, kolem něj byly jenom ostatní děti ze školky, ukazující si na něj prstem.

Izuku se trochu oklepal, sedl si zpět na židli a pokračoval v malování. Kreslil All  Mighta, nejsuprovějšího superhrdinu na světě. Zrovna dokresloval jeho vlasy, připomínající králičí uši, když mu někdo obrázek vytrhl z ruky. Na papíře se táhla dlouhá žlutá čára, od All Mightových vlasů až ke kraji obrázku. Izuku vzhlédl k osobě, která jeho výtvor držela.
Byl  to Kacchan.
'Jak jinak' pomyslel si Izuku.

„Copak to kreslíš Deku?" zptal se Katsuki „zase nějakou blbost?"
Otočil obrázek a pořádně si ho prohlédl.
„Muselo ti trvat dlouho než jsi ho nakreslil, že?"
Izuku zakýval hlavou v kladné odpovědi.
Katsuki se škodolibě usmál: „Asi by byla škoda kdyby se zničil, co chlapci? "
Izuku se vstrašeně otočil a uviděl dva své ex kamarády. Obestoupili ho a každý ho chytil za ruku, aby nikam nemohl.

„Heh, takový hloupý lůzr jako ty by se neměl ani snažit. Navíc nevím proč se stále snažíš být hrdinou, jsi nicka, co nedokáže nic jiného než brečet a žadonit o slitování.“
S těmito slovy, Katsuki použil svůj quirk a spálil Izukův obrázek na popel. Izuku jenom tiše zíral na to, co zbylo z jeho celodenní práce. Měl chuť se rozbrečet, ale v tu chvíli nahradila smutek úplně jiná emoce.

Vztek

'Zničil naši práci.'

„..Naši práci"

'Schodil nás na zem a vysmíval se nám.'

„...Vysmíval se nám“

'Zaslouží si trpět jako my'

„...Trpět jako my"

„Hej Deku, přestaň si pro sebe mumlat, ty kuse hovna. Kluci pusťte ho." řekl Katsuki a odcházel pryč. Kamarádi poslechli, pustili Izuka na zem  a rychle spěchali za Katsukim.

'Zabijeme ho'

„...Zabijeme ho"

Izuku vstal, natáhl se ke stolu a vzal odtamtud tři tužky.

„Kacchan"

„Heh? Co chceš Deku? "

Izuku se vyšinutě usmál a ukázal na něj tužkou:

„Odplatu" a vyrazil.

Katsuki jeho první útok odrazil, ale druhý už nestihl. Izuku mu plnou silou vrazil tužku do stehna. Katsuki zařval, chytil se za nohu a z koutků mu začaly téct slzy. Jeho dva kumpáni se okamžitě pokusili Izuka zneškodnit, ale nebylo to nic platné. On je jenom lehce vykryl a stejně jako Katsukimu jim rychle vrazil tužky do stehen.
Oba dva se skáceli na zem, držíc se za nohu a potichu naříkajíc.
Izuku kolem nich nezaujatě prošel, sehnul se ke Katsukimu a vrazil mu facku.
Jenže to už se tam hnali dospělí, kteří Izuka spacifikovali. Ten se nebránil a nechal se v klidu odvést do čekárny.  Tam čekal deset minut než si pro něj přijela matka, a odvezla ho domů.

Když se ho policie vyptávala proč jim ublížil odpověděl:
„Řekl mi to ten pán co mi mluví v hlavě ".
Dospělí byli zděšeni. Okamžitě nasadili Izukovi prášky, které musel brát dvakrát denně. Zprvu se hlas ozýval celkem často, jenže jakmile začal brát prášky pravidelněji, zlepšilo se to. Hlas už se neozýval a Izuku neměl chuť nikomu ublížit.
Další den ho mamka donutila jít ke Katsukimu, omluvit se a vysvětlit co se stalo.

             *end  of flashback*

Izuku okamžitě, vyběhl z pokoje, proběhl chodbou  k matčině ložnici a probudil ji.
Inko se rozespale posadila na posteli a rozespale mžourala na svého syna.
Ale pak Izuku řekl tu osudnou větu:

„Už ho zase slyším"

~~~~~~~

854 slov