Narnie

5.

,,Co budeme dneska dělat?" málem jsem plivla pastu Majdě do vlasů. V téhle dimenzi by to nebyl zas takový problém, ale stát se to v našem světě, tak na ni hodinu čekám, než si umyje svoje superhusté vlasy.

,,Netuším," odpověděla mi, ,,co bude k snídani? Mám příšernej hlad."

∆∆∆

,,Jé, hele, strašidla jsou zpátky," zahlásil Tony od kávovaru.
,,Proč nám říkáte strašidla?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Protože tak vypadáte," okomentoval to Stark.

Podívala jsem se na Majdu. Měla na sobě černé triko, které odkrývalo ramena, na něm nějakou chlupatou růžovočervenou mikinu a vzorované volné kalhoty.

Já jsem na tom byla dost podobně: obří panské XL triko, které jsem si pokreslila, přes to šedá mikina s bílými hvězdičkami a šedé sportovní legíny.

,,Jo, je to dost tragický," zhodnotila Nat, ,,mělo by se s tím něco dělat."
Tony se zatvářil stylem ,rozsvícená žárovička nad hlavou' a pronesl: ,,Aljanovno Natasho Romanovová, tímto tě pověřuji něco s tím udělat."

,,Ale neberu je do města v tomhle," ukázala na nás nevybíravě, ,,dosnídám a půjdeme vám najít něco na sebe."

∆∆∆

Podle Natashiných slov jsme něco vyhrabaly. Podle mě Majdou byl tohle snad nejlepší den v našem životě.

Krátké vysvětlení: oblečení mi většinou vybírala mamka, takže pokud jsem se proti jejímu vkusu neohradila, hrozila mi celorůžová skříň. Byla jsem sice vlastníkem jednoho crop topu, ale ten jsem se bála nosit a mamka s tím výhradně nesouhlasila, a pak jsem na tajňačku měla řasenku od své nevýchovné tety.

Majda většinu oblečení podedila od své sestřenky, která to měla od někoho jiného a tak dále.

Kdybych to naprosto shrnula, užívaly jsme si možnost vzít si na sebe pro změnu něco, co se líbí nám.

Majda:

Já:

∆∆∆
,,Tady je tolik věcí!" vypískla Majda po vstupu do obchoďáku. Naše mamky se takovýmhle místům striktně vyhýbaly, takže jsme teď byly v sedmém nebi.

Spustily jsme vítězný taneček, který spočíval ve skákání na místě, točení se dokola a mávání rukama. Pokud by nás chtěl někdo napodobit, doporučujeme pištět v tak vysokých frekvencích, že z nás netopýři museli ohluchnout.

,,Dobře, klid, klid," řekla naoko podrážděná Natasha, která ale neměla daleko do úsměvu nad tím, jak jsme dětinské.

Načež Majdě vrazila do ruky kreditku se slovy, že je starší a určitě rozumnější (ehm ehm) a že jde ještě něco zařídit.

My jsme mezitím vlítly mezi stojany a regály s oblečením a co chvíli jsme křičely na tu druhou, že tohle přece musíme mít.

∆∆∆

,,Tak, co jste vybraly?" vyloupla se odněkud Nat.
,,Nemůžeme se rozhodnout," zamávala jsem bezradně několika ramínky s oblečením.

,,Vy trdla, můžete si vzít všechno. Stark na to má a my toho můžeme využít," zasmála se, ,,ale pojďte mi pomoct vybrat nějaké šaty na tu oslavu za dva dny."

Hodily jsme po sobě s Majdou pohled typu a jo. Ještě pořád nám nedocházelo, že nejenže teď právě žijeme ve fanfikci, ale že taky žijeme ve filmu.

Nakonec jsme našly ty šaty, které na sobě měla Nat v Age of Ultron a mohly jsme jít zaplatit.

∆∆∆

,,Tohle je boží," řekla Majda a napila se limonády.
Natasha se zmateně rozhlédla: ,,Co je boží?"
,,Tohle všechno," řekla jsem za Majdu. Seděly jsme v jedné menší restauraci a obědvaly jsme. Měly jsme nakoupeno a Nat prohlásila, že ,,kluci to snad sami zvládnou".

Vzpomněla jsem si na svoji první fanfikci, ve které Tony zničil celou kuchyňskou linku smažením vajíčka a začala jsem se smát. Nat se mě zeptala, čemu se směju, tak jsem jí to řekla.

,,Hele, a kdybych chtěla začít psát fanfikce, kam bych to měla psát?"
,,Na Wotpad!" zahlásily jsme s Majdou.
,,Cože?"
Tak jsem jí rovnou ukázala, jakou aplikaci si má stáhnout do mobilu a jak si založit účet.

Bože, tohle byl opravdu špatný nápad.