Kapitola 2

339 10 0
                                    

Dnes je úterý a opět musím jít do té hrozné organizace. Předstírat to že Hydra je pro mě vše je unavující.
Moje kolegyně mě vždy pozoruje,mám takový pocit že mi nedůvěřuje, na ní si musím dát pozor. Zrovna jsem dodělala další kupičku papírů. Ještě že  to je jenom kontrola krevních testů vojáků,zaměstnanců. V pátek musím dát hlášení o misy. Takže bych měla zjišťovat co nejvíc informací ohledně plánu hydry,protože nemám vůbec nic. Stále přemýšlím co může být za těmi dveřmi. Láká mě to čím dál tím více. Dnes nejspíš zůstanu déle a půjdu se tam podívat.

Pomalu a jistě všichni odchází domů. Už je tu jen pár zaměstnanců. Zjistila jsem si v kolik hodin mají vojáci pauzu. Pauzu mají vždy od 7h.do půl 8h. večer. V tuto dobu se půjdu podívat co se skrývá za těmi dveřmi.

Za pár minut bude 7h.,zaměstnanci už odešli domů a zůstala jsem tu jen já.
Vojáci už právě odchází,můžu vyrazit.
Došla jsem ke dveřím,rozhlédla jsem se jestli mě nekdo nesleduju. Rychle jsem popadla za kliku a otevřela dveře. Byla to vědecká laboratoř,dle mého názoru tu provádějí pokusy/experimenty. Zeď naproti mě měla obdélníkové okno z neprůstřelného skla a za ní byla místnost,která vypadala jako výcviková. Nejspíš zde cvičí vojáci.
Porozhlédla jsem se po místnosti. Našla jsem složku s názvem projekt  The Winter Soldier. Podívala jsem se dovnitř a většina byla zamazaná. Ale nakonec tam bylo něco s čím se dalo pracovat. Vše jsem si rychle přečetla,abych mohla podat hlášení už dnes. Bylo to o plánované akci,má proběhnout přesně za 2 týdny a jedná se o atentát na člena SSR. Má to vypadat jako nešťastná nehoda.
Koukla jsem se na hodiny kolik mi zbývalo času. Měla jsem ještě asi 15 minut. Rozhodla jsem se podívat  výcvikové místnosti. Byli tu zbraně všeho druhu,terče,nože,boxovací pytel....Náhle se vypla světla a já  zpanikařila. Rozhlížela jsem se kolem sebe. V místnosti za sklem,kde jsem našla spis,jsem zahlédla postavu. Postava si všimla že na ní koukám a zrazu jakoby najednou se vypařila a světla opět naskočili.
Vyběhla jsem bleskurychle z místnosti a šla do své laboratoře,popadla jsem věci a šla domů.
Doma jsem podala hlášení o plánované akci,ptali se mě zda nevím o koho jde, bohužel nezmiňovali jména.
Stále jsem myslela na to co jsem zahlédla
"že by se mi to zdálo?nebo mě  někdo chtěl vystrašit?ví snad co jsem zač?"....pořád mi projíždělo hlavou.
Doufám že se mi to jenom zdálo. Pokud ne,je semnou ámen.

Zakázaná láskaWhere stories live. Discover now