Stačil jeden pohled na něj a zvedal se mi žaludek,ale něco se stalo...
Jedna noc a změnil se mi život. Život který jsem ztratila jako obyčejný člověk který cítí bolest a vinu. Jsem ráda,že jsem ho potkala a ,že Jimbo umřel.
Nikdy jsem nebyla víc hrd...
Jmenuji se Nikol,je mi 20 let a pracuji s mímy kolegy na případu nedávno uprchlého vězně Jeroma Valesky ..bla bla bla. Asi nějak takhle jsem říkala svůj přednes své kamarádce Emmě. ,,Nikol,snaž se trochu budou tě poslouchat všichni policajti v našem okresku a oni na tebe spoléhají." ,,Já vím já vím,ale poslední dobou nemyslím na nic jiného než na policii a ten debilní proslov." Jen co jsem tohle dořekla už se mi dostalo odpovědi ,,Promiň že tě do toho nutím no ,ale chci aby byly na tebe všichni hrdí jako já." Děkuji ti jsi moc hodná ,ale já opravdu nepotřebuji pomoct,poslední dobou neslyším o někom jiném víc než o Valeskovi, potřebuji si od práce odpočinout a ty jsi člověk s kterým potřebuji zapařit. ,,Dobře tak dnes večer půjdem někam do klubu."
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Doma v mé skříni není nic co bych dnes mohla vzít na sebe a za půl hodiny se mám sejít s Emmou takže na nakupování není čas. Nakonec jsem si na sebe vzala šaty po kolena,které přecházely z černé do rudé a k tomu jsem měla vysoké černé boty se šněrováním na vysokém podpatku. Vlasy jsem měla rozpuštěné a navlněné kulmou. Moje výrazné modré oči zvírazňovaly lehké oční stíny a řasenka,moje rty zdobila matná ruděčervená rtěnka a na krku se mi leskl náhrdelník se sekerkou.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
V osm jsem se sešla s Emmou před klubem Roxy Bar což byl jeden z nejlepších klubů v Gothamu. Uvnitř jsme pařily jako někdy dřív a konečně jsem nemyslela na práci. Emma se tam potkala se svým kamarádem a tak se k nám přidal a tančil s námi po chvíli Emmu pozval na drink. Šla jsem si sednout k baru vedle mě seděl na pohled sympatickej týpek mohlo mu bejt asi jako mně. Měl Krásné zrzavé vlasy a byl dobře společensky oblečený,ale do obličeje jsem mu neviděla. Všiml si mě a požádal barmana ať mi namíchá drink. Podíval se na mě a přisedl si blíž. ,,Ahoj." Řekl mi a pousmál se. ,,Ahoj jsem N..." V momentě když jsem chtěla říct své jméno mě zastavil a řekl ,,pssssst. Nic neříkej" Nevěděla jsem co mu na to říct,ale on pokračoval ,,Promiň mi za ten drink,ale musel jsem něco dělat vypadalas tak nešťastně" ,,Děkuji ti je to od tebe hezký a nešťastná nejsem akorát už trošku začínám šílet ze vší tý práce a navíc jsem na všechno sama. (V hlavě jsem si domyslela ,že mi hodně pomáhá Emma,ale on stejně neví o koho se jedná.) ,,To mi ani neříkej,že si tady bez doprovodu, hned by jsi měla jít si se mnou zatančit." Přikývla jsem a sesedla ze stoličky a šly jsme tančit. Chvilkama jsem zahlédla Emmu jak se na mě kouká a usmívá se. V několika dalších minutách mu zazvonil telefon,omluvil se a nachvilku vyšel z klubu a potom se vrátil. Přišel zase zpátky ke mně a řekl ,,Nebuť už nešťastná,PROTOŽE NIC NENÍ NAKAŽLIVĚJŠÍ NEŽ SMÍCH." Dal mi pusu na tvář a odešel směrem k východu okolo baru. Neustále jsem na něj zírala. Sáhl si do kapsy a z ničeho nic vytáhl zbraň a postřelil pět lidí. V místnosti začal strašnej chaos všichni začali křičet,dál už jsem jen viděla jak sklonil hlavu a vyšel ven. Po chvíli jsem se ale zpomalovala a vykřikla: Policie GCPD všichni se uklidněte.......
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Děkuji všem za přečtení ,určitě bych chtěla napsat pokračování tohoto příběhu a opravdu se omlouvám za všechny chyby, promiňte.❤️😊
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
